Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 9. 2017
Rubrika: O psaní

Frynta potřetí

Autor: Jaromír Slomek

02.10.2010 01:00

Existuje internetová adresa http://www.pixy.cz/osobni/basnicky/skakalpes.html, na ní je čítanka parodií, což je vděčný žánr, když se to umí. Vytvořil ji, čteme, „Petr Staníček (a níže uvedení spolautoři)". Vidíme tu, jak by Skákal pes přes oves napsal ten a jak onen, jak William Shakespeare, jak Jaroslav Seifert, jak Edward Lear, jak Petr Bezruč... A dlouhá řada dalších. A taky jak by Skákal pes přes oves napsal Emanuel Frynta. Prý takto: „Skáče pes přes oves,/ přes zelený luh./ Jde za ním myslivec,/ vleče těžký pluh./ Z velké lásky ke mně, selce,/ stal se lesník zemědělcem/ I když orá jemně, mělce,/ já jsem šťastná, juch!" Tedy, to se moc nepovedlo. Nicméně je hezké, že si pan Staníček na Emanuela Fryntu vzpomněl. Co je parodováno, žije.

Na Emanuela Fryntu (1923-1975) si vzpomněli i v nakladatelství Argo a vydali jeho líbezné Písničky bez muziky. Tak se tato nejdůmyslnější a nejvtipnější říkadla (i) pro děti, jaká kdy kdo napsal v českém jazyce, dostala již potřetí na knižní trh. Poprvé to bylo na sklonku minulé epochy (1988), bohužel až třináct let po Fryntově smrti. Zásluhu si připsal Albatros, kde mívali na dětskou literaturu monopol. Po devíti letech (1997) vydal Albatros Fryntu podruhé, opět s ilustracemi Markéty Prachatické. Do konce minulého století už se nestalo nic, v tom novém století taky nic - až teď. Písničky bez muziky jsou tu ve třetí knižní podobě (tradičně již s Markétou Prachatickou, která k Fryntovi zřejmě přiroste jako Lada k Haškovi), tentokrát péčí nakladatelství Argo.

K Fryntově originální poezii skoro není co dodat, kdo v těch verších našel zalíbení, nepotřebuje žádné mudrování nad nimi, kdo je snad nezná, může se těšit na nevšední čtenářský zážitek, opravdu jedinečný, nenahraditelný. Přestože teď, sáhne-li po aktuální edici, bude muset číst černé písmo na rudém papíře, což je dost únavné i pro mladé oči, a také červené písmo na bílém papíře - ani to se nečte právě pohodlně. V Argu chtěli vyrobit knížku pestrou, strakatou, neobvyklou, její přebal je vlastně složený plakát, další plakát je volně vložen do svazku, ten i onen přinášejí ukázky z textů a ilustrací zařazených do knížky. Muselo to být?

V básničkách je vše při starém, bohužel i s jednou chybičkou táhnoucí se od roku 1988. Báseň Zdvořilost začíná v 1., 2. a teď i ve 3. vydání takto: „Přes tiché obce/ jak drak/ uhání z kopce/ rychlovlak." Tomu, kdo si přečte další strofy, dojde, že ve druhém verši chybí slabika: „V něm veze bedna/ od kamen/ tři husy, jedna/ kouká ven.// ,Tak čípak jsi, ty/ sůvo, čí?‘/ dí rozložitý/ průvodčí.// Na slova z pusy/ člověčí/ se dají husy/ do řeči.// Ptají se krátce,/ zdali jsou/ ve vlaku z Hradce/ na Lysou.// Průvodčí řekne:/ ,Souhlasí./ A máme pěkné/ počasí.‘// Do kapsy sáhne/ pro housku/ a už ji táhne/ z ubrousku.// A husy na to:/ ,Ale ne,/ nechte to, táto,/ sbalené.// Dost času, my se/ nadlabem/ až doma v Lysé/ nad Labem.‘// Ta drobná scéna/ ze září/ je velmi cenná,/ čtenáři:// aby sis všiml,/ jaká ctnost/ je, krucihiml,/ zdvořilost." Ve všech strofách, počínaje druhou, je ve druhém verši čistý daktyl: od kamen - sůvo, čí - člověčí - zdali jsou - souhlasí - pro housku - ale ne - nadlabem - ze září - jaká ctnost; jen v první strofě je „jak drak". Frynta dbal úzkostlivě na rytmus, že by tu našel důvod pro jeho porušení? Zřejmě jde o chybu při přepisování. Až tedy někdo (Argo?) připraví další vydání těchto půvabných hříček, nechť laskavě místo „Přes tiché obce/ jak drak..." tiskne „Přes tiché obce/ jako drak...".

A ještě s dovolením jednu radu příštímu vydavateli. Co takhle Písničky bez muziky rozšířit o ty básničky, které do nich autor nezařadil? Třeba o Kapra na stromě! „Usednout kapr na stromě/ a vyzpěvovat v listí,/ tak by vám stejně jako mně/ připadal dosti pitomě -/ ó tím si buďme jisti.// Je taky celkem jasné, proč:/ jednal by proti zvyku./ Vždyť kaprovi jde, víme oč -/ o vodu, kdežto červotoč/ zas žije v prádelníku.// Na zpěv a let je zvyklý pták,/ pól na polární záře,/ peřina ovšem na povlak,/ a proti tomu zase vlak/ spíš na železničáře.// Indián říká: Uf! a Pah! -/ víly jsou vesměs luzné,/ armáda chodí v kalhotách,/ a komín má, jak známo, tah,/ hlavně když hodně mrzne.// Dopis má bílou obálku,/ loď pluje přes poledník,/ sekyra seká do špalku,/ babka má brýle na dálku,/ a na nudle má cedník.// Velryba nejí klobásy,/ před pátou bývá čtvrtá/ a pravdu má, kdo prohlásí,/ že nevyrůstá do krásy/ ten, kdo se v nose vrtá.// Kopyto, pytel, pivo, prak,/ všechno má svoje místo,/ sýkora, sysel, sněhulák -/ a buď moc rád, že je to tak,/ ty jeden pesimisto."          



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.11

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930