Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 6. 2018
Rubrika: O psaní

Pan Tretera a paní Nyklová

Autor: Jaromír Slomek

30.07.2011 01:00

Se spisovateli, nakladateli, knihami a kritikou je to pořád dokola. Někdo něco sepíše, jiný to vydá a další o tom „v tisku", jak se říkávalo v době předinternetové, referuje, což potenciální čtenáře (tedy: potenciální kupce) oné knihy může i nemusí zajímat. Podobně ty nadšené či zklamané, kteří už mají čtenářský zážitek za sebou. Autoři sami rádi říkají, že je jim kritika lhostejná, což některým i věříme, současně však víme o jiných, vlastním „mediálním obrazem" natolik zaujatých, ba vzrušených, že si, nešťastníci, platí výstřižkovou službu. Ano, takový servis pořád ještě existuje.

Tuhle se „na pultech knihkupectví", jak se velmi výstižně psává, objevily paměti Iva Tretery, pražského univerzitního profesora dějin filozofie. Jmenují se Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec, což je titul v obou svých částech zoufalý. To „na Bohumila Hrabala" má přitáhnout žádoucí pozornost (jméno Tretera nepatří mezi čtenářské magnety), ono žoviální „na život vůbec" má být nejspíše vtipné. Tlustý (464 stran) a docela těžký svazek s řadou černobílých fotografií (ta nejdůležitější se propracovala na přebal: Ivo Tretera sedí v restauraci téměř po boku Bohumila Hrabala) byl prý dlouho očekáván. No dobře.

Dočteme se leccos o profesoru Treterovi a dostane se nám hodně zbytečných informací o lidech, které v životě potkal. Dočteme se dokonce i o těch, které nepotkal. Například toto se zřejmě u Hrabalů na chatě v Kersku opravdu stalo (posunutá hranice vkusu a trapnosti to autorovi dovolila zaznamenat): „V noci jsem měl pochopitelně potřebu se vyčurat, ale protože jsem nechtěl rušit Hrabalovy ze spánku, vyšel jsem na verandu a močil jsem z ní dolů na lesní mech. Ráno jsem se zhrozil, že pode mnou byla propast asi tří metrů, a já mám těžkou závrať, že mě musejí snášet, vylezu-li třeba jen na druhý příčel žebříku. Tehdy tam ke všemu ani neměli zábradlí. Když jsem to ráno při snídani Hrabalovým dával k lepšímu, Pipsi mi s rezignovaným výrazem pověděla: ,Bogan, ten se vůbec neobtěžoval někam chodit.! - ,Jak to?‘ - ,No, podívejte se!‘ a ukázala na šňůru nataženou mezi dvěma stromy, na níž viselo prostěradlo s obrovskými bordovými fleky a vedle něho se vesele třepotaly původkyně jeho zbarvení, počurané bordové tepláky. ,No, tak ‘sem se pochccal, nó. Není to poprvé ani naposledy, nejsem první ani poslední. A svět se točí dál,‘ uzavřel to Hrabal."

Naopak u toho, jak se opilý František Hrubín dobýval v noci do zahrady Vladimíra Holana, přelezl zeď, spadl do skleníku a třeskotem skla probudil Holanova souseda Jana Wericha, pan Tretera nebyl, avšak vžil se do historky natolik, jako kdyby tam tehdy básníkovi asistoval.

O této nepovedené a faktograficky nespolehlivé knize (například o ministru Vladimírovi Dlouhém se prý po listopadovém převratu nevědělo, že byl členem KSČ; to je nesmysl, vždyť do Čalfovy vlády zasedl 10. prosince 1989 jako organizovaný komunista, to tehdy věděl každý, jen panu Treterovi to jaksi uniklo, nahlédnout nyní do dobových novin se nenamáhal) napsala paní Milena Nyklová do časopisu Knižní novinky (č. 12/2011): „Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec (vydala Paseka), které napsal Ivo Tretera, sympatické od začátku až do konce a navíc na literárně a myšlenkově na vysoké úrovni, jsou založeny na úžasné autorově paměti, která mu dokáže vyvolat dětství se všemi detaily, a právě ty detaily, vyprávěné s velkou chutí a bravurou, jsou solí celé knihy. (...) Z knihy je zřetelné, jak z dětských kořenů vyrůstá celý strom života. (...) Bohumil Hrabal přichází ovšem na řadu až v poslední třetině knihy, ale za to (sic!) v plné parádě, kdy vede filozofické disputace po hospodách, kde jsme ho vídali (tedy i paní Nyklová? - J. S.) hlavně se sklenicí piva." Treterova „kniha není soubor historek o známých a méně známých lidech, ale hluboká sonda do lidských povah a jednání, které z těch povah vyplývá." Hle, taky posunutá hranice vkusu a trapnosti. A jak nonšalantně paní Nyklová obcuje s klišé literárněkritické publicistiky, ubohými souslovími tisíckrát vyválenými v kalužích stylistické impotence: sůl knihy, strom života, hluboká sonda. Treterova kniha je podle zkušené, a přece stále začátečnicky působící kritikářky - pozor, pointa - „poučná, ale i velice zábavná". Ani ne, zato její panegyrický článek zcela jistě.        



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.78

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930