Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 4. 2018
Rubrika: O psaní

Dichtung und Wahrheit Karla Tirinkewitze

Autor: Jaromír Slomek

15.10.2011 00:01

O Karlu Trinkewitzovi nebylo v poslední době moc slyšet, nebo i bylo, ale jinde. Teď je tu jeho nová knížka, jmenuje se Jak jsem potkal básníky, vydavatel („Galerie města Plzně o. p. s. za finanční podpory společnosti Plzeňská teplárenská a. s.") nebo kdo o ní píše na chlopni přebalu právě jen toto: „Kniha Karla Trinkewitze ,Jak jsem potkal básníky' zaznamenává autorova osudová setkání s postavami české i světové literatury, které významně zasáhly do jeho života a tvorby - ať už šlo o přímé osobní kontakty a přátelství nebo setkání prostřednictvím četby. Letošní jubilant (nar. 23. 8. 1931), žijící v ústraní městečka Rabí u Sušice, v ní bilancuje svůj dosavadní život plný nevšedních zážitků a osudových zvratů. Texty jsou doplněny autorovými kolážemi, které vznikaly od roku 1943 do současnosti." Osudová setkání, osudové zvraty... Není náhodou slovo „osudový" z těch, jimiž by se mělo šetřit?

Vladimír Gardavský v krátkém doslovu nazvaném Karel Trinkewitz aneb Život je koláž tyto texty, tištěné v knížce kapesního formátu na třech stovkách stran, žánrově vymezuje: „Jako koláž je komponován i poslední autorův opus, básnická sbírka jak jsem potkal básníky. V ní literát zaznamenává svá důvěrná setkání s českými i světovými básníky, se kterými se potkával osobně nebo jen prostřednictví četby. A z jednotlivých střípků se pozvolna vyjevuje i spisovatelův pestrý životaběh." Setkání s básníky, se kterými se potkával... No dobře. Trinkewitz má zvláštní vztah k interpunkci. Čárkám, pomlčkám, vykřičníkům, otazníkům, dvojtečkám, ba ani trojtečkám se nevyhýbá, teček na konci vět (dobrá, veršů tedy) se však bojí jako čert kříže.

Tyto mastersovské básně vypadají například takto: „KAREL TOMAN// Antonín Bernášek,/ jeho pseudonym si pamatuji už ze školy/ Pan učitel Šplíchal pro nás přepisoval na stroji malé medailony/ o životě a díle českých básníků/ na tenké kopírovací listy,/ takže mnohá jména básníků/ mám v paměti psaná indigem/ kopírovacích papírů/ Učili jsme se básně zpaměti/ a já si je pamatuji jen jako útržky// Můj bratr dooral a vypřáh koně// jeden z veršů z básně Září/ Jak mě potěšilo/ když jsem ten verš našel/ v knize přítele Vladimíra Burdy// Rozmarný zlatník listy vytepal/ ze zlata, bronzu, ze zamžené mědi// nebo:// Náš prapor vlaje nade trůny// Slyšel jsem ten verš často/ Byl to úvodní verš písně sociálních demokratů/ Maminka ji občas zpívala a vyprávěla/ o stávkách dvacátých let, jichž se zúčastnila/ Toman ji také jistě slýchal a dříve než já/ Ale ten verš jsme zpívali virtuálně spolu/ Potkali jsme se"

Samozřejmě je jedno, zda se Trinkewitzův učitel opravdu jmenoval Šplíchal a dělal vskutku co, co nám autor v tomanovské básni-medailonku líčí. Snad ano, jeho jméno se objevuje i v jiných básních, dokonce i jeho stranická příslušnost. Tento soubor portrétů však bezděčně připomíná i neexistující postavy, například v básni PAVEL KOHOUT („Vzpomínám si, že Günther Grass poslal/ grafiku kohouta - protože umí polsky") nebo v básni ZDENĚK SEYDL. V té první má Trinkewitz na mysli Güntera (sic!) Grasse, v té druhé zase výtvarníka Zdenka (sic!) Seydla. Když píše o letošním laureátovi Nobelovy ceny za literaturu, poví autor o sobě i to, co se švédským básníkem souvisí jen velmi, velmi volně: „ THOMAS TRANSTRÖMER// V roce 1981 jsem četl, že švédský básník/ Thomas Tranströmer/ dostal Petrarkovu cenu/ Zjistil jsem, že v němčině vyšla/ kniha jeho haiku/ Za týden už jsem ji četl: ve švédštině i v němčině/ To mě potěšilo/ Ve švédštině totiž vyšla/ i jedna moje milostná báseň/ Tranströmer je nositel mnoha cen/ za poezii/ Jeho haiku jsou skvělá/ V mé knihovně jsou desítky knih haiku/ Některé jsem dostal od autorů/ Z každého kolegy mám radost/ Rád jsem potkal i Thomase" Jestlipak si i „Thomas" pamatuje na „Karla"?

Mimochodem, o jiném Karlovi, totiž Šiktancovi, píše „Trinky", jak si Trinkewitz někdy říká, mimo jiné toto: „Můj přítel Jiří mi o Šiktancovi řekl,/ že je teoretikem šachové hry/ Měl jsem jednu novou učebnici šachu/ a tak jsem se jednou odvážil/ zastavit na chodbě redakce/ Karla Šiktance s knížkou/ o šachových koncovkách v ruce,/ abych mohl básníkovi říci,/ že jsem jeho čtenářem". Co s tím? Karel Šiktanc možná dovede vyřešit úlohy typu „mat třetím tahem", avšak sám takové neskládá, nevěnuje se „kompozičnímu šachu", nepíše šachové knihy, nekomentuje velmistrovské partie. Není „teoretikem šachové hry" - anebo je jím právě v takové míře jako každý, kdo ví, že třeba 1. e2-e4, c7-c5 je sicilská obrana.

Bývali v nakladatelstvích odpovědní redaktoři. Vymřeli?



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.79

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30