Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: O psaní

Kredencka a kredencká

Autor: Jaromír Slomek

19.02.2011 01:00

Vedle slova „kredenc" existují v češtině jeho příbuzní: „kredencka" a „kredencká" (a ještě „kredencovat", „kredenční" a „kredenčník"). K frekventovaným výrazům dnes zcela jistě nepatří, neboť to, co se jimi označovalo, zmizelo. K neznalosti „kredencky" se přiznala i pamětnice první republiky Ruth Bondyová (nar. 1923, nikoli 1932, jak čteme na chlopni přebalu její nové knížky Potulné kořeny, vydané pražským Nakladatelstvím Franze Kafky jako volné pokračování - či spíše završení - zdařilé trilogie nazvané Mezi námi řečeno, Rodinné dědictví a Boží hody).

Pražská rodačka, jež za německé okupace prošla Terezínem, Osvětimí i Bergen-Belsenem, žije od roku 1948 v Izraeli a do hebrejštiny přeložila nejen Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, nýbrž i díla Václava Havla, Bohumila Hrabala, Milana Kundery, Jiřího Weila, Jana Wericha (vybírala však i mezi horšími spisovateli, to se překladatelům stává)... V Hrabalovi narazila na slovo jí kupodivu neznámé: „Co je to, proboha, kredencka, která se objevuje hned na první stránce Obsluhoval jsem anglického krále? V česko-anglickém slovníku Ivana Poldaufa (mimochodem výborném) se nenachází, dr. Leo Pavlát, tehdejší kulturní atašé československého velvyslanectví v Izraeli, výraz neznal, jeho kamarád, absolvent hotelové školy, jej nikdy neslyšel. Až se mi dostalo, přes jeho literární agentku ve Švýcarech, odpovědi z úst Hrabala samotného: kredencka je dáma, která disponuje klíči k příborníku a jiným cenným zásobám v hotelu. V anglickém vydáními si překladatel příliš nelámal hlavu a spokojil se s laundress čili pradlenou. Pradlena na ranní defilírce číšníků a kuchařů před panem šéfem? Nemyslitelné. Pradleny byly neviditelné," zarýmovala si spisovatelka.

Je zvláštní, že se slovem „kredencka" či „kredencká" (může, ale nemusí značit totéž) se autorka setkala ponejprv až při četbě Hrabalova románu. Pomoc hledala překvapivě ve slovníku dvojjazyčném, navíc česko-anglickém (když už, tak se vzhledem k původu slova „kredenc" měla podívat do slovníku německo-českého, eventuálně italsko-českého). Proč nezalistovala ve výkladových slovnících českého jazyka? V Příručním slovníku jazyka českého by se dočetla, že „kredencka" je „zdrob. ke kredenc", v dnes již digitalizované lístkovnici Ústavu pro jazyk český (badatelsky přístupné i před digitalizací) by našla výpisek z Lidových novin z roku 1940: „zbohatlý kavárník, který si vzal bývalou kredencku". V témže slovníku by našla také výraz „kredencká", právě délkou poslední samohlásky decentně odlišující dámu od nábytku: „žena zaměstnaná v bufetu, v kredenci restaurace n. kavárny". Doloženo několika výpisky, například z Panenství Marie Majerové: „...je nutno dvořiti se slečně kredencké v kavárně." To jsme v roce 1907. I mladší Slovník spisovného jazyka českého slovo „kredencká" zná, je to „zast. hovor. žena zaměstnaná v bufetu (v kredenci) v restauracích n. ve vinárnách". K tomu citát z Josefa Hory („v bufetu sedí k."). Tak jakýpak Poldauf, jakýpak kulturní atašé a jakýpak jeho „kamarád, absolvent hotelové školy"?

Ruth Bondyová, „podivná Židovka, která nedodržuje ani jeden z náboženských příkazů každodenního života", jak se čtenářům svěřuje, píše o česko-židovském soužití, o židovské kultuře, vypravuje všelijaké historky (neuvěřitelná je ta o Xaverovi, tedy Miroslavu Mrázovi, jenž „v letech 1969-1970 vysílal denně v rozhlase, v sedm hodin ráno a v pět odpoledne, po časovém signálu před zprávami, to je v nejexponovanějším poslechovém čase, minutu komunistických úvah"; roku 1981 se s rodinou vystěhoval do Izraele), lecčemu se upřímně diví, například rozšířenému českému zvyku vyzouvat hosty při vstupu do bytu (vynález našeho národa to však není, děje se tak přece i v mešitách), je i jazykově vynalézavá, ptá se třeba, „proč si v češtině člověk osušuje celé tělo, nejen ruce, ručníkem", a připomíná: „To hebrejština je současnější: magevet pochází od kořene sušit. Co třeba sušník?" Proč, propána, sušník? Osuška nestačí?



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.71

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031