Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 4. 2018
Rubrika: O psaní

Kadeřovna, mrnikáni a přišlíci

Autor: Jaromír Slomek

11.06.2011 01:00

Na internetových stránkách Ústavu pro jazyk český (http://www.ujc.cas.cz/) se připomíná „sté výročí založení Kanceláře Slovníku jazyka českého (iniciačního pracoviště a bezprostředního předchůdce současného ÚJČ)". Ústav při té příležitosti uspořádal ve dnech 1.-3. června konferenci Čeština v pohledu synchronním a diachronním (Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český) a zve na výstavu Stoleté kořeny Ústavu pro jazyk český (do 27. srpna v pražském Klementinu). Jak patrno, s ústavním (kancelářským) výročím si Ústav pro jazyk český poradí sám, vlastně už si poradil, na jinou událost roku 1911 je však třeba upozornit právě zde.

Tehdy vyšla nákladem Obchodnického spolku Merkur pětisetstránková příručka, jejímž autorem byl pozdější významný domácí a po roce 1948 exilový politik Petr Zenkl (1884-1975). Jmenovala se Rádce správné češtiny. Mladý doktor filozofie, absolvent univerzitního studia bohemistiky, považoval za prospěšné „vydati praktickou rukověť jazykovou, ve které by byly slovnikářsky podány pravopis, skloňovací a časovací zvláštnosti, rčení a úsloví česká, která by zvláště dbala našeho obchodního slohu a úředního dopisování". Na konci úvodní poznámky Zenkl vysvětluje: „Co jest uvedeno v závorkách ( ), je buď chybné, nebo méně správné, nebo posléze jsou to slova cizí. Budiž tedy pravidlem: ,Všeho, co je v závorkách ( ), se pokud možno varujme!‘" Podívejme se tedy na ty závorky, i když pozornost zaslouží celý slovník. Řídili se jím tehdejší spisovatelé? Měli jej ve svých příručních knihovnách Čapkové, Dyk, Jirásek, Šalda nebo Vančura? Nebo jím učitelé na obchodních akademiích (jedním z nich byl i Zenkl) trápili studenty? Těžko říct.

„Inomostí" je v závorce, autor nabízí varianty Innsbruck a Inšpruk. Tu s ním lze souhlasit, Inomostí by už neobstálo ani v žertovných textech. Jenže v závorce je také „P. S., postskriptum", doporučena je „douška" a vedle ní „dodatek". Zavrženo je i „prvočíslo". Náhrada? „Číslo kmenné." Z kola ven měl jít také „patron", Zenklovi stačil „ochránce", eventuálně „podací pán". Kaceřována je „vlasostřižna", lepší je prý „kadeřovna" či „holírna" (jako by to bylo totéž). Na pranýři se ocitla dokonce „nula", jenže tady bylo Zenklovo úsilí opravdu marné, navrhovaná „nicka" nikdy nulu neporazila. Neprošla narkóza: „(narkosa, -y, ž.) omámení, ztrnutí".

Projděme to výběrově podle abecedy od asistence k hypotéce. Už bez komentáře a bez uvozovek: (asistence, e, ž.) přisluhování, pomoc, (asyl, -u, m.) útočiště, útulek, útulna, (bankrot, -u, m.) úpadek, (bezohledný) přímý, krutý, tvrdý, neústupný, přísný, nepovolný, nešetrný a p.; (bezohledně) přímo, neústupně, bez obalu, bez okolků, bez milosti, bez ostychu, zpříma, zkrátka atd., (bizarní) podivínský, výstřední, (blahorodí, vysokoblahorodí; blahorodý) ctěný, velectěný, vážený, velevážený, slovutný atd. Vaše slovutnosti a p. Nejlépe by bylo, jako u Francouzův, užívati - zvl. na obálkách - jen slova pan bez přívlastků. (celebrita, -y, ž.) znamenitost, znamenitý muž, (data, dat, mn. stř.) údaje, zprávy, (datel, Geber) dárce, odevzdatel, platící a p. (defekt, -u, m.) nedostatek, vada, chyba, (diskretní) šetrný, opatrný, obezřelý, mlčelivý, (diskuse, -e, ž.) rozprava, rokování, (drahokam) drahý kámen, (efekt, -u, m.) účinek, výsledek, působení, výkon, dojem, (émail, vysl. emaj, -u, m.) smalt(a), (experiment, -u, m.) pokus, zkouška, (flaška) láhev, (garnitura, -y, ž.) obruba, okrasa, souhrn, souprava, (haute volée, vysl. ót volé) vznešená společnost, (honěn v něčem, v účetnictví a p.) - zkušený, znalý čeho; zná co, (honorář, e- m.) odměna, (humbug, -gu, m.) mámení, šalba, klam, (hypotéka, -y, ž.) zástava nemovitá; upsání zástavy nemovité.   

Jazyk se od dob Zenklových proměnil, některé výrazy horlivý češtinář stojící mimo akademické kruhy potlačoval jakoby úspěšně, jiné naopak marně, pravděpodobně to však bylo tak, že Rádce správné češtiny neměl na jazykový provoz vliv. Absolutně žádný (pomineme-li jeho autora, jenž se svými návody jistě řídil). Po Petru Zenklovi nakonec nezůstalo ani slovo „mrnikán" (malý člověk, mrňous, malicherný hašteřivec, zvláště v politice), které pravděpodobně vymyslel a které z jeho úst slýchali v USA poúnoroví „přišlíci" (tak exulanty nazývali staří Čechoameričané - za obě slova patří dík paní Slávce Peroutkové). „Mrnikánů" přibývá, což zkusit to slovo vrátit do oběhu?



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.62

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30