Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 8. 2018
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Nahnědlý

Autor: Jaromír Slomek

29.10.2011 00:01

Na pana Ladislava Bátoru byla - a snad ještě trochu je - upřena, jak se říká, mediální pozornost. „Dělníkům, rolníkům a pracující inteligenci" je tento pán pravděpodobně vcelku lhostejný, pro žurnalisty však představuje docela vděčný objekt jejich zájmu. Ukázalo se, že je třeba pana Bátoru politicky charakterizovat, zařadit, označit, a tak sociálnědemokratický činovník Zaorálek napsal, že je to „nahnědlý hulvát" (http://www.cssd.cz/aktualne/nazory-a-komentare/nahnedly-hulvat-batora-je-ostudou-vlady/). Slovo „hulvát" je všem aktivním i pasivním uživatelům češtiny srozumitelné, přestože etymologové si jeho původem nejsou jisti (Josef Holub a Stanislav Lyer ve Stručném etymologickém slovníku jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím, 2. vyd. 1978, soudí, že „hulvát" je odvozen „snad od hulákati"; podle Slovníku spisovného jazyka českého je to „hrubec, hrubián, surovec, sprosťák"). Se slovem „nahnědlý" je to však složitější.

Odbočka. Barevná škála slouží politickým žurnalistům už dávno - a docela dobře. Víme, kdo jsou „rudí" a kdo byli „bílí". Napsat či říci, že „bílí" bojovali s „rudými", je výmluvné, netřeba dalších slov. „Rudá armáda" bylo v letech zdejšího německého protektorátu pojmenování natolik sugestivní, že tehdejší čeští chlapci a děvčata zažívali docela hořké zklamání, když třeba v Praze den po skončení války (velcí básníci mívají jiné vnímání času než obyčejní smrtelníci, pro ně samozřejmě „přišli včas") konečně spatřili na vlastní oči „rudé" - doopravdy rudého na nich nebylo samozřejmě nic. Pojmenování novin Rudé právo (připisované básníku Josefu Horovi) je také metaforické, podobně Rudý dům věru neoznačoval barvu omítky. Mezi slovní harampádí vyšlé dávno z oběhu patří také „rudý koutek" (snad i pointa jedné přisprostlé anekdoty), „rudý tisk", „Rudé odbory" atd. Slovu „rudoch" připisuje Slovník spisovného jazyka českého hned tři významy: „1. poněk. zast. Indián (sic!) *2. temně ryšavý člověk, temně červenohnědý tvor vůbec: zavalitý r. (Čap-Ch.); mraveniště r-ů (Lid. nov.) 3. hanl. (též * ruďoch H. Dvoř.) socialista (Právo l.), komunista (Řez.)." Naopak žluté barvě se dostalo výsady označovat cosi „protisocialistického": „žluté politické strany" byly dříve ty pravicové (a dnes?); když se slovo „žlutý" zdálo málo expresivní, objevila se novinka: žluťácký (v tom je přece cosi prožluklého, nevěrohodného): nekomunistické odbory byly „žluťácké" a jejich členové „žluťáci".

Politický význam barev se v průběhu času může měnit, příkladem budiž „rudozelená koalice": za první republiky bylo zřejmé každému, kdo se jen trochu zajímal o politiku, že jde o „koalici socialistů s agrárníky", jak ví i Slovník spisovného jazyka českého, zatímco dnes by se takovým označením mínilo parlamentní spojenectví komunistů a Strany zelených. „Duhová koalice" je pojem vcelku nový, dříve by stačilo napsat „velká". Jenže co je velké, nemusí být pěkné, zatímco atribut „duhový" pojmenovává spíše cosi hezkého (duhová kulička, pstruh dohový). Duhovou koalici ať má každý rád.

A „hnědý"? Divné slovo. U nás velmi vzácné příjmení, pana Hnědého a paní Hnědou aby člověk pohledal, zatímco Braunů a Brownů jsou tisíce. O „hnědých košilích" říká Slovník spisovného jazyka českého: „přen. nacisté (podle součástky stejnokroje příslušníků býv. nacionálně socialistických oddílů SA); h. teror, mor (expr.) nacistický".  Slovu „nahnědlý" (mimochodem, mezi 69 tisíci slov užitých Karlem Čapkem se nevyskytuje) týž slovník žádné politické konotace nepřipsal, to je prostě jen „zabarvený do hněda, s nádechem do hněda; hnědavý, zahnědlý: n-á pleť; n-é oči; n. dým". Je tedy pan Bátora, českými žurnalisty líčený jako prant naší jinak zdravé „politické scény", toliko osmahlý? Nebo čímsi hnědým pouze lokálně potřísněný, umazaný? Ach ne. Buďme tedy ve vyjadřování přesní. Co se míní slovem „nahnědlý"? „Zčásti nacistický"? „Zčásti neonacistický"? „Nacizující"? „Neonacizující"? „V některých svých názorech a postojích koketující s nacistickou ideologií"? V kterých konkrétně? Inu, taková analýza je pracnější než přiložení flastříčku „nahnědlý". Narudlý. Nazelenalý. Namodralý. Slova vágní, neuchopitelná. Ideální pro politické škádlení.                  



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.81

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031