Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 4. 2018
Rubrika: O psaní

Brouk

Autor: Jaromír Slomek

10.07.2010 01:00

Vyjde-li knižně pětašedesát (nebo kolik) let starý rukopis, jehož autor je navíc už dvaatřicet let mrtev, jako se to v minulých dnech zásluhou brněnského nakladatelství Barrister & Principal stalo práci Bohuslava Brouka (1912-1978) Životní sloh, je těžké pokoušet se o kritický soud. Za normálních okolností by studie bývala zveřejněna ve druhé polovině 40. let, tehdejšímu publiku byla přece určena (od té doby zemřelo na území dnešní České republiky asi šest a půl milionu lidí; čtenářstvo se proměnilo), za normálních okolností by ji někdo býval (pochvalně?) recenzoval v Kritickém měsíčníku i jinde, za normálních okolností by ji třeba horlivý Jiří Hájek býval ztrhal v Rudém právu jako „nemarxistickou". Knížka by nezměnila svět, její recenze, takové i makové, teprve ne, avšak do jisté míry by obohatila české duchovní klima. Jenže okolnosti, jak známo, tu ve druhé polovině 40. let už normální nebyly.

Co se starým textem? Viktor A. Debnár, oddaný ctitel, pečlivý opatrovník a snaživý zprostředkovatel Broukova literárního odkazu, se nyní přičinil o další broukovskou knižní edici. Jenže! „Studie Životní sloh, vycházející tiskem poprvé, je součástí většího stejnojmenného celku, který se skládá z autorova úvodního slova a dvou částí (I. Co je životní sloh? a II. Výzkum a tvorba lidového životního slohu); pro svou přílišnou dobovost byla II. část z přítomného vydání vypuštěna, stejně jako i úvodní slovo, které se vztahovalo především k uváděné II. části spisu (zde netištěná část a úvodní slovo jsou k dispozici ke stažení na http://www.bohuslavbrouk.cz)/." Hm, „pro svou přílišnou dobovost"... Ale možná je to rozumné: na papíře něco, na internetu všecko.

Ve 120stránkové knížce vydané pod Broukovým jménem toho čteme více o Broukovi než od něho. S torzem Životního slohu se shledáme na padesáti stranách (19 až 68), předchází mu studie estetičky Heleny Jarošové Život slohový, život zvládnutý (s. 7 až 17), následuje broukovská studie Viktora A. Debnára Ani labuť, ani brouk (s. 69 až 98), přizdobená žertovným mottem z Ondřeje Sekory („Že se nestydí, takový dospělý brouk a hraje si jako malé dítě"), uplatněným už před čtrnácti lety Vladimírem Boreckým v jeho stati - editorovi, zdá se, přišel citát neodolatelně komický, a tak s děkovným odkazem na Boreckého i on - pro předpokládané pobavení čtenářů - Sekorových slov z Brouka Pytlíka užil. No dobře. Knihu uzavírají dvaadvacetistránkové Dodatky (fotografie, soupis doporučené literatury, jmenný rejstřík, ediční poznámka atd.).

Brouk byl divný patron (starý F. X. Šalda ho, mladého, „vyřídil" poznámkou o jeho studii Máchův kult: „modernímu českému měšťákovi" prý spílá „pitvořivě a toporně. Vůbec tenhleten Brouk! - Jak se mohou s ním lidé významu Nezvalova nebo Teigova kompromitovat!"), nekomunista, ba antikomunista, který však v roce 1945 do KSČ vstoupil - podle vlastních slov - „v bláhovém předpokladu", že se mu „podaří působit zdárně alespoň na kulturní politiku této strany a že by bylo nemoudré nechat do KSČ nalézt jen všechny mezky". Jak chtěl zabránit přílivu „mezků", těžko říct. Roku 1946 ze spolku Klementa Gottwalda, Václava Kopeckého, Rudolfa Slánského, Antonína Zápotockého (a jak se všichni ti lumpové jmenovali) zase vystoupil, krátce po únoru 1948 emigroval, žil ve Francii, Austrálii, Velké Británii, v roce 1972, šest let před smrtí, se přece jen podíval do vlasti.

A co tedy ten Životní sloh? Ruku na srdce, jde o dílo dnes přitažlivější více svým autorem než obsahem. Například: „...lze právem předpokládat, aniž bychom za to mohli být podezříváni z puritánství a neživotnosti, že v dnešních, jakož i příštích dobách by mohla být naše touha po novotách plně ukojována samovolně, pokrokem, a že tudíž móda v rozumně spravované společnosti je přebytečnou a škodlivou." Kdyby takovou myšlenku (tehdy, teď) publikoval kdokoli jiný, mávli bychom nad ní rukou. Protože je pod ní podepsán „náš Bohuslav Brouk" (Jarošová), zpozorníme. Nebo: „...kdyby sovětský lid byl býval žil slohovým životem, nebývala by jej z něho jistě vyrušila nová světová válka, za níž se životní podmínky v SSSR pozměnily značnou měrou." Opravdu?

V Broukově bibliografii jsou cennější, podnětnější, zábavnější i jazykově vybroušenější kousky než Životní sloh. Přesto se sluší editora i nakladatele pochválit. Za odvahu.       



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  7.6

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30