Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 4. 2018
Rubrika: O psaní

Literární toulky Rakouskem

Autor: Jaromír Slomek

07.05.2011 01:00

Do Vídně se lze vypravit tak snadno jako nikdy v minulosti. Ostatně se to děje, pořádá-li Albertina nějakou zajímavou výstavu, příliv českých návštěvníků je už samozřejmý. A co ještě dělat ve Vídni? Ten, koho zajímají tamní české (literární) stopy, má od prosince 2004 k dispozici tlustý, pětisetstránkový bedekr Václava Fialy (Vídeň, literární toulky dunajskou metropolí, ASPI Publishing; paperback, mizerný papír, zato hojnost obrázků, mapky, podle nichž se dá po Vídni chodit a popisované objekty skutečně nalézt, rejstřík jmenný i rejstřík míst, v němž jsou zaznamenány ulice, náměstí, ale třeba i Café Hawelka, v rejstříku, pravda, pravopisně chybně Café Havelka, v textu na dvou místech však správně), takže může courat městem s touto knihou v ruce a neztratí se. Je to průvodce informacemi nabitý (zdaleka nejen o Češích), vyhledáme-li v jeho rejstříku například „Masaryk, Tomáš Garrigue (1850-1937)", jsme odkázáni na stránky 28, 38, 55, 56, 111, 123, 155, 190, 208, 214, 242, 246, 251-3, 265-6, 366-7, 394 a 479. Někomu šikovnému by možná tyto masarykovské informace stačily na sepsání knížečky, jež by se mohla jmenovat dejme tomu Vídní T. G. Masaryka.

Šest let po Fialově příručce přichází knížka olomouckého literárního historika a pedagoga Františka Všetičky (nar. 1932) Rakousko literární (Nakladatelství J. Vacl, Olomouc 2010, 227 stran), „soubor fejetonů, jenž informuje nejen o rakouských spisovatelích, ale rovněž o jinonárodních literátech, kteří delší nebo kratší čas působili na území tohoto státu (v této souvislosti je zcela zvláštní pozornost věnována spisovatelům českým). RAKOUSKO LITERÁRNÍ není jen knihou fejetonů, má zároveň charakter průvodce, jenž vede svého čtenáře do míst, v nichž se narodili, tvořili, popřípadě zemřeli slovesní tvůrci s Rakouskem spjatí."

Docent Všetička neměl ambice vytvořit rakouský literární místopis v jeho relativní úplnosti (podobně jako kdysi Vladimír Kovářík ve své trilogii Literární toulky po Čechách, Literární toulky Moravou a Literární toulky Prahou, 1977-1980, bohužel poznamenané normalizační autocenzurou, takže o exulantech se tam trapně mlčí, Blatný, Čep, Hostovský, Lustig, Kundera či Škvorecký jako by neexistovali - samozřejmě nemá smysl to dnes Kováříkovi vyčítat, i kdyby se je tehdy pokusil do textu vpašovat, někdo bdělý by jistě zasáhl), dokonce i při sledování českých literátů v Rakousku si počínal velmi výběrově. Sám to ostatně v předmluvě přiznává: „Jsou to fejetony doprovázené mým problematickým fotografickým umem (to problematické se pochopitelně vztahuje i na číst fejetonistickou). Každý fejeton doprovází jedna fotografie, všechny zbývající - když nakladatelství dovolí - jsou přiřazeny na závěr. Volba jednotlivých literátů, o nichž se zde píše, je jednak subjektivní, jednak náhodná. Proto jsou také výpovědi o spisovatelích uspořádány abecedně."

V Rakousku literárním (většina adres je vídeňských) se dočteme o Thomasi Bernhardovi či Hermannu Brochovi, hlavně však o Češích, a to známých (J. S. Machar, Božena Němcová, S. K Neumann, Ivan Olbracht, Miroslav Tyrš...) i pozapomenutých (Miloslav Hýsek, Hermenegild Jireček, Josef Karásek, Ferdinand Pěčka Místecký, Stanislav Sahánek...). Všetička promísil informace odjinud (soupis pramenů - podobně jako u Fialovy Vídně - překvapivě chybí) se svými turistickými postřehy, všechna místa, o nichž je řeč, osobně navštívil a všude tasil fotografický aparát (ty snímky, má pravdu, jsou opravdu velmi amatérské), s rejstříky se nezdržoval, mapky si odpustil, nicméně čísla budov poctivě zaznamenal (například v popisku jedné z těch šedivých fotografií: „Vídeň 5, Siebenbrunnenplatz 4, kde žila M. Majerová"; o autorce Sirény ve Fialově Vídni ani slovo, podobně Fiala mlčí třeba o Antonínu Rybičkovi nebo o Milotovi Zdiradu Polákovi, tvůrci skoro dvě stě let staré, a přece stále impozantní básnické skladby Vznešenost přírody, respektive Vznešenost přirozenosti, jak se jmenovala v časopisecké verzi).

Co s tím? Nakreslit mapy, pořídit lepší, možná barevné fotografie a také spolehlivé rejstříky, rezignovat na Anzengrubera, Sienkiewicze i Twaina, zato připsat další chvilkové i dlouholeté vídeňské a mimovídeňské Čechy - a bude to dílo hodnoty relativně trvalé. Nejen k autorově radosti, ale i k obecnému užitku.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.76

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30