Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 1. 2018
Rubrika: O psaní

Mexická fakulta? Španělská vesnice!

Autor: Jaromír Slomek

12.11.2011 00:01

Pořád ještě vycházejí slovníky v knižní podobě, to taky jednou pomine, zatím nepominulo, sláva (?). Teď je tu novinka z pražského nakladatelství Grada, Slovník církevního práva od Jiřího Rajmunda Tretery a Záboje Horáka.

Předmluva objasňuje: „Předkládaný slovník je prvním specializovaným slovníkem církevního práva v českém jazyce. Obsahuje hesla týkající se vlastního církevního práva, tvořeného církvemi, i některé základní pojmy státního práva církevního neboli konfesního práva. Pokud jde o pojmy církevní, slovník nevychází z výlučného pohledu jednoho vyznání, ale usiluje o nezaujatý pohled. Při zpracování jednotlivých hesel vychází z pojetí toho vyznání, kterého se týká. V případě používání téhož výrazu několika církvemi poskytuje komparaci." Autoři cítí i povinnost „vysvětlit, čím tento slovník není. Tedy není slovníkem výkladovým. Jeho účelem není podat podrobný teoretický výklad o kanonickém a jiném církevním právu, ale základní informace o výrazech, které používají církve ve svých právních systémech a stavbě svého organismu. Slovník je určen širokému okruhu uživatelů, kteří mají zájem se ve spletitosti těchto výrazů orientovat."„Základní informace o výrazech"? To přece dělají výkladové slovníky. A kdo by neměl zájem orientovat se ve spletitosti! Vždyť se o to pokoušíme po celý život.

Slovníky mají tu vlastnost, že je - kromě autorů, lektorů a nakladatelských redaktorů, kteří s nimi mají něco do činění - asi nikdo nikdy v úplnosti nepřečte. Do slovníků opakovaně chodíme pro poučení, když však najdeme a přečteme slovníkové heslo, které nás zajímá, skoro pokaždé náš zrak sklouzne ještě o kousek výše, níže nebo stranou, takže se nám dostane, chceme-li, i poučení jaksi nežádaného, neočekávaného. Takové užitečné či zbytečné rozptýlení elektronické lexikony svým uživatelům odpírají.

Konkrétně: ve Slovníku církevního práva najdeme z nějaké potřeby třeba heslo „kostelník". Dovíme se, že je to „zaměstnanec některé z církví (resp. jejich farností, sborů, náboženských obcí, kostelů, záduší a jiných složek s právní subjektivitou), který má na starosti provoz kostela; v Církvi československé husitské se nazývá sborovník, v židovských obcích šámes". Když jsme s „kostelníkem" hotovi, můžeme se nádavkem dočíst, co je to „kostel rektorátní" (nad, tedy před „kostelníkem"), eventuálně „Kostnická jednota" (pod, rozumí se za „kostelníkem"). Mimochodem, výkladové slovníky českého jazyka se na definici „kostelníka" neshodnou. Starý Jungmann (http://www.slownjk.cz/) píše, že „KOSTELNJK" je „zpráwce, neb služebnjk, zakřištan", Příruční slovník jazyka českého (http://bara.ujc.cas.cz/psjc/) nás poučí, že je to „kostelní zřízenec pečující o chrámové potřeby a přisluhující při církevních úkonech", mladší Slovník spisovného jazyka českého (http://ssjc.ujc.cas.cz/) definici víceméně přebírá („kostelní zřízenec pečující o kostelní potřeby a přisluhující při obřadech"), Trávníček (Slovník jazyka českého, 1952) je s „kostelníkem" rychle hotov („kostelní sluha"), Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1. vyd. 1978, citováno z vydání z roku 2005) vychází ze svých předchůdců (PSJČ, SSJČ), takže ví: „zřízenec pečující o kostel a pomáhající při obřadech".

Inu, kostelník je kostelník. O tom, že se ty nejběžnější věci někdy definují dost obtížně, vědí slovníkáři svoje. V naposledy citovaném Slovníku spisovné češtiny je třeba „nebe" vyloženo lakonicky jako „obloha", když však chceme vědět, co že je to „obloha", dočteme se, že „nebeská klenba, nebe". Neříká se tomu tautologie? Ale zpátky ke Slovníku církevního práva. Poví nám, co je konkláve, co mobiliář, kdo je opat, co je SSS, kdo jsou vincentky, kdo voršilky atd. Dočteme se, co je „fakulta mexická" („častěji: mexické fakulty; neoficiální výraz pro mimořádná zmocnění, která Apoštolský stolec udělil některým církevním autoritám v zemích náboženské nesvobody z toho důvodu, že v době nesvobody je znemožněno používat některé řádní právní instituce; uvedené fakulty přestaly trvat, jakmile nesvoboda skončila; původ výrazu je hledán v použití těchto fakult pro církevní činitele v době pronásledování katol. církve v Mexiku po r. 1920"), a leccos dalšího.

Bezchybný ten slovník není, být elektronický, je náprava snadná („interregnum" prý označuje „mezivládí, tj. dobu od nástupu panovníka, který ukončil svou vládu, do nástupu nového"), na papíře omyl zůstává, buďme však shovívaví, je to jen lapsus, žádný „hřích" („vědomý a dobrovolný poklesek vůči rozumu, pravdě a správnému svědomí").



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  10

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031