Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

20. 4. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Kdo líhá mezi otruby, přichází svini pod zuby

Autor: Jaromír Slomek

03.09.2011 01:00

„Poslanec vládní strany Věci veřejné Michal Babák se ve středu krátce po půlnoci popral v klubu Blue Light v ulici Josefská nedaleko Malostranského náměstí v Praze. Při potyčce přišel o dva přední zuby." Tolik TÝDEN.CZ v poslední den prázdnin. „V ulici Josefská", zní to jako z policejního protokolu, takže to asi bude z policejního protokolu. Vem to nešť. Jde spíše o ty zuby. Není právě běžné, aby člen Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vstoupil do nočního podniku s horními řezáky ještě pevně usazenými v zubním oblouku - a opouštěl takové zařízení s dásní na exponovaném místě bezzubou. Ale stalo se. A už se to nemůže odestát. Jisté je, že „zuby" se na přelomu srpna a září náhle staly velmi frekventovaným slovem.

Nejprve tedy, co je „zub". Příruční slovník jazyka českého (http://bara.ujc.cas.cz/psjc): „pevný kostěný útvar v ústní dutině ssavců (to je jako z 19. století, avšak PSJČ pravopis „savec" ještě nezná, buď „ssavec", nebo nic: „nižší ssavci", „osmatičtí ssavci", „ptakořitní ssavci" atd. - J. S.), který slouží ke kousání a rozmělňování potravy, u zvířat též k obraně", Slovník spisovného jazyka českého (http://ssjc.ujc.cas.cz/) maličko jinak: „pevný, tvrdý útvar v čelisti sloužící ke kousání a rozmělňování potravy (u zvířat též k obraně)", Slovník spisovné češtiny jednodušeji: „tvrdý útvar v čelisti sloužící ke kousání a k rozmělňování potravy". A Trávníček ve „svém" (inu, Vášově) Slovníku jazyka českého (1952) lakonicky: zub = „ústní nástroj".

Lid si brával „zub" a „zuby" do úst, zdá se, často. Zaorálek v Lidových rčeních zachytil, že „spadl mu zub" znamená ztichl, zkrotl, „nemít (do něčeho) velikého zubu" je totéž co velkou chuť do něčeho nemít, „nemá do čeho zub strčit" se říkalo o člověku, který měl nouzi, „mít - na někoho - zub" má význam míti spadeno, strojit se na někoho. A to je teprve začátek! Dále v této pokladnici české frazeologie čteme: „vzteklý (n. posteklý) zub", „míti psí zub", „ukázat někomu psí zub", „doktor mu vytrhl zelný zub", „ani na zub si nedá doložit", „nepadnout na zub - na zub mu to nepadne", „máknout (n. sáhnout) - někomu - na zub", „nemá čím o zub zavadit", „mluvit přes zub", „dát si za zub", „zubem sekat", „jedním zubem musí chléb jísti", „dobře se ty zuby znají", „už ho zuby nebolí", „aby vás z toho nebrněly zuby!", „pracuje, až se mu zuby potí", „zuby se jim potily", „je mu horko, až se mu zuby potí", „zuby mu na to piští",  "ani zubů si - něčím - nepropláchnout", „dát - někomu - (jednu) do zubů", „za zubů se chleba najísti", „směje se holým (n. svým) zubům (kdyby byly chlupaté, smál by se ještě víc)", „ukázat - někomu - zuby", „ohrnovat zuby", „mít zuby - to psaní má zuby", „mít - na někoho - zuby", „(takovou ti vrazím, že hned) zuby po zemi sbírat budeš", „pustit - na někoho - zuby", „lekovat - někomu - zuby" (lekovat ve významu léčit), „ukazovat psí zuby", „mít - na něco - (dlouhé) zuby", „dělat - někomu - dlouhé zuby"... A další a další, je toho mnohem víc, než bychom očekávali.

Starý zákon vyjadřuje spravedlnost známými a dodnes hojně citovanými slovy „Oko za oko, zub za zub" (pokračuje to „ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu"), takto ve druhé knize Mojžíšově, s malými obměnami čteme přísný požadavek ještě ve Třetí a Páté knize Mojžíšově; v Novém zákoně jej, jak známo, zpochybňuje Ježíš: „Slyšeli jste, že říkáno bylo: Oko za oko, a zub za zub. Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého." (Mat 5, 38-39) Bible se o zubech zmiňuje vícekrát, už v První knize Mojžíšově čteme o zubech „bělejších nad mléko".

Ale zpátky do přítomnosti! Na poslancův půlnoční úraz reagoval lid škodolibými vtípky, třeba o politické bezzubosti strany, za niž pan Babák sedí ve sněmovně. Vůči němu osobně je to kruté, vůči Věcem veřejným nikoli. Jejich lidé (podle aktuálního, po barové potyčce publikovaného výroku prezidenta Klause, seniora, na němž před našimi zraky překvapivě rychle a nekompromisně hlodá zub času, jsou prý „obohacením naší země", viz www.tyden.cz - to už ani není k smíchu, takový úsudek je jen politováníhodný) se drží funkcí zuby nehty, viďte, pane ministře školství, mládeže a tělovýchovy, přestože i někdejší naivní voliči VV mají spolku manželů Bártových, pana Johna, paní Peakové a dalších už docela plné zuby.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.77

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30