Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 4. 2018
Rubrika: O psaní

Rybička

Autor: Jaromír Slomek

31.07.2010 01:00

Jsou jména z dějin, jež zná snad každý (taky proto, že na ně opakovaně narážíme, o což se přičiňují především média), a vedle nich taková, která zaslechneme ve škole sotva jednou, a to ještě v lepším případě. Pak je šťastně pustíme z hlavy a často už se s nimi nikdy neshledáme. Může se však stát, že se před našima očima náhle objeví dokonce dvakrát za sebou - a tu se zaradujeme, že se nad nimi voda tak docela nezavřela.

Těžko hádat, komu dnes něco říká jméno Antonín Rybička. Kdo si kdy četl v máchovské literatuře (třeba pro osvěžení paměti před sepsáním několika poznámek k literárnímu místopisu Cesty s Karlem Hynkem Máchou, o němž byla na tomto místě řeč minule), s Rybičkou se potkal. Například Máchův pečlivý životopisec Karel Janský připomíná Rybičku jako Máchova spolužáka z pražské univerzity, studenta patřícího do Máchova přátelského okruhu (na právnické fakultě nosíval - podobně jako spolužáci Karel Jaromír Erben a Karel Havlík, s nimiž prý tvořil nerozlučnou trojici - modrý kabát, a tak se chlapcům říkalo „modrokabátníci"), chodíval do bytu Máchových rodičů na Dobytčí trh, přesněji řečeno: do krupařského obchodu Máchy staršího. A zacházíval s Máchou také do kaváren: k Černému orlu v Celetné, později ke Komárkům v Ungeltu (viz Karel Janský: Karel Hynek Mácha /Život uchvatitele krásy, 1953).

Rybička se však nečekaně objevil i v knize docela nové. Jmenuje se Signály aneb Ještě se troubí a bubnuje, napsali ji Milan Hodík a Pavel Landa, vydalo ji nakladatelství Naše vojsko. Hle: 1. srpna 1849 se sešla „komise pro právně-politickou terminologii". Členy její česko-moravsko-slovenské sekce byli Karel Jaromír Erben, Jan Kollár, Pavel Josef Šafařík, Alois Šembera a - Antonín Rybička. „Shodli se na tom, že termín Post-, označující přináležitost k poště, lze překládat přídavným jménem poštovský i poštovní." A pokusili se (marně?) zavést sousloví „poštovský pacholík". Hodíkova a Landova knížka je docela kuriózní, teď však ještě s dovolením pár slov o Antonínu Rybičkovi.

Narodil se ve Skutči u Chrudimi roku 1812, byl tedy o dva roky mladší než Mácha a o rok mladší než Erben, věkem své spolužáky překonal, věhlasem nikoli. Zemřel v roce 1899 ve Vídni. Vzděláním byl, jak řečeno, právník, zajímala ho (literární) historie, stal se monografistou našich obrozenců, sepsal dvousvazkový soubor medailonů Přední křísitelé národa českého  (1883, 1884), uspořádal a vydal soubor čtyř tisíc přísloví a říkadel nazvaný Pravidla, přísloví a povědomí vztahující se k správě veřejné a obecní i k právu občanskému a trestnímu (1872). Nic z toho už si Mácha (+ 1836) ani Erben (+ 1870) přečíst nemohli. Rybička, jenž udělal kariéru ve Vídni, kde se stal translátorem dvorské kanceláře, se zasloužil i o Riegrův Slovník naučný: jeho heslář obohatil více než tisícem (!) příspěvků. Hodík a Landa se u jeho jména nezdržují, na to ostatně nemají místo, předpokládají, že čtenáři, kterým nestačí data a pět slov v rejstříku, si další informace dohledají. Proč ne, je to docela lehké.

Naopak nesnadné muselo být shromáždit všechny informace potřebné pro vznik knihy Signály aneb Ještě se troubí a bubnuje. Hodík s Landou (mezi jejich předchozími pracemi vyniká dvousvazková Encyklopedie pro milovníky Švejka) chtěli „vzdát hold nejmenším hudebním útvarům, signálům bubnovaným a troubeným". A tak si látku rozdělili na „zvukové signály občanské" a „zvukové signály vojenské", prvnímu oddílu věnovali kapitoly Halali, Jede poštovský panáček, Pozor na vlak! a Sokolové, cyklisté a další, druhému pak kapitoly Pro parádu, výcvik a boj, Interpreti, K dennímu pořádku, Na lodích Jeho Veličenstva, Už to vojsko mašíruje, Grenadýrmarš, Signál pro obecenstvo, Císařské manévry a Volací (svolávací) signály.

Slabost autorů pro kulisy a rekvizity rakousko-uherské monarchie je dobře známa z jejich starších děl, zde tento rámec překračují, píší i o lecčem jiném, do třicetistránkového oddílu Přílohy zařazují třeba notový záznam večerky armády USA nebo arménského troubeného budíčku. Nejpříjemnější v jejich knížce však stejně bylo - setkání s Rybičkou.                



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.67

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30