Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O psaní

Česká literatura od října do března

Autor: Jaromír Slomek

16.10.2010 01:00

Literární historik Jaroslav Med (nar. 1932) napsal a péčí Nakladatelství Academia vydal knižní studii o 340 stranách. Jmenuje se Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). „Kniha," čteme, „vznikla na základě grantu ,Z literárního života druhé republiky (1938-1939)‘, GA ČR reg. č. 405/04/1094". Haha, „na základě grantu", to nedovede nikdo říci lépe? V Academii asi ne.

Docent Med v charakteristice své práce připomíná, že „analýza literárního života za druhé republiky nechtěla pouze mapovat  dosti opomíjenou část české literatury", chtěla prý především připomenout, „jak se chovali slovesní tvůrci tváří v tvář národní katastrofě, která překonávala ty nejhorší představy". A došel k závěru, „že česká literatura v tomto přetěžkém období obstála se ctí". Jako celek snad ano, slovesné (přesněji: publicistické; literární publicistiku považuje Med za „nedílnou součásti literárního procesu", propána, proč hned nedílnou?) výkony některých českých spisovatelů však byly hanebné, o tom nemůže být sporu. Třeba antisemitské výpady Jakuba Demla. Jeho stupidně náckovský návod „Řekne-li vám někdo, že je Žid také člověk, hned mu vyražte zuby a zeptejte se ho, co znamená slovo Pilátovo: Ejhle člověk!" přivádí Meda k poznámce: „...zdráháme [se] věřit, že ho mohl napsat a vyslovit tak velký básník a kněz v jedné osobě". Kdyby ta slova publikovaná v roce 1940 (tedy ne za druhé republiky, nýbrž až v letech německého protektorátu) četl Karel Čapek, patrně by se věřit nezdráhal. O Demlově charakteru věděl svoje a už roku 1936 si ulevil v soukromé korespondenci s Arnem Novákem: „Bože, jaký to je plaz, tenhle mrňavý páteříček!" Ale zpátky k Medově práci.

Předmět svého zájmu sleduje autor zblízka i z odstupu, přináší „opakování pro pokročilé", současně však předkládá řadu pozapomenutých informací a dává je do vzájemných souvislostí. Příkladem rekapitulace už známých skutečností budiž kapitola Pomnichovské dny Karla Čapka - v ní není nového vlastně nic, ba naopak: to, co o posledních týdnech Čapkova života už dávno spolehlivě víme, tady bylo zjednodušeno, ne-li zkresleno. Med například píše, že nad Čapkovou rakví mluvili „Josef Hora, Miroslav Rutte, Ferdinand Peroutka, Vincenc Lesný, Eduard Bass a neznámá dívenka z Vinohrad", což je, pardon, polopravda. Ve skutečnosti vedle jmenovaných hovořil ještě kladenský havíř Václav Toncar a šestiletá Marta Červenková, žádná „neznámá dívenka z Vinohrad"; čapkovská literatura už je docela bohatá a celou ji obsáhnout začíná být poměrně pracné. A když už jsme u Karla Čapka, jeho proslulý esej, to se Jaroslav Med (ani dva univerzitní profesoři, uvedení jako lektoři rukopisu, a ovšem ani odpovědný redaktor, jmenovaný v tiráži) nesmí zlobit, se nejmenuje „Proč nejsem komunista", jak čteme na s. 200. Ne a ne.

Možná že nejzajímavější je v Medově knize to, co tam paradoxně chybí, totiž „zápisky speciální komise Strany národní jednoty složené z nejprestižnějších profesorů medicíny, kteří nás proslavili i ve světě. V těch zápiscích se vyjadřovali k židovské rase s tak primitivním antisemitismem, že nám to skutečně vyrazilo dech. Bylo to otřesné dokonce i na tehdejší dobu." To je jen citát z časopiseckého rozhoru s historiky Gebhartem a Kuklíkem z roku 2004. Zápisky samé Med v bohatém poznámkovém aparátu (537 položek) neuvádí.

Schází kupodivu i jakákoli zmínka o svazečku básní J. S. Machara vydaném bez titulu v prosinci 1938 Jiřím Stříbrným jako jeho novoročenka. V bibliofilii o 27 stranách čteme celkem třináct čísel, jinde údajně nepublikovaných: Romance ze světa kulturních lidí, Začátkem září 1938, Bez nadpisu, Prorok, Je vše to možno? Co bylo možno, I to bylo možno..., Loučení (s datem 30. 9. 1938: „Tak Sněžko sbohem! Sbohem všem,/ kdož v řadě celá století/ jste chránili tu naši zem./ Jsme svlečeni, jsme prokleti." Atd.), Pravda, 1. ledna 1938, Děkuji..., Po pohřbu a Do nového života. Také tyto Macharovy trpké verše přece patří do historie druhé republiky, jsou "nedílnou součástí" toho smutného a trapného epilogu meziválečné československé demokracie.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.1

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031