Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

19. 1. 2018
Rubrika: O politice

JCKV

Autor: Jaromír Slomek

06.11.2010 01:00

Pod titulkem „Panovník přednášel v Prešpurku" vyšla v Monarchistických listech č. 1/2010 zpráva o tom, že „25. listopadu 2009 navštívila relativně početná skupina členů KČ Bratislavu, aby si vyslechla přednášku JCKV Karla, který je také českým princem a prvním následníkem svého otce Otty Habsburského v pořadí na trůn (z Prahy jeli 3, z Brna 1, ze Strážnice 5). (...) JCKV Karel představil ve svém projevu bývalou monarchii jako určitý vzor pokojného spolunažívání rozličných národů, přičemž se nevyhnul ani kritice některých současných evropských struktur. (...) Karel Habsbursko-Lotrinský je dědicem rakouské, české i uherské koruny a v případě jiného běhu dějinných událostí by dnes byl s největší pravděpodobností korunovaným českým králem Karlem IV. i rakouským císařem Karlem II."

K citátu je třeba dodat, že KČ = Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska), partaj živořící na okraji, jak říkají publicisté, politického spektra. Co tak asi znamená JCKV, nechť si laskaví čtenáři rozluští sami (v časech Karla Havlíčka Borovského se psávalo JMC). Jisté je, že ten titul jmenovanému pánovi nenáleží.

Koruna Česká je vcelku neškodný koníček několika našich spoluobčanů v čele se sympatickým předsedou Václavem Srbem, přesvědčených, že náš stát „potřebuje korunovaného garanta práva, ochránce morálky a strážce sociálního smíru, Krále (sic!), který bude Králem (sic!) všech". Tak to alespoň říkají v preambuli svého volebního programu. Ti lidé mají rádi staré časy rakousko-uherského mocnářství a je jim líto, že už 93. rokem neexistuje. V jejich spížích bychom možná nalezli olivy, rybičky a kompoty s portrétem Františka Josefa I. Proti gustu žádný dišputát.

Jsou muži (a možná i ženy), kteří se rádi převlékají do replik historických uniforem a pro své i cizí potěšení jakoby svádějí napoleonské a jiné bitvy. Potom se zase odmaškaří a jdou domů. Koruna Česká však své počínání myslí zcela vážně, nikoli jako masopust. Žije představou „jiného běhu dějinných událostí". Napíše „Panovník přednášel v Prešpurku" a myslí tím, že v Bratislavě veřejně vystoupil vnuk posledního rakousko-uherského císaře. Jenže slovo „panovník" má v češtině svůj obsah, kdo si jím není jist, musí se podívat do nějakého výkladového lexikonu, třeba do Příručního slovníku jazyka českého. Tam najde poučení, že je to „osoba jsoucí v čele státu s monarchickou vládní formou". A k tomu hezké příklady. První z Čelakovského: „[Kozáci] velebí a chválí bohumilého Cara, panovníka Petra." Druhý z Palackého: „Konstituce je takové právo a zřízení zemské, podle kteréhož panovník neustanovuje zákony zemské sám." Dále se může slovem „panovník" označovat i „vládce vůbec", třeba „panovník vod" je vodník. Zdá se, že Češi se v užití toho slova stěží zmýlí, časopis Monarchistické listy (článek není podepsán ani značkou) se však mýlí záměrně.

V témže čísle šestnáctistránkového žurnálu s barevnými obrázky čteme i článek nazvaný „Zemřela císařovna a česká královna matka". Podivné, pomyslí si čtenář, koho tím redakce míní? List (tedy strana) konstatuje bez uzardění, že „4. února 2010 zemřela v bavorském Pöckingu manželka dědice českého i císařského trůnu Otty von Habsburg-Lotringen, Regina von Sachsen-Meiningen". Do článku je, jak říkají typografové, zalomena kondolence podepsaná a pravděpodobně i stylizovaná předsedou Koruny České: „Jeho Císařská a Královská Výsost/ dr. Otto Habsburko-Lothrinský (sic!)/ Vaše Císařská a Královská Výsosti,/ s hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o skonu Vaší vážené a milované manželky a naší císařovny a královny, Její Císařské a Královské Výsosti Reginy. Dovolujeme si vyjádřit Vám, Vaší užší rodině i celému Arcidomu habsbursko-lotrinskému naši nejhlubší soustrast." Atd. Propána, jaká „naše císařovna a královna", jaký „Arcidům habsbursko-lotrinský"? Ne, ne, žádná císařovna nezemřela, zemřít nemohla, protože nikdo takový naším současníkem prostě nebyl.

Co by dnešnímu počínání našich milých monarchistů řekl již jmenovaný Karel Havlíček Borovský? Kdysi, to mělo Rakousko-Uhersko před sebou ještě nějakých sedm dekád, ho napadl epigram Nejkratší symbolum. Má jen dva verše: „Řeknu vám, až budu smít:/ neníť Bůh a císař nemá být."



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.67

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031