Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

20. 4. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Na hraně

Autor: Jaromír Slomek

10.04.2010 01:00

Bývávalo jasno, co je hrana, co jsou hrana (v otázce, komu zvoní hrana, kterou zvláště čtenáři Johna Donna a Ernesta Hemingwaye dobře znají, se to slovo tváří jako singulár, jenže je to podstatné jméno pomnožné: ta hrana, bez těch hran, těm hranám atd.), tedy, jak nás poučuje Příruční slovník jazyka českého (http://bara.ujc.cas.cz/psjc/), „slavnostní vyzvánění za zemřelého po poledni ve dnech mezi úmrtím a pohřbením", co je hráň (pomocná podpěra při rubání) a co je hranice - ta mívala a propána snad dosud má několik významů, už dávno je zachytil výše citovaný slovník: a) „narovnaná hromada předmětů, obyč. dříví", b) „trámoví ve věži, na němž je zavěšen zvon", c) „trámová kostra u složení starých mlýnů", c) „pomezní čára, pomezní pruh oddělující od sebe oblasti nebo celky zeměpisné (státy, země, kraje, katastry ap.)", d) „vůbec rozhraní mezi dvěma věcmi, ohraničení, mez něčeho". Jako příklady u posledního významu čteme výpisky z Jana Herbena („Hranice mezi štěstím a neštěstím, mezi svobodou a nesvobodou jsou velmi pohyblivé"), Jana Nerudy („Žádáme od kamene, aby mluvil, zapomínáme na hranici možnosti") či Vladislava Vančury („Překročiti hranici opilosti dovolené"). Až sem je vše jasné a srozumitelné. Ještě pro pořádek připomeňme, že slovo „hrana" (nikoli ve významu vyzvánění) je - nahlédněme taky jinam, třeba do Slovníku spisovné češtiny - a) „styk dvou ploch (povrchu předmětu): h. krychle", b) „ostrý okraj (předmětu): kameny s ostrými h-mi".

Jenže - něco se přihodilo. To v jazyce co chvíli. V současné české publicistice se začalo slovo „hrana" objevovat tam, kde je ve skutečnosti řeč o „hranici". Příkladů jsou stovky, čtenář i posluchač je potkává na každém kroku. Když třeba na stránkách Ekolistu.cz napsali, že „nosorožci [jsou] na hraně zániku - Zoo Dvůr Králové chce svoje nejvzácnější zvířata převézt do Afriky", chtěli tím bezpochyby říci, že ta zvířata se ocitla na pokraji vyhynutí, ano, na hranici. V deníku Sport si zase všimli, že „na hraně vyřazení je Dinamo Riga". Jak si takovou hranu představit? Jako okraj útesu? V Pražském deníku kohosi zaujaly „duety, pohybující se na hraně spirituálů, folku a blues". Hahaha, hrana jako styk tří ploch, to je zvlášť povedené! „Záškodnictví na hraně" byl název rozhovoru v časopise Nový prostor. Ovšemže nestačí říct, že jde o záškodnictví na hranici, čtenáři by si hned představili hranici státní, obsah toho textu by nejspíše vystihl název Záškodnictví na hranici umění a trestné činnosti. Možná. Jenže to je dlouhé, krkolomné, nepohodlné, nepraktické. Takže „na hraně". A co, jak čteme na stránkách http://www.idnes.cz/, „Valcovy tanečky na hraně poháru trpělivosti"? Nic, nic, raději bez komentáře.

Jev možná není tak nový, jak se na první pohled zdá. Městská knihovna v Praze (http://www.mlp.cz/) má ve svých fondech knihu Na hraně od Petra Rittera, vydanou roku 1989. Autor prý „líčí svět recidivistů a jejich advokátů; především analyzuje příčiny trestné činnosti, ale i všeobecného morálního úpadku společnosti". No dobře. Táž knihovna však vlastní i jinou knihu Na hraně, vydanou roku 1998. Nepůjde o nic zvláštního, je to pouhá „odysea o extrémních sportech jednoho obyčejného chlápka". Budiž. Autorem je Michael Bane a překladatel Roman Divín se příliš nevzdálil originálu Over the Edge, tedy Přes hranu. V Praze na Mariánském náměstí mají i knihu Na hraně s vročením 2003. Napsal ji David Dun a překladatelka z angličtiny Milada Suderová opravdu nemohla jinak, neboť název příběhu, v němž jde o „spor dřevařské firmy s ochránci přírody, který rozkryl cosi závažnějšího", zní v angličtině At the Edge. Konečně v této bibliotéce deponují i čtvrtý titul Na hraně. Ten je nejmladší, pochází z roku 2008; „detektivní román odehrávající se v současné Anglii" napsal Michael Ridpath a ani překladatelka Zdena Dostálová neměla na vybranou: On the Edge.

Hrana, hrana, všude samá hrana. Místo hranice, místo rozhraní, místo pomezí i místo ostří nože. V knihách i článcích. Zřejmě nastala doba ostrých hran.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.31

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   duben 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30