Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 1. 2018
Rubrika: O psaní

Umění popularizace

Autor: Jaromír Slomek

18.09.2010 01:00

Ta kniha má loňské vročení, snad i loni vyšla, nebo až letos, na tom koneckonců nezáleží (vždyť první recenze Karafiátových Broučků, 1876, byla napsána a zveřejněna až roku 1893, sedmnáct let po jejich vydání, tak co), nejdůležitější je, že existuje, protože na světě být vůbec nemusela (autor se jejího vydání nedožil, ani se nepodílel na její přípravě, vznikla z podnětu jiných lidí). Jmenuje se Dobrodružství etymologie, její podtitul zní „Články Františka Kopečného z prostějovského časopisu Štafeta", pro Nakladatelství Lidové noviny, jemuž se sluší poděkovat (a také Grantové agentuře ČR; bez její, jak se psává, „finanční podpory", by to asi nešlo), ji přichystali editoři Aleš Bičan a Eva Havlová.

Jazykovědec František Kopečný (1909-1990), na brněnské univerzitě za první republiky žák Havránkův a Trávníčkův, je znám i mimo lingvistické kruhy jako autor popularizačního slovníku Průvodce našimi jmény (1. vyd. 1974), rozumí se jmény křestními. V tuzemské jazykovědné bohemistice patřil Kopečný k těm nejlepším, však o něm sám Vladimír Šmilauer na okraj jedné recenze poznamenal, že je to člověk se „všestrannými lingvistickými znalostmi", a to by věru neřekl jen tak o někom. V normálních poměrech by byl Kopečný univerzitním profesorem, ba akademikem, jenže ve druhé polovině jeho života tu normální poměry nebyly - a on nezdravil u komunistických vrbiček, takže docent, jímž se stal ještě před únorem 1948, byla jeho konečná vědecko-pedagogická hodnost. Ještě že se dožil alespoň prvních týdnů polistopadové svobody.

Název Dobrodružství etymologie je, nedá se nic dělat, velmi nepřitažlivý. Slovem „dobrodružství" ať už raději nikdo žádnou novou knihu nepojmenovává. Stačí ty dosud vydané. Dobrodružství barona Prášila. Dobrodružství ctnosti. Dobrodružství kapitána Hatterase. Dobrodružství šesti trampů. Dobrodružství barvy. Dobrodružství kněžny monacké. Dobrodružství s větrníkem (Alexandru Klimentovi pozdravy!). Dobrodružství včelky Máji. Dobrodružství veverky Zrzečky. Dobrodružství kočky Vločky. Dobrodružství Poldy a Oldy. Dobrodružství se šesti Napoleony. Dobrodružství Toma Sawyera. Dobrodružství Jaroslava Seiferta. Dobrodružství Huckleberryho Finna. Dobrodružství architektury. Dobrodružství poznání. Dobrodružství života. Atd. Teď tedy Dobrodružství etymologie. Když se však přes nevynalézavý název i nevynalézavou obálku přeneseme, budeme bohatě odměněni.

Popularizační - většinou etymologické - výklady Františka Kopečného, publikované v prostějovském časopise Štafeta (čili pro širší čtenářskou obec až do této knižní prezentace zoufale ztracené; nulté číslo prý vyšlo roku 1968 a časopis vychází dodnes), jsou psány s důkladnou a spolehlivou znalostí věci,  současně poutavě, důvtipně. A vždy srozumitelně. K jejich četbě není třeba žádného speciálního lingvistického školení. Výborná je třeba studie Kde se vzala jména předhistorických českých knížat?, v níž jsou rozluštěna jména Nezamysl, Mnáta, Vojen, Unislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít, známá z Kosmovy kroniky, jejíž autor „vyšel od jmen latinských a germánských". Nuže, Nezamysl je neděle, Mnáta pondělí, Vojen znamená úterý, Unislav je středa, Křesomysl čtvrtek, Neklan pátek a Hostivít = sobota. Takto, bez přesvědčivých etymologických důkazů, které Kopečný samozřejmě předkládá, to všechno vypadá jako hloupost, absurdní hříčka, fantasmagorie. Jenže není. Čtenáři Štafety už to četli v roce 1980, my ostatní až teď.

Za tuto studii (nebo fejeton, není jednoduché texty Františka Kopečného žánrově vymezit) zařadili editoři tematicky blízkou úvahu Něco o jménech dnů, po ní skočili zpátky do roku 1976, odkud se zase přenesli do roku 1988. Takové poskakování v čase samozřejmě není náhodné, vytváří z textů psaných zpočátku asi bez přesnější představy o jejich množství strukturovaný celek, završený soupisem autorových prací a rejstříkem rozčleněným na slova - pozor! - česká, bulharská, makedonská, srbocharvátská, slovinská, slovenská, lužickosrbská, polská, polabská, ruská, ukrajinská, běloruská, litevská, lotyšská, staroindická, cikánská, řecká, latinská, německá... - a to pořád není všechno.

Skvělá kniha, záslužná edice.            



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.6

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031