Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Bratr Jaromír

Autor: Jaromír Slomek

03.12.2011 00:01

Pan Jaromír Havel je asi nešťastný člověk. Chodí po pražských redakcích (v TÝDNU byl v posledních pěti letech přinejmenším dvakrát) a tvrdí o sobě, že je nevlastním bratrem Václava Havla. Tatínek Josef Havel (1905-1960) se mu prý rok či dva před smrtí svěřil, že než zplodil jeho, Jaromíra (nar. 1944), počal v roce 1936 - tedy sotva se roku 1935 oženil - s jinou paní Havlovou, nikoli svou manželkou, dítě. Václava.

Pan Jaromír je Václavu Havlovi opravdu podoben, ostatně tomu usilovně napomáhá, stejně se češe, i havlovský knírek si pěstuje. Ke svému smělému tvrzení nemá nic hmatatelného, ani otcovu korespondenci, ani deník, záznam v diáři, nic takového, natož výsledky testů DNA. S Václavem Havlem, když už nebyl prezidentem, se dvakrát letmo setkal před jeho střešovickou vilou, ten, zaskočen choulostivostí hypotézy, již mu Jaromír Havel vyjevil, žádal předložení důkazů. Ničeho takového se mu nedostalo. O tom, že mají s exprezidentem společného otce, jenž prý byl „tak trochu do větru", je však pan Jaromír Havel pevně přesvědčen a s touto představou zřejmě bude žít do konce svých dní.

Lze si docela živě představit hospodské škádlení odehrávající se někdy na počátku roku 1990: „Láďo, eště ferneta pro všechny. Hele, Jaromíre, víš, že seš docela podobnej Havlovi?" „Jo?" "No fakt. Nejseš ty nakonec jeho brácha? Jasně, Havel jako Havel." „Dej pokoj." „Počkej, Járo, kolik bylo fotrovi v šestatřicátým? Von byl policajt, dopravák, ne? A sloužil u Jiráskovýho mostu, jsi říkal, že jo?" „Ale..." „No tak to měl k mladý pani kousek, kámo, to si jen vodskočil z křižovatky!" „Chlapi, nelbněte." Nějak takto mohla báchorka vzniknout, při dalších debatách u piva košatět, až jí sám pan Jaromír Havel začal věřit. Vzal ji za svou a dokonce ji sám začal šířit.

Teď ji zaznamenává i knížka nazvaná Případ třetího bratra a opatřená podtitulem Podobnost doslova fatální..., sepsaná Václavem Junkem (nar. 1950) a vydaná pražským nakladatelstvím BVD. Mimochodem, už název je nesmyslný. Pan Jaromír Havel, i kdyby nakrásně jeho otec zplodil Václava Havla, by nemohl být nazýván třetím bratrem. S Ivanem Havlem by přece neměl společného nic - ani otce, ani matku. Jaký potom třetí bratr? Jenže název Případ hypotetického bratra asi připadal autorovi i nakladateli příliš seriózní.   A tak tedy Václav Junek zdlouhavě, obšírně a nudně převypravuje domněnku pana Jaromíra Havla (prý „se vším všudy, věrně a s otevřeným hledím", inu, není nad otevřené hledí), řídký text se snaží zahustit všemi prostředky, třeba svou vzpomínkou na dávné náhodné setkání s Václavem Havlem v jednom pražském baru (prostě tam Václava Havla jen zahlédl, osobně se neznali a neznají), do svého „detektivního" líčení à la Miroslav Ivanov („Servírka mně donesla další várku černého čaje s mlékem") vkládá vzpomínku na svůj karlovarský rozhovor s jedním prvorepublikovým švihákem, předkládá vcelku zbytečné fotografie různých budov, dokonce karlovarských, to už je absurdní, avšak ani jeden (!) snímek onoho údajně společného otce obou Havlů, pouze nekvalitní fotografii Jaromírova dědečka (mladý voják někdy „kolem roku 1890", a prý: „Podobnost s exprezidentem je víc než výmluvná"; to tedy pardon, ale na mou duši není). Tápe v historii 19. i 20. století (mladočech Josef Barák, představitel, řekněme, liberálně pokrokového programu českého měšťanstva, je pro něho jednoduše „levicový politik", Václava Havla prý roku 1989 propustili z vězení „až někdy v pozdním létě 1989" - ve skutečnosti v květnu), mudruje třeba o tom, že pohlednice představují „většinou vždy věrný dokument doby", a proto je má „moc rád", občas si zafilozofuje („Život jde prostě dál - tak jak jen on to umí") a opakovaně prodlévá u drobností s tématem věru nesouvisejících, například: „Dotyčnému náměstí od východu vévodí majestátní dům, v němž (jak praví příslušná pamětní deska) Mistr Jirásek žil od roku 1903 a kde také v roce 1930 zemřel."

S pravopisem si pan autor (ani nikdo v nakladatelství) hlavu nelámal, a tak v textu zůstává třeba „apriori", „Cizinecká legie", „na Novém městě" pražském, „pasijáns", „pasívní", „ranně středních let", „Vánoční svátky", „v stádiu" nebo „v tanečním obětí"... Jenže si nemohl pomoci. Dospěl totiž k poznání, že to, co mu vyprávěl „malý velký muž pan Jaromír Havel", není „pouhá snůška několika drbů", nýbrž „látka v pravém smyslu toho slova". Hm, látka v pravém slova smyslu. Toho slova. No konečně.   



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.72

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031