Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Ču...

Autor: Jaromír Slomek

17.09.2011 01:00

Mediální rozruch opět vyvolal - nikoli svým uměleckým dílem - bývalý generální ředitel Národní galerie Milan Knížák. Jako blesk, ach, pardon, z čistého nebe se objevila zpráva, že „zažaloval umělce Davida Černého a Českou televizi". Tak to čteme na stránkách http://www.tyden.cz/, http://www.lidovky.cz/, http://zpravy.idnes.cz/ a jistě i leckde jinde. A proč starý výtvarník zažaloval mladšího kolegu? Protože ten se prý o něm vyjádřil nelichotivě v televizi. „Knížák prohlásil, že ho Černý dehonestoval volbou ,jedněch z nejvulgárnějších výrazových prostředků, kterými soudobý český jazyk disponuje'." Tak to stojí zde (http://www.tyden.cz/), tato slova pak převzali jiní. Jedny z nejvulgárnějších výrazových prostředků? Jak napínavé!

V téměř hodinovém snímku nazvaném Cena Jindřicha Chalupeckého a vysílaném Českou televizí na počátku letošního roku (nejprve v sobotu 8. ledna na ČT 2 od 22 hodin, podruhé v sobotu 15. ledna rovněž na ČT 2 od 9.40 hodin; na stránkách http://www.ceskatelevize.cz/ se praví: „Po smrti výtvarného kritika a teoretika Jindřicha Chalupeckého byla založena stejnojmenná nadace, která každoročně uděluje cenu za výtvarné dílo mladému výtvarnému umělci do 35 let. Dokument přibližuje historii a význam udělování této ceny. Režie L. Lindaurová") prý zazněla tato slova: „Černý: ,Protože mě Knížák vyhodil. Von mě nechal vyvést, že jo. Dva dny předtím ochrankou. Při tý instalaci.' Moderátor: ,Proč?' Černý: ,Protože je to ču... Nafoukanej, kriploidní ču... To je úplně jednoduchý, ne? To přece víme všichni.'" Kriploidní ču...? Slovo „kriploidní" je zajisté sprosté, uráží všechny tělesně postižené. A slovo „ču"? Že by to Černý řekl takto? Jako se říká třeba „grep", „nashle" nebo „pozink"? I v Lidových novinách (tedy na http://www.lidovky.cz/) se tečkuje (titulek: „Černý řekl o Knížákovi, že je ču..., ten ho žaluje") a rovněž v Mladé frontě (respektive na http://zpravy.idnes.cz/): v titulku stojí „Knížák zažaloval kvůli vulgaritám umělce Černého i Českou televizi", v citátu z dnes už žalobou proslaveného televizního pořadu čteme zase jen „ču..." a „kriploidní ču...".

Slov začínajících na „ču" v češtině moc není. V úvahu přichází čuba, čubajera, čubčina, čubčinec, čubet, čubička, čubinka, čubka, čučák, čuha, čucha, čuchař, čulík, čuma, čumáček, čumák, čuměč, čumič, čumil, čuňa, čuňák, čuňátko, čunče, čundr, čundrák, čuně, čuník, čurda, eventuálně čuvač. Nebo si pravopis toho „ču" žádá velké písmeno? „Čuhák" je podle SSJČ „přezdívka části Hanáků na jih od Olomouce", „Čud" (nebo taky „Čuchonec") je Fin. A když už se v tom hrabeme, doplňme, že „čuc" dříve značilo „i kdepak" a „čupec" je prý „vrch, kopec s plochým temenem", jak si jazykovědci všimli v díle Jarmily Glazarové.

Jenže pan Černý zřejmě neřekl ani „ču", ani „čuňák", ani „čumák". Pan Černý podle všeho řekl „čurák". Velké slovníky dvacátého století (tedy Příruční slovník jazyka českého i Slovník spisovného jazyka českého, výše připomenutý) se ve své cudnosti tváří, že slovo „čurák" neexistuje. Starý Jungmann, vědecky poctivý, ho však do Slovníku česko-německého (1835-1839) zařadil: tam to ještě není synekdochická nadávka adresovaná mužům, jen synonymum pro penis. Kdy došlo k rozšíření významu? Asi až ve dvacátém století. V Obrátilových Kryptadiích (1932-1939) čteme: „To je starý čurák, chčí u každého rohu (kdo mluví necudně) Kladno." Patří k záhadám češtiny, že substantivum „čurák" je dnes pociťováno jako společensky naprosto nepřípustné, věru nesalonní, zatímco sloveso „čurat/čůrat" patří do dětského slovníku a nikoho nepohoršuje. Existuje i sloveso „čurákovat", ani to výkladové slovníky češtiny neznají, za ním se musíme vypravit do Fronkova Velkého anglicko-českého slovníku (2006): „dick around" je tam přeloženo jako „flákat se, čumět* kde, čurákovat*** kde", přičemž počet hvězdiček označuje „míru hovorovosti".

Ale třeba je to všechno jinak, třeba nikdo prostořeký nic ošklivého o nikom nedotknutelném v televizi neřekl, třeba nikdo nedůtklivý nikoho hubatého nežaluje, třeba se nakonec dovím, že to všechno byl žert, že prostě Mistr Černý a Mistr Knížák - řečeno veršem Karla Šiktance z jeho básně Evropa (viz Srdce svého nejez, 1994) - „měli ze mě čuráčky".



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.66

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031