Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Kocourek a generál

Autor: Jaromír Slomek

02.04.2011 01:00

Kdo se chce něco dovědět o Rudolfu Medkovi, dnes už pozapomenutém spisovateli, jednom z výrazných tvůrců legionářské literatury, psané, vydávané a čtené v meziválečném Československu, nalistuje si jeho heslo v Lexikonu české literatury: na téměř pěti tiskových stranách najde vše podstatné o generálově životě i díle, i to, že byl otcem velkého malíře. Ten, kdo snad postrádal knižní monografii, ji nyní konečně má: nakladatelství Mladá fronta přišlo s prací nazvanou Čechoslovakista Rudolf Medek, politický životopis (291 s. + 16 s. obrazové přílohy). Autorkou (anglického textu, „který tvořil součást... doktorandské práce... uzavírající... studium na Londýnské univerzitě" v letech 2003-2008 a který do češtiny přeložil její otec Milan Kocourek) je Katya Kocourek, „britská historička českého původu", jak se praví na zadní chlopni přebalu, respektive „mladá britská historička s českými kořeny", jak se praví na přední chlopni přebalu. Narodila se roku 1977 ve Velké Británii a tam, jak patrno, i vystudovala.

Paní či slečna Kocourek, když už si tak mocí mermo musí říkat i v českém prostředí, se ve své práci „soustřeďuje na původ, vývoj a charakteristické rysy specifického druhu pravicového čechoslovakismu očima legionářského spisovatele. Medkovu politickou dráhu začíná sledovat od první světové války v legii na východní frontě v Rusku a uzavírá ji jeho odstoupením z předsednictví sdružení válečných veteránů v meziválečném Československu, nezávislé jednoty československých legionářů (NJČsL), koncem roku 1938." Stálo ji to jistě hodně času a úsilí. Zevrubnou recenzi snad někam jinam napíše historik, jenž se Medkovým životem a dobou rovněž zabývá, doufejme, že takový existuje. Na tomto místě jen tři poznámky.

Narazíme-li na tvrzení, že „Medek (...) za druhé republiky (...) byl poradcem pro kulturní záležitosti tehdejšího ministra kultury Jaroslava Durycha" (s. 25), zpozorníme. Spisovatel Durych (ani žádný jiný Durych) přece ministrem kultury nebyl, navíc se tehdy ono ministerstvo jmenovalo „školství a národní osvěty" (za druhé republiky v jeho čele stál Stanislav Bukovský, respektive Jan Kapras).

Čteme-li o Medkových polemikách s Karlem Čapkem - pro kulturní, společenské a politické klima 30. let příznačných - jen jednu letmou zmínku (s. 181), vidíme, že tady něco nehraje. Proč Kocourek pominula Čapkovy texty Odpověď Rudolfu Medkovi (LN 30. 11. 1934), Promluvme si o tom (LN 2. 12. 1934), Národ nás nepotřebuje (LN 9. 12. 1934) či Dvě repliky (Přítomnost č. 5, 26. 1. 1937), dnes pohodlně dostupné v Čapkových Spisech? V předmluvě píše Petr Pithart, že „pro milovaného Karla Čapka jsme (...) zapřeli zborovského barda Rudolfa Medka". Kocourek to obrací.

A do třetice. V závěru monografie (s. 226) Kocourek píše: „Medkova poslední práce vydaná knižně se objevila v roce 1947 ve výboru nacionalistických básní, které vyšly v redakci Jaroslava Seiferta pod titulem Křik Koruny české. Avšak v doslovu Karla Cvejna Medkovo jméno jako jediného básníka této sbírky není uvedeno: autorství básně Hradec studentům-mučedníkům chybí. (...) Medek nesplňoval Cvejnem vyjmenovaná kritéria utiskovaného levicového básníka, mluvčího pokořeného, ale přesto hrdého národa, umlčeného před nacistickou okupací i po ní."  Nuže, není to „výbor nacionalistických básní", i slovo „sbírka" je nepřesné, jde o maličkou antologii českých básníků, publikovanou za války v Paříži a pak i v Chicagu pod názvem Hlasy domova. Ani jedno jméno tam tehdy z pochopitelných důvodů nebylo uvedeno, kdyby bylo, Halas, Holan, Toman a další by stěží unikli pomstě nacistů. Ty verše totiž čeští básníci namířili proti nim, byly, když už Kocourek touží opatřit je atributem, antinacionálsocialistické. Poválečná edice nevyšla „v redakci Jaroslava Seiferta" (ten pouze v nakladatelství Práce řídil edici Klín, do níž byl Křik Koruny české zařazen), ani u prvního (pařížského) vydání nemůže být Seifert označen za redaktora, podle svědectví Josefa Palivce, jenž byl taky u toho, je shromažďoval hlavně Halas. „Při sbírání básní pomáhal tenkrát Františkovi i Josef Hora, tehdy už chorý; něco sehnal dr. Václav Černý. Brzy jsem měl v rukou svazeček veršů od Karla Tomana, Jaroslava Seiferta, Vladimíra Holana, Rudolfa Medka a samozřejmě od Josefa Hory a Františka Halasa." To nepíše Cvejn v doslovu (tam Medkovo jméno opravdu nepadlo, avšak sotva z důvodů, o nichž Kocourek spekuluje; objevuje se samozřejmě v obsahu, v knize tedy celkem dvakrát), nýbrž Palivec v předmluvě. Mimochodem, tvrzení, že „v doslovu Karla Cvejna Medkovo jméno jako jediného básníka této sbírky není uvedeno", není pravdivé. Ne všichni autoři byli totiž po válce dohledáni (dvě básně zůstaly anonymní, též v reedici z roku 1990), Cvejn jejich jména vyslovit nemohl, i kdyby chtěl: neznal je.

Někdo by měl napsat solidní medkovskou monografii.  



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.44

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031