Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 1. 2018
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Národní kulturní bohatství

Autor: Jaromír Slomek

28.05.2011 01:00

Roky svého mládí i zralosti obětovala popkultuře a profesionálně se jí věnuje i v sedmém decenniu. To není jen tak; být v důchodovém věku stále „v reflektorech" je asi obtížnější, než si myslí většina lidí, kteří do těch let ještě nedospěli, předpokládá to nejen fyzickou zdatnost, ale také pevnou vůli, vytrvalost, houževnatost, soutěživost, tedy vlastnosti, jejichž síla u většiny lidí s postupujícím věkem spíše ochabuje. Před vitalitou té paní klobouk dolů, vždyť řada jejích rostenek už složila ruce v klín, sype ptáčkům, peče rebarborové koláče, plete šály vnoučatům a pěstuje, řečeno s Hurvínkem, „šnytlík za oknem".

Věhlas zpěváků a zpěvaček pop-music je založen v první řadě na koncertních vystoupeních, v návaznosti na ně pak na prodeji gramofonových desek (či, jak se poněkud komicky říká, zvukových nosičů) a ovšem i na prostředcích hromadného sdělování, jež nahrávky jejich zpěvu (eventuálně jen informace o jejich práci, ba i o jejich soukromí) šíří. Díky tomu všemu znají jména reprodukčních umělkyň a umělců i ti, kteří lehkou múzu nevyhledávají.

Teď se v médiích objevil zpěvaččin dopis (přesněji: citace z dopisu), adresovaný Radě Českého rozhlasu. Na internetu proletěla informace pod podobnými titulky, zde (tedy na adrese http://www.tyden.cz/) stojí, že dotyčná „si stěžuje, její písně nehrají v rádiu", jinde zase, že si „stěžuje na cenzuru. Prý ji málo hrají" (http://www.lidovky.cz/). Nebo že „válčí s radiožurnálem" (http://www.ihned.cz/); sloveso „válčit" si čeští žurnalisté zamilovali.

Estetika popkultury nám může být lhostejná, dopis, jímž se „zasloužilá umělkyně" obrátila na Radu Českého rozhlasu, nás však přece jen zajímá - jako žánr. Kde ho vzít? Není k dispozici ani na zpěvaččiných „oficiálních internetových stránkách". Je ten list krátký? Dlouhý? Zdvořilý? Útočný? Nevíme. Musíme se spokojit s vytrženou pasáží: „Některé mé písně jsou natolik oblíbené, že se o nich dá říci, že téměř zlidověly. Tím spíše jsem přesvědčena o tom, že se moje tvorba dá zařadit k národnímu kulturnímu bohatství..."

Ponechme stranou skutečnost, že ignoruje-li jedna stanice Českého rozhlasu (Radiožurnál) písničky bezpochyby populární zpěvačky, celý Český rozhlas tak rozhodně nečiní. Ředitelka Radiožurnálu Hana Hikelová vypočítala, že v dubnu tohoto roku poslal Český rozhlas do éteru celkem 817 písniček zpívaných nejslavnější z Řiteckých, tedy nějakých 27 denně. K tomu není co říci. Ke stížnosti, nakonec zamítnuté, však ano.

Zpěvačka soudí, že některé její písně „téměř zlidověly". Znamená to, že ke zlidovění spějí, snad jednou i dospějí, avšak dosud se tak nestalo. Řekneme-li o nějakém děcku, že se téměř počuralo, znamená to, že se koneckonců nic hrozného nestalo, urinace byla stále ještě v mezích normálu. Slovník spisovného jazyka českého říká, že „zlidověti" = „stát se lidovým (ve význ. 1)". A co je „lidový"? „1. lidu se týkající, z lidu vzešlý, pocházející, lidem vytvářený, prováděný..." Kdo dokáže, že písně skladatelů, kteří pro onu zpěvačku psali, „téměř zlidověly"? Jak se to měří? Těžká věc.

S „národním kulturním bohatstvím" opatrně. Jde o odkaz dlouhé řady vynikajících mužů a žen, ani se nedají všichni vyjmenovat. Co třeba tito? Aleš, Balbín, Bezruč, Bílek, Blatný, Brandl, Braun, Bridel, Březina, Čapkové, Čelakovský, Čep, Černý, Dientzenhoferové, Durych, Dvořák, Erben, Fibich, Firkušný, Frič, Frynta, Gellner, Gočár, Gutfreund, Haas, Halas, Hašek, Havlíček, Höger, Holan, Hollar, Hora, Hostovský, Hrubín, Hrušínský, Hus, Chelčický, Janáček, Ježek, Jirásek, Kolář, Komenský, Kosárek, Kremlička, Kubelíkové, Kupka, Lada, Lhoták, Mácha, Mánes, Martinů, Masaryk, Michna, Mikulášek, Mucha, Myslbek, Mysliveček, Němcová, Neruda, Nezval, Orten, Palacký, Parléř, Peroutka, Poláček, Preisler, Santini, Seifert, Skácel, Sládek, Slavíček, Smetana, Sova, Stamic, Sudek, Šalda, Šejbalová, Šíma, Škréta, Špála, Šrámek, Štěpánek, Štursa, Švabinský, Theodorik, Toyen, Trnka, Tyl, Tyrš, Váchal, Vančura, Voskovec, Vrchlický, Werich, Weiner, Winter, Zeyer, Zítek, Zrzavý, Ženíšek... A taky nějaká pěvkyně? Destinnová přece.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.72

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031