Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 1. 2018
Rubrika: O psaní

Příručka pro bezradné

Autor: Jaromír Slomek

22.01.2011 01:00

Už popáté vyšel slovník křestních či rodných jmen od Miloslavy Knappové. Nakladatelství Academia mu dávno dalo jinou, v představách marketingových stratégů, mají-li tam jaké, zřejmě přitažlivější obálku, takže vypadá jako příručka pro výchovu batolat, autorka se nedrží ani původního názvu (Jak se bude jmenovat), i ten byl ostatně nepřesný, vždyť jen jednou z funkcí užitečné knížky je pomoci bezradným lidem, kteří se odhodlali k biologické reprodukci.

Ale nechme název být (Jak se bude vaše dítě jmenovat?), není na knize tak důležitý. Encyklopedie jmen patří k těm příručkám, jež je dobré mít po ruce. Dočteme se v ní o původu, významu a rozšíření jmen, která jsou běžná v české populaci, ale i o jménech, na která v praxi narazíme jen vzácně. Lze souhlasit se slovy, byť poněkud topornými, jimiž nakladatelství tuto rukověť propaguje: „Dosavadní úspěšná vydání této knihy, zabývající se široce pojatými jazykovými aspekty volby a užívání jmen jako důležité součásti lidského života, ukázala, že tato kniha je stále potřebná a užitečná. Skvěle poslouží nejen jako jazyková příručka pro úřední a matriční praxi, ale také široké veřejnosti zajímající se o výběr, zápis, překládání a všestranné užívání jmen."

Je to všechno logické, každý z nás je kromě příjmení nositelem ještě jednoho jména, ne-li dvou, měl by se tudíž zajímat o to, co vlastně slovo (slova), které (která) s sebou táhneme po celý život, od rodného listu po list úmrtní, znamenají (o příjmeních u nás existují solidní práce Benešovy, v jednom případě podepsané bůhvíproč vyvdaným příjmením jeho dcery Dobravy: Moldanová). A měl by vědět, co znamenají jména jeho rodičů, sourozenců, dětí... Proto byla tato příručka vyhledávána už při svém prvním vydání uprostřed „normalizace" (tehdy měla střízlivější, vkusnější obálku), i když se na trhu objevila jen krátce po podobné příručce Františka Kopečného (Průvodce našimi jmény), lingvisty, jenž byl o generaci starší než dnes čtyřiasedmdesátiletá Miloslava Knappová a na rozdíl od ní se nedeklaroval jako jazykovědec marxistické orientace.

Dobová odborná kritika vyzdvihla na práci paní Knappové to, že ze jejími „praktickými cíli (...) je skryta vysoká koncepční úroveň, objektivnost soudů i světonázorová stranickost při plném respektování českých národních tradic. Na tématu zdánlivě ryze odborném podtrhuje autorka nenásilně, ale přesto výrazně takový politický aspekt, jakým je internacionalismus obecně, konkrétně pak kulturní výměna mezi národy; zásadně vyvozuje vznik jmen jako pojmenovací kategorie ze společenského vývoje. Například tam, kde mohla zabřednout do srovnávání údajů z různých národních a církevních kalendářů, dává jasně přednost pokrokové české tradici, k níž právem počítá i vývoj po roce 1945 a zvláště 1948, a všímá si i uplatňování světového názoru." (Jan Chloupek v Naší řeči č. 1/1979) To není výtka Knappové, sotva mohla tehdy publikování takovéto recenze zabránit, spíše pro zasmání ukázka z dobového marxistického žargonu.

To všechno je dávno pryč, Chloupek je mrtev, a kdyby byl, takto by nepsal, ostatně i Knappová se ve svém lingvistickém myšlení posunula, je velkorysejší, do hesláře dnes zařazuje kdejaké jméno, jehož začlenění do českého prostředí by se dříve asi bránila: vedle Jaromíra, Vladimíra, Vlastimila, Libuše, Mileny či Věroslavy jsou tu docela klidně Brit, Lino, Lejla (toto jméno prý se u nás „vyskytuje běžně", ano, to jedno, patřící konkrétní nositelce) či Nancy. Přílohy navíc nabízejí soupisy jmen arabských, tureckých, albánských, íránských, afghánských, afrických, indických, arménských, čínských, japonských, vietnamských. Autorka jde zkrátka s dobou, jedna kapitola v její knížce má název O jméně Jesus, jiná, obsáhlejší, zase Osobní jména transsexuálů. A už se neštítí ani církevních kalendářů - jeden katolický z roku 1770 jí posloužil k poučnému srovnání. Knížka Jak se bude vaše dítě jmenovat? je tedy konečně zbavena ideologických omezení, kdysi buď z přesvědčení uplatněných, nebo vynucených a chápaných jako nutná úlitba tehdejší „vedoucí síle".



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.69

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031