Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 6. 2018
Rubrika: O psaní

Milostné zvířátko uděláme z vás

Autor: Jaromír Slomek

04.12.2010 01:00

Příjmení Sabina - tak jako později Mrva a ještě později Čurda - se stalo synonymem perfidnosti. Současně však jeho nositel není bez významu v české literatuře, ba šíře: v české společnosti 19. století (na rozdíl od Rudolfa Mrvy a Karla Čurdy, po nichž nic hodnotného nezůstalo, žádné libreto, žádná próza, žádná publicistika; hodnocení jejich významu je tedy jednodušší, když umělecké výkony odsudku nepřekážejí). Co tedy se Sabinou? Za trest po bolševicku vymazat z dějin? To by bylo pošetilé. Spisovatele Karla Sabinu nechť hodnotí literární historici, konfidenta policie s krycím jménem Roman nechť hodnotí profesionální historici, eventuálně publicisté, „popularizátoři vědy". Právě to se teď zase stalo.

Básník, autor vlastivědných místopisů, překladatel a editor Petr Kovařík (nar. 1945) psal o Sabinovi časopisecky (viz TÝDEN č. 38/96), teď vše vybádané shrnul do knížky (mimochodem, slušel by jí rejstřík) nazvané Národní soud nad zrádcem Karlem Sabinou (Nová fakta, policejní a soudní dokumenty, výpovědi svědků). Vydal si ji ve svém vlastním nakladatelství Modrý stůl a zaměřil se v ní především na onen titulní národní soud, jinak též fémový soud, tedy soud s rychlým tajným řízením (na straně 11 narazíme i na pojem „národní férový soud", to je však zjevný překlep).

V úterý 30. července 1872 navečer se u pražského advokáta JUDr. Jana Kučery sešlo kromě hostitele ještě několik mužů, mimo jiné básníci Vítězslav Hálek a Jan Neruda či vydavatel Národních listů JUDr. Julius Grégr. Šokovanému Sabinovi předložili z policejního archivu vynesený důkaz jeho konfidentství, spisovateli nezbylo než se ke spolupráci s policií přiznat; ze dvou možností, které mu prý jeho soudci nabídli (buď se z Čech navždy vystěhuje, nebo tak neučiní, avšak bude jako konfident veřejně odhalen), si vybral tu první. Odjel do Drážďan - a byl vzápětí jako konfident veřejně (tedy v tisku) odhalen. Stal se „zrádcem národa", zkoušel se bránit, i s pomocí policie, jíž opět poněkud naivně nabídl své služby, napsal a vlastním nákladem vydal Obranu proti lhářům a utrhačům, zoufalý pokus o očištění vlastního jména (Obranu Kovařík záslužně publikuje v příloze, jež tvoří větší část jeho knihy, čteme v ní i pozoruhodné „protokoly z vyšetřování průběhu a okolností tzv. národního soudu", mimo jiné výslech Jana Nerudy, a také „dopis Karla Sabiny JUDr. Janu Kučerovi z 31. července 1831" - nesmyslný letopočet je kupodivu zopakován v obsahu, jde samozřejmě o rok 1872).

Celá kauza stále vyvolává řadu otázek, třeba tu, jak tehdy bylo možné nakonec vlastně beztrestně publikovat informace o Sabinově konfidentství. Všichni vyslýchaní ve svých výpovědích balancovali mezi pravou a nepravdou (Hálek: „Jak rukopis do redakce přišel, po tom jsem se netázal, poněvadž mne faktum samo velice zarazilo" -  to sotva, ten, koho by „faktum samo velice zarazilo", by se nejspíše hned ptal, kdože to odkud přinesl; Neruda: „Řekl jsem již, že o jakémkoliv nátlaku na Sabinu nebylo řeči"; Grégr: „Kdo spisy (rozumí se ony Sabinu kompromitující, pozn. J. S.) původně měl, nevím", „Když stala se úmluva o zmíněné schůzi, měli přátelé moji řečené spisy již v ruce, však odkud se ty spisy vzaly, nevím", „Schůze trvala asi hodinu; kam spisy přišly, nevím"), což vyšetřovatelé tušili, ba věděli, a přece bylo nakonec (roku 1873) vyšetřování zastaveno.

Kovařík vyslovuje tuto hypotézu: „Fakt, že bylo Sabinovo odhalení publikováno dříve ve Vídni než v Praze, zdá se potvrzovat názor, že na odhalení Sabinově měla zájem především Vídeň, a že tedy bylo inspirováno policií. (...) Jedině zveřejněním Sabinova případu mohly být kruhy českých opozičních politiků opravdu zasaženy a účinně diskreditovány. Otázkou ovšem zůstává, jak bylo možné, že o tomto chystaném zveřejnění pravděpodobně věděl Julius Grégr a nakolik to tehdy, záhy po národním soudu, bylo či nebylo v jeho zájmu. Tuto otázku zatím na základě dostupných materiálů zodpovědět nelze. Že však o chystaném zveřejnění věděl, je zřejmé z jeho nekompromisního naléhání na Sabinův urychlený odjezd i z doručení potřebných peněz v předvečer jeho vynuceného odjezdu."

Třeba se jednou dovíme celou pravdu. Ne, spíše se ji dovědí ti, kterým bude Sabina i s „národním soudem" už docela lhostejný.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.71

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930