Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

18. 7. 2018
Rubrika: O psaní

Náš samorost Ferdinand

Autor: Jaromír Slomek

29.05.2010 01:00

Kniha Vítězslava Houšky Novinář Peroutka o T. G. M. („nakladatelství PARIS ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím", 219 stran, „doporučená cena 300 Kč") má divný název. Proč nezní Ferdinand Peroutka o TGM? Nebo rovnou Ferdinand Peroutka: Čtení o TGM? (Podobně jako Karel Čapek: Čtení o TGM, což není Čapkův ediční nápad, nýbrž soubor Čapkovy masarykovské publicistiky, dávno po spisovatelově smrti sestavený editorem Miroslavem Halíkem; mimochodem: podoba zkratky TGM takto bez teček, snad lepší, se v Houškově knize objevuje rovněž, přijde si tedy každý na své.) Dospěly-li věci tak daleko, že se musí (?) psát, jak vidno, „novinář Peroutka", pak pišme dejme tomu i „výtvarník Michelangelo", „dramatik Shakespeare", „pedagog Komenský", „skladatel Mozart" nebo „básník Seifert".

Kniha Vítězslava Houšky Novinář Peroutka o T. G. M. je vůbec divná, nejen názvem. Měla to být peroutkovská čítanka, koneckonců to peroutkovská čítanka je, Peroutkovy texty v ní dominují, nešťastně však jsou jako plátky masa obaleny strouhankou Houškových vyznání a komentářů. Pan Houška je starý muž, bylo mu už pětaosmdesát, jenže - co je čtenářům po tom? Existuje snad nepřímá úměra mezi věkem a odpovědností?

Kniha Vítězslava Houšky Novinář Peroutka o T. G. M. byla bezpochyby koncipována s chvályhodným záměrem: připomenout Peroutkovo žurnalistické mistrovství. Číst Peroutku (1895-1978) je stále poučné, podnětné, většinou i zábavné; s takovým stylistickým šarmem se dnes na stránkách českého tisku už bohužel nesetkáváme, ve svých nejlepších výkonech se Peroutkovi blížil Ludvík Vaculík, jenže to už je dávno.

Kniha Vítězslava Houšky Novinář Peroutka o T. G. M. je psána tak, jako by autor mluvil k dětskému publiku. Hned první kapitola, nazvaná Tři jména, tři zkratky, tři karty, začíná takto: „A jsou to karty nejvyšší. Tedy esa. Esa české literatury, politiky, kultury. Písmena T. G. M. není třeba objasňovat. Ví totiž celý vzdělaný svět, že jsou erbovní znělkou Tomáše Garrigua Masaryka, učence a státníka, který se zasloužil nejen o vznik československé (sic!) republiky, ale i o světovou demokracii." Druhé eso je Karel Čapek. „Třetí eso, třetí nejvyšší karta našeho prvorepublikového mariáše, třetí šifra mistra Leonarda (pardon: mistra Ferdinanda) českého novinářství sestává z velkých písmen F. P., což každý, kdo má o věci pojem, dešifruje jako Ferdinanda Peroutka." Opravdu ví „celý vzdělaný svět", co znamená TGM? To sotva. A copak je to „erbovní znělka"? Není toto typ psaní, jakému by se právě Peroutka vysmál?

Kniha Vítězslava Houšky Novinář Peroutka o T. G. M. je smutná tam, kde být nechce: zřídka špatnou gramatikou (například „města budiž pojmenována" místo náležitého „města buďtež pojmenována"), zhusta autorovým urputným úsilím o humor: „Masaryk byl o deset let starší než Kramář, ale ten zase o deset centimetrů sebevědomější." Chichichi. Když se chce otřít o Masarykovy odpůrce, utrousí Houška cosi o stařičkých refrénech „pěvců Borského, Horského, Dyka a přidružených melody boys". Především vůči Viktoru Dykovi je to až sprosté, hloupě bulvární. Nebyl to žádný šmok, aby směl být takto napadán.

Kniha Vítězslava Houšky Novinář Peroutka o T. G. M. cituje také ze sborníku Dni žalu (1937). Ne příliš dlouhé pasáži (patnáct vět) však nemůžeme věřit. Houška dvě věty bez jakéhokoli upozornění - osvědčují se v takových případech, jak známo, tři tečky v závorce - vypustil, jednu, aniž to čtenářům jakkoli naznačil, snaživě přeformuloval. Navíc o onom nepodepsaném textu soudí, že jeho autorem „byl patrně Karel Čapek", což je nesmysl.

„Mne zase, když dovolíte, fascinuje každý Peroutkův článek, každá jeho metafora, každý jeho polemický úder. Už asi takových pětašedesát let," svěřuje se peroutkofil Houška. Ani tak dlouhá doba mu nestačila na to, aby se u Peroutky (na jednom místě mu říká žoviálně „náš samorost Ferdinand", což je zrovna tak nejapné a nevkusné, jako kdyby tady stálo „náš samorost Vítězslav") něčemu přiučil.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.57

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červenec 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031