Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

19. 1. 2018
Rubrika: O psaní

„Erotický Vrchlický"? Ani jedno, ani druhé

Autor: Jaromír Slomek

05.03.2011 01:00

„Na svém hradě rytíř statný/ jménem Smil žil přeudatný,/ jenž však jednu vadu měl,/ že o lásce nevěděl..." Znají tu hloupost všichni? Už asi ne, ale ještě v polovině 80. let si Rytíře Smila spíše pobaveně než dychtivě opisovali vojáci základní služby, přinejmenším v průzkumné rotě vojenského útvaru č. 5729 ve Strašicích u Rokycan.

Péčí pražsko-litomyšlského nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka vyšla nyní kniha se zavádějícím názvem Vrchlický erotický (a s upřesňujícím podtitulem „Rytíř Smil a další erotika připisovaná Jaroslavu Vrchlickému"). „K vydání připravili, komentáře a ediční poznámku napsali Radim Kopáč a Josef Schwarz," čteme v tiráži. A také: „Průvodní studie napsali Radim Kopáč, Josef Schwarz a Milan Šedivý."

Předmluva podepsaná „J. S., R. K." začíná slovy: „Těžko hledat čtenáře (nebo čtenářku), k němuž (k níž) se - obvykle v pubertě - nedostala některá z mnoha ,sprostých‘ rýmovaček. Jejich četba měla častokrát iniciační charakter, protože odbourávala předsudky a zábrany a dotyčného (dotyčnou) uváděla do světa dříve zapovězené erotiky a sexu. Zhusta se tak dělo jednoduchou formou za využití rázných a zemitých výrazů, za nimiž se však nejednou skrývaly jak svébytná poetika, tak specifický humor." Tři věty, dva otazníky. Opravdu „těžko hledat"? A vskutku „svébytná poetika"? Velmi nadsazené je pak tvrzení: „V navazující studii analyzuje Milan Šedivý básnické dílo J. Vrchlického a dobírá se k pozoruhodným závěrům, pokud jde o básníkovo možné autorství." Ba ne, pan Šedivý neanalyzuje „básnické dílo J. Vrchlického", na to by potřeboval víc znalostí, času i papíru. Zalistoval si v něm, to ano. A žádné „pozoruhodné závěry" nepředkládá. Snaží se připsat Vrchlickému alespoň Chanson sans honneur, neboť je tam ohlášena a uplatněna sestina, poměrně těžká básnická forma (Vrchlický byl prý „mistrem tohoto ekvilibristického kejkle", poučuje čtenáře Šedivý; rozrušen svým objevem zapomněl, že tvar „kejkl" neexistuje, jako neexistuje třeba „housl", v Pasece to bohužel netuší ani odpovědný redaktor). Všiml si jí v díle Vrchlického, kupodivu však přehlédl báseň Poetika lásky, v níž Vrchlický napsal: „Sonet plamenný tvá přikryj ústa,/ rýmy, polibky v něm prší zhusta./ Sestina zni na tvé tělo celé/ nyjící a touhou rozechvělé." (Dni a noci, 1889) Chtěl-li Šedivý Vrchlického „usvědčit" z autorství Chanson sans honneur, měl přece citovat právě tyto čtyři verše.

V respektovaném Lexikonu české literatury 4/II (2008) píše značka zp (patřila Zdeňku Peštovi) v hesle Jaroslav Vrchlický opatrně: „V. jsou připisovány, resp. pod jeho jménem opakovaně vydávány bibliofilie lascivního charakteru Rytíř Smil (1925), Svatební košile (1927) a Hovno (1930)." Rozumí se básnické bibliofilie. Erudovaný literární historik věděl - a ví to koneckonců i výše jmenovaná trojice -, že pádný důkaz o autorství Jaroslava Vrchlického tady neexistuje. V jeho rukopisné pozůstalosti se žádné koncepty těch necudností, kluzkostí, obscenit, oplzlostí či lascivit (jen tomu, propána, neříkejme erotika, navíc - jaképak erotikum je básnička Hovno?) nenašly, žádná zmínka či narážka se neobjevila ani v dochované korespondenci, ba ani ve vzpomínkách Alberta Pražáka (Vrchlickému nablízku) či Evy Vrchlické (Dětství a mládí s Vrchlickým - tam je citována leda říkačka „Kupte sůl! Kupte sůl!/ Šla židovka do Slanýho,/ nesla žida... a tak dále./ Žid se smál,/ až prskal." - autorka v dalším textu naznačuje, že ono „a tak dále" je eufemismus za „posranýho", současně však uvádí, že její otec ty verše „zpíval", mohlo tudíž jít o folklor, nikoli o vlastní tvorbu; četbou Evy Vrchlické se náš editorský trojlístek nezdržoval).

Čí jsou tedy verše Chanson sans honneur, Rytíř Smil, Hovno, Svatební košile, Magdalena, Šváb a blecha, Dona Blanka a Chudák včela? Nevíme. Podle všeho jde o říkačky Vrchlickému jen podsouvané, takové mohou vzniknout třeba kolektivním úsilím menší pánské společnosti, už trochu rozjařené, ve vinárně či pivnici. Proč je autorovi Hippodamie, Sonetů samotáře nebo Oken v bouři nelze přisoudit? Prostě proto, že kdyby veršoval o exkrementu či koitu - uměl by to lépe. „Sotva polonahá kuchta/ počala jen dřímati,/ u kuchyně dveře tiše/ počly se otvírati." Ne, takto kostrbatě nepsal.

A dost už o té čítance (je v ní zcela nelogicky i Babička vulgaris, též Rytíř Smil a Hovno ve slovenštině - o to se zasloužil básník Ľubomír Feldek, asi z nedostatku smysluplnější práce), editorům stejně není pomoci. Nebo přece jen vzkaz? Jaroslav Vrchlický, tentokrát opravdu on, napsal: „Jenom blázen sebe přecení,/ přestat včas - je vrchol umění."



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  6.26

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031