Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Padesát demokratů a jedna demokratka

Autor: Jaromír Slomek

18.12.2010 01:00

Kdo z „českých demokratů" patří mezi „50 nejvýznamnějších osobností veřejného života"? Rozumí se minulosti i současnosti. Publicista Pavel Kosatík (nar. 1962) nabízí tuto sestavu: František Palacký, Karel Sabina, František Ladislav Rieger, Alois Pražák, Karel Havlíček Borovský, Eduard a Julius Grégrové, Josef Václav Frič, Josef Hlávka, Alfons Šťastný, Jan Neruda, Josef Boleslav Pecka, Josef Hybeš, T. G. Masaryk, Albín Bráf, Jan Herben, Karel Kramář, Hubert Gordon Schauer, Josef Svatopluk Machar, Alois Rašín, Václav Klofáč, Jan Šrámek, František Modráček, Emanuel Rádl, Antonín Švehla, Viktor Dyk, Milan Hodža, Zdeněk Nejedlý, Jiří Stříbrný, Bohumír Šmeral, Milan Rastislav Štefánik, Karel Engliš, Rudolf Bechyně, Edvard Beneš, Jaroslav Stránský, Petr Zenkl, Rudolf Beran, Karel Čapek, Karel Ladislav Feierabend, Ferdinand Peroutka, Hubert Ripka, Prokop Drtina, Milada Horáková, Jan Patočka, František Kriegel, Josef Smrkovský, Pavel Tigrid, Alexander Dubček, Ludvík Vaculík, Václav Havel, Václav Klaus.

Soubor medailonů „Čeští demokraté" (s výše uvedeným podtitulem, který je ovšem nepřesný, neboť osobností pojatých do tohoto panteonu české demokracie není padesát, nýbrž jedenapadesát; ani název není přesný, vždyť jsou tam i Slováci - ti, „kteří se zapsali do dějin společného státu") vydala Mladá fronta a Kosatíkovy texty velkoryse vybavila (nebo snad: a Kosatíkovi velkoryse dovolila vybavit texty) rozsáhlým obrazovým doprovodem, činícím z knihy podnětný zdroj poznání. Autor sám připomíná, že seriál „s názvem Čeští demokraté vycházel původně od ledna do prosince roku 2004 na pokračování (jak taky jinak, pozn. J. S.) v časopise TÝDEN". A ještě dodává: „Původní kapitoly byly pro účely knihy z velké části přepracovány, ty klíčové (...) rozšířeny, aby vznikl vrstevnatější obraz."

Sporný je už výběr oné (jedena)padesátky. Kdo do ní patří? Jen lidé, kteří byli politicky činní? Pak tam nemá co dělat třeba takový Jan Neruda (mimochodem, čteme tam o něm smělé tvrzení, že „mezi jeho láskami nechyběly nejvýznamnější Češky jeho doby, spisovatelky Božena Němcová a Karolina Světlá", doložitelné však pouze z poloviny) či Ludvík Vaculík. A naopak: pokud do výběru pojmeme vedle politiků u spisovatele, pak absence například F. X. Šaldy či Václava Černého je nepochopitelná. Zvláště když se dostalo na Zdeňka Nejedlého, zlotřilce, jenž mezi demokraty nesmí být vpašován ani žertem. (Kosatík: „Do dějin se nakonec zapsal jako jeden z hlavních hrobařů české demokracie - a přesto mu i místo mezi jež pomáhal svrhnout, patří; podobně jako o všech padlých andělích platí, že nepřestávají být syny ani formálními dědici nebes.") Nešťastné je ostatně i zařazení Šmerala, Smrkovského nebo Dubčeka. Místo nich tam měli být spíše ministři zahraničních věcí Jan Masaryk a Karel Schwarzenberg a dále třeba Josef Čapek, jistě ne menší demokrat než jeho mladší bratr.

Nápadné je, že mezi padesát mužů se dostala pouze jedna žena (Milada Horáková). Další autorovi na mysl nepřišly? Co třeba Helena Koželuhová, Eliška Krásnohorská, Alice Masaryková, Františka Plamínková, Marie Provazníková, Fráňa Zemínová?

A nápadné jsou také chyby. V takovéto knize by nemělo stát, že dílo Františka Palackého se jmenuje Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě nebo že Sabina napsal Duchovní komunismus. Neměli by v něm být mezi účastnky „národního soudu" s Karlem Sabinou jmenováni Josef Václav Sládek a Servác Heller, když to neodpovídá skutečnosti. Nemělo by se tam psát v souvislosti s Edvardem Benešem nepřesně: „1896-1904 / studium práv v Praze, Paříži, Berlíně a Dijonu" - ve dvanácti letech ten chlapec z Kožlan na práva nešel, tak zázračný nebyl. A nemělo by se o něm psát ani takto: „Děti neměl a není známo, že by se tím trápil..." (Jeho žena měla několik potratů, to se však Beneše, ví Kosatík, zřejmě nijak nedotklo.) Místy je to kouzlo nechtěného, například v textu o Milanu Hodžovi: „...kdyby v roce 1935 umožnil konzervativním silám, aby na Hrad prosadily někoho ze svých kandidátů, Československo by se možná dokázalo vyhnout válce s Hitlerem a dějiny by se pak vyvíjely jinak." Copak se Československo válce s Hitlerem nevyhnulo? Nebo (o Janu Šrámkovi): „Kromě němčiny také neuměl žádnou cizí řeč (s výjimkou latiny; tou však mohl ohromovat jen na Oxfordské univerzitě)." Propána, koho by za války ohromil v Oxfordu latinou? Atd.

Až na velmi zdařilý medailon Václava Klause kniha skoro zbytečná. Ještě že v ní jsou ty obrázky.                        



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.34

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031