Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 4. 2018
Rubrika: O psaní

Pojmenovaný klaun

Autor: Jaromír Slomek

26.02.2011 01:00

Byly doby, už jsou dávno pryč, kdy (auto)cenzura bděla nad tím, aby si nikdo netropil žerty z příjmení, ba ani z křestního jména Gustáva Husáka. Americká písnička Rum and Coca-Cola, u nás populární díky Voskovcovu a Werichovu počeštění jako Nerýmovaná, obsahově jinak bezúhonná, se z rozhlasu po dvacet let neozývala kvůli svému 39. verši: „Dřív než hřeb do dřeva vlez/ Dřív než stála první ves/ Dřív než ve vsi štěkal pes/ Svět nebýval jako dnes// Nebýval svět/ Jako je dnes...// Na tý louce zelený/ Jeleni se nepásli/ A holka modrooká/ U potoka nebyla// U potoka/ Neseděla...// Ani na pražským mostě/ Rozmarýnka nerostla/ Zkrátka na ten boží svět/ Nebyl krásný vzhled vůbec// Na boží svět/ Nebyl vůbec...// Pátrá z nebe komise/ V čem asi vět chybuje/ Od ní Pámbu doví se/ Že se nic nerýmuje// Že prej se nic/ Nerýmuje...// A tak mocný stvořitel/ Na zem seslal Pegasa/ A dal mu rýmů pytel/ Ať zpívá lidská chasa// A dal prej mu/ Velkej pytel...// Pegas měl křídla zpuchřelý/ Spad na Nanynku do zelí/ A jak ji bránil Jeníček/ Roztrh s rýmama pytlíček//  S rýmama se/ Roztrh pytel...// A cvrček cvrk a holub vrk/ A pytlák v lese usek smrk/ Husák huse vytrh brk/ Kozel trk a vyvrk si krk// Strč prst skrz krk/ Skrz krk strč prst..." Atd.

Slovo „husák" v tomto veselém kontextu prostě do éteru nesmělo, přestože každému (by) bylo jasné, že v písni je řeč buď o houserovi, nebo o husopasovi (eventuálně o trhovci, který husy prodává, sotva o husitovi, jak je ve slovnících slovo "husák" také vyloženo a z Jiráska doloženo - „král husák"), v žádném případě o JUDr. Gustávu Husákovi, CSc. Jenže komunistická strana byla bdělá, ostražitá, a tak potlačila nejen pěknou písničku se slovem „husák", nýbrž i mahenovský název malého brněnského divadla. „Husa na provázku" vadila, co kdyby si to někdo vyložil jako „Husák na šibenici", a tak se divadlo muselo obejít po léta bez husy, provázek byl až až.

Měl někdo odvahu zasmát se Husákovu (alespoň tedy křestnímu) jménu v rádiu, televizi, filmu, oficiální literatuře? Zdálo by se, že nikdo, rozumí se nikdo zde. Takový Karel Kryl se zajisté mohl z bezpečí mnichovského exilu pochechtávat podle libosti: „Jednou před lety/ snídal Gustav tablety,/ vzteklý na ptáka,/ který zpíval Třešňáka,/ pták sed na budku,/ pak si vzpomněl na Hutku,/ a když přešel na Kryla,/ už lekce stačila. (...) Vasil s Gustavem/ před pohřebním ústavem/ unaveně zafuní -/ bacil byl imunní." (Písničkářský bacil)

Teprve teď vyšlo najevo, že na počátku „normalizace" měl odvahu udělat na Husáka dlouhý nos Zdeněk Svěrák. Učinil tak nikoli v Divadle Járy Cimrmana, nýbrž v příběhu pro děti. Kniha Pan Buřtík a pan Špejlička, vydaná nedávno Albatrosem (Supraphon ji nyní doprovodil nahrávkou v autorské interpretaci), je zvláštní tím, že jde o částečnou reedici s velkou časovou prodlevou mezi prvními dvěma prózami (1971, 1972) a prózou třetí, závěrečnou (2010 - srovnání ukazuje, že Svěrák se za čtyři dekády literárně nezhoršil). Ve všech vystupují titulní figury, sociálně nečitelné, tlustý pán a hubený pán (ilustrátorem  Jiřím Votrubou zobrazovaný důsledně s černými brýlemi na očích, takže dvojice vypadá jako Dlouhý, Široký a Bystrozraký, zredukovaná na dvě osoby), a hned v prvním příběhu (Jak se ti dva seznámili) se naši podivní hrdinové ocitnou v Žatci, kde právě hostuje cirkus Evropa. Jdou se nabídnout jako komická dvojice. Mají štěstí, jsou přijati, bezejmenný „chlapec od cirkusu" jim prozradí: „Pan ředitel pláče. Utekl nám klaun Gustav." Tak to stojí v knize dnes, tak i v prvním, sešitovém vydání z roku 1971. Klaun Gustav! Nemusel být pojmenován vůbec, víckrát o něm není řeč. Ne August, nikoli Ferdinand, žádný Bonifác, Celestýn, Fridolín nebo Silvestr, nic z toho, co by snad „dětem od 5 let" mohlo připadat komické. „Klaun Gustav" jako zamrkání na jejich (pra)rodiče. Ti v roce 1971 věděli až moc dobře, kam autor míří.

Nebýt nového vydání, nejspíš by si na „klauna Gustava" nevzpomněl ani sám autor. Rodičům dnešních dětí už ta maličkost neřekne asi vůbec nic.   



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.67

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30