Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 4. 2018
Rubrika: O psaní

V Máchových stopách

Autor: Jaromír Slomek

24.07.2010 01:00

Ulici pojmenovanou po „pěvci Máje", jak se kdysi psávalo, má v České republice sto třicet měst (stokrát je to Máchova, třicetkrát K. H. Máchy), viz http://www.mapy.cz/; jen dvě města, Děčín a Znojmo, pojmenovala po Máchovi náměstí. Existují také Máchovy schody (v Litoměřicích), Máchova promenáda (v Duchcově), Máchovo údolí (ve Stříbře), Máchův sad (v Ostravě), Máchovy sady (v Bystřanech) a ovšem Máchovo jezero. Žádné z těchto míst, pomineme-li naposledy jmenovaný rybník, o němž padne pár slov v hesle Bezděz, do turistického průvodce Cesty s Karlem Hynkem Máchou (Academia, 367 stran) jeho autor Jiří Padevět nezařadil. Vydal se nikoli na místa po Máchovi pojmenovaná, taková knížka by snad ani neměla smysl, nýbrž tam, kde Mácha žil, studoval, hrál divadlo, kam chodil na kávu, zacházel za milou či vyrážel jako turista.

Autor svůj záběr omezil na 128 lokalit, nešel v Máchových stopách do Itálie, učiní tak prý „snad (...) v budoucnu (...) v jiné knize", pominul i některá česká místa (Jičín, České Budějovice aj.). To, o čem nakonec napsal (od pražského Újezdu, kde se Mácha před dvěma sty lety narodil, po Radobýl poblíž Litoměřic), poctivě prošel - a jako důkaz předložil vlastnoručně pořízené barevné snímky (pouze Jivno, „zbytky hradu 50 km na západ od Prahy", mu bůhvíproč vyfotografoval někdo jiný).

Obrazová část knihy zachycuje výhradně aktuální stav krajiny, staveb a zřícenin, z Máchových kreseb, jež posloužily jako východisko („Těžištěm hesel Průvodce je Máchův soupis Hrady spatřené"), tu nepotkáme ani jednu, ač je o nich stále řeč, dokonce, což je docela roztomilé, i o těch neexistujících, například: „Mácha vytvořil pravděpodobně dvě kresby [Křivoklátu], ale nejsou dochovány", „Mácha nejspíše žádnou kresbu Stavovského divadla nevytvořil" či „Mácha nejspíše žádnou kresbu Karolina nevytvořil".

Text je čtivý kompilát, o domech, hradech, zámcích atd. se v únosné zkratce dočítáme to, co bychom museli hledat v jiných knihách a co z nich autor převzal do svého máchovského bedekru. Čteme tu také úryvky z básníkových dopisů a deníků - a zamrzí nás, když jsou zkomoleny. Na str. 40 nám Padevětův Mácha říká (deníkový záznam z 28. září 1835): „Z domova šel jsem teprv zas s Lori domů do Truhlářské ulice..." V jiných pramenech se však toto místo cituje s maličko odlišným slovosledem („Z domova jsem šel..."), navíc na konci věty nejsou tečky tři, nýbrž jedna. A důvod cesty do Truhlářské ulice si Mácha zapsal až ve větě následující, dříve cenzurované, ani Padevětem neuvedené. Už si smíme říct pravdu? Tak tedy: „Tam jsem ji pical u okna na stolicích. Křičela, abych přestal."

Na str. 341 je citován Máchův dopis příteli Eduardu Hindlovi z 9. října 1836: „Já jsem v Litoměřicích - a dá bůh - zůstanu zde několik let. Jsem jakožto amanuensis a spolu praktikant u p. justiciéra Duraka. Byt můj v Litoměřicích jest jeden z nejpěknějších, které znám." V kritickém vydání Máchova díla z roku 1972 čteme „dá-li Bůh" (v edici Pohorského z r. 1986 „dá-li bůh", v edici téhož Pohorského z r. 1993 však „dá-li Bůh", čert se v tom vyznej), o to nic, všude ale „u p. justiciéra Durasa", nikoli Duraka (v knižním souboru Arbesových máchovských studií z r. 1941 narazíme na pravopis „Důraza"). Že by Mácha svého nadřízeného v soukromé korespondenci vtipně překřtil (rusky durak = hlupák)? A dlouhou dobu se to tajilo? Nechce se tomu věřit.

Takových rušivých překlepů je v Cestách s Karlem Hynkem Máchou pohříchu víc, třeba ve jménech domů a ulic: U Červeného orla, ale U bílého orla, pravopis Na Příkopě autor ignoruje a píše postaru Na příkopě, to jsou drobnosti, Kostelec nad Černými Lesy (správně Kostelec nad Černými lesy) taky. Z májovců se stali Májovci; v dotisku nechť se jim raději říká májisté. Máchově milé a matce jeho syna, v máchovské literatuře známé jako Eleonora (Lori) Šomková, se tu zásadně říká Šonková, jednou je jako varianta uvedeno Somková. Podle Jiřího Padevěta bydlela Lori s rodiči v Truhlářské ul. č. 1105, podle jiných (mj. Pavel Vašák: Literární pouť Karla Hynka Máchy, 1981) v č. 1099. Oba domy v Truhlářské ulici ještě včera stály. Kde je pravda? V seznamu použité literatury nechybí máchovská monografie Vladimíra Křivánka (1986), na jejíž čtení je škoda času, zato schází zásadní práce Karla Janského Karel Hynek Mácha / Život uchvatitele krásy (1953) i literární místopis Vladimíra Kováříka Literární toulky Prahou (1980). Atd. Rukopis recenzovali dva docenti. Jak?



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.11

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30