Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

16. 12. 2018
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Wilsoňák

Autor: Jaromír Slomek

08.10.2011 00:01

Pražskému nádraží, pojmenovanému původně po císaři, jenž jako mladý panovník podepsal Havlíčkovi Brixen, jako stařec udělal na jatkách první světové války (nejen) z českých chlapců a mužů kanonenfutr a jehož podobiznu dnes vídáme na konzervách s olivami, kompoty či mořskými rybami, se říkalo různě, nejčastěji asi Wilsoňák, neboť po prezidentovi Spojených států jménem Wilson bylo pojmenováno. Poprvé roku 1919, to byl americký státník ještě naživu, ba v úřadu (+ 1924). Nacistické ani komunistické intermezzo, kdy se nádraží oficiálně jmenovalo jinak, na tom mnoho nezměnilo; pro pamětníky amerického pojmenování - i jejich děti - to stále byl krátce a jasně Wilsoňák.

Ze slov „Václavák" či „Karlák" (a rodilí Pražané těm místům skoro jinak neřeknou) jako by prosakovalo cosi hrubého, vulgárního, zvláště odporný je „Staromák", to už zní skoro jako „somrák", snad proto se právě této univerbizaci člověk podvědomě brání, vyhýbá, štítí se jí. Avšak „Wilsoňák"? Tam nic sprostého není, ono „-ák" jako by v tomto případě dysfemismus nevytvářelo. Proč? Těžko říct. Říkávalo a slýchávalo se třeba: „V šestnáct dvacet ti to přijede na Wilsoňák a v šestnáct padesát ti to jede z Masaryčky." Proč zrovna Wilsoňák a Masaryčka, proč ne třeba Wilsonka a Masarykáč (nespisovná čeština si vedle -ák potrpí i na -áč, byl například Gorkáč a je Synkáč, je Mácháč, dvakrát náměstí a jednou jezero, neutrum stejně jako nádraží)? Nevíme. Jazyk se v ústech lidu chová nevyzpytatelně.

Jak čas plynul, slovo Wilsoňák se pomalu propadalo do zapomnění - podobně jako třeba „luzný" nebo „šťabajzna", „považ" či „nápodobně". Dětem pamětníků ještě srozumitelné bylo, další generaci, tedy dětem nepamětníků, už moc ne. Pro nádraží, přejmenované vcelku věcně, střízlivě (kupodivu neneslo jméno Hitlerovo, Leninovo, Stalinovo nebo Gottwaldovo), se začalo vžívat jiné jednoslovné pojmenování. „Hlavák." „Hlaváč" snad ne, protože to slovo už bylo obsazeno několika významy, Slovník spisovného jazyka českého zná tyto: „1. expr. člověk s velkou hlavou: statný ramenáč a h. 2. nář. podvržené dítě divých žen apod. (F. S. Proch.) 3. ob. expr. umíněný, tvrdohlavý člověk; paličák: neústupný h.; h. paličatá 4. ob. hanl. člověk významného úředního postavení; hodnostář, pohlavár, hlavoun: měl doporučení od nějakého vysokého h-e 5. drobná rybka s velkou hlavou, žijící při dně; zool. rod Gobius, Proterorhinus aj.: h. skvrnitý; zdrob. hlaváček, -čka (...); - hlaváč, -e m. (neživ.) luční bylina s drobnými fialovými n. bledožlutými květy ve strboulech..."

Roku 1990 se největšímu pražskému nádraží Wilsonovo jméno vrátilo, ale jen tak napůl, ve stylu chytré horákyně. „ZA PŘÍTOMNOSTI PREZIDENTA U.S.A. GEORGE BUSHE BYL DNE 16. 11. 1990/ NAVRÁCEN ŽEL. STANICI PRAHA HL. N. ČESTNÝ TITUL/ NÁDRAŽÍ PREZIDENTA W. WILSONA." Tak si to můžeme přečíst na mramorové (či jaké) desce cestou k vlakům. Jakže? Navrácen čestný titul? Wilsonovo nádraží přece nemělo žádný čestný titul, jen jméno. Když něco nemáme, nemůže nám to být navráceno. Americký vlk se nažral a česká koza zůstala celá? A tak teprve teď, v souvislosti s odhalením repliky Poláškovy sochy prezidenta Wilsona (ruce drží od těla, jako by dribloval neviditelnými míči, ale možná to gesto má znamenat: „Jen klid, dobré to bude"), řekl prý pražský primátor Svoboda, že bude usilovat (neprohlásil dokonce, že se zasadí?) o to, aby se po návratu bronzového Wilsona před nádraží též této železniční stanici (dobře, významnému „železničnímu uzlu", jak říkávají příslušníci, haha, „modré armády") vrátil název Wilsonovo nádraží.

Je to dobrý nápad, primátorův zatím nejlepší. Měli bychom ho uvítat. Ústav pro jazyk český totiž žádá, aby se pražské „hlavní nádraží" psalo s malým počátečním písmenem, neboť oficiální název tak nezní. Ten je „železniční stanice Praha hlavní nádraží" (viz Internetovou jazykovou příručku: „Reklamace ručně psaných jízdenek vyřizuje železniční stanice Praha hlavní nádraží"). Psát dejme tomu „V šestnáct dvacet ti to přijede na Masarykovo nádraží a v šestnáct padesát odjedeš z hlavního nádraží" je však poněkud nešťastné. Bude-li se nádraží zase jmenovat pouze Wilsonovo, pravopisné rozpaky odpadnou. V takovém případě však, pane primátore, buďte důsledný a zařiďte i přejmenování tramvajové zastávky v Bolzanově ulici a také stanice metra Hlavní nádraží. Protože „Metrem dojedeš na Hlavní nádraží a do Berlína pojedeš rychlíkem z Wilsoňáku" by bylo hloupé asi tak jako skutečnost, že „Pitěr" je hlavním městem, ach, Leningradské oblasti.    



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.8

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   prosinec 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31