Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Už se nezeptám

Autor: Jaromír Slomek

03.04.2010 01:00

Když někdo z kolegů v Ústavu pro českou (a světovou) literaturu, třeba i mladý aspirant, přišel za Zdeňkem Pešatem jako k poslední naději, protože nikdo jiný mu uspokojivě odpovědět nedokázal (v těch ne tak dávných, a přece už zaplaťpámbu nadobro minulých dobách internet ještě neexistoval, pražští literární badatelé sídlili v klášteře a většinou si ani neuvědomovali, že mniši, jimž patřil, odtamtud byli vyhnáni vládnoucími zločinci, v pracovnách si v zimě vědci sami topili uhelnými briketami a Československo bylo omotané ostnatým drátem), tak tedy když se tenkrát někdo pana doktora Pešata zeptal například, kdo napsal „Můj hochu, člověk rychle šosatí;/ hleď, i svým veršům nějak sbohem dávám,/ je směšno mi už rýmy chytati/ a těžko v sloku vpříst, čím v duši plávám", ten mírný a laskavý člověk zvedl své věčným čtením unavené oči od práce, do níž byl vždy totálně ponořen, zamyslel se a řekl: „No, to je J. S. Machar, jmenuje se to, myslím, Sonet psaný pod svinutou vlajkou, podívejte se do jeho Čtyř knih sonetů." Příklad je zástupný, ilustrativní, protože takovou paměť, jako měl ten křehký blondýn, sám nemám, avšak vím, že podobně jsem se tázával a podobně jsem býval odměňován správnou odpovědí.

Když mě zajímalo něco z dávné historie literárního ústavu, ptal jsem se zprvu toho, kdo byl po ruce a jehož věk naznačoval, že bych snad mohl pochodit. Obvykle jsem však slýchal například: „Počkejte, já už nevím, jak přesně to tenkrát bylo s Mukařovským, ale zeptejte se Zdeňka, ten si pamatuje všechno." A opravdu, velká nadsázka to nebyla.

Když jsem si tuhle v Lexikonu české literatury potřeboval cosi ověřit o Jaroslavu Vrchlickém, nepřekvapilo mne, že pod rozsáhlým slovníkovým heslem (skoro třináct tiskových stran, jen zpracování všech časopiseckých studií o básníkovi je úkol hodný týmové práce) čtu známou značku zp. V tom veledíle české lexikografie, jež mi Zdeněk Pešat spolu s Jiřím Opelíkem zosobňuje, narazí i náhodný čtenář na stopy Pešatovy akribie. Autorsky náročná, pracná hesla nesou jeho rukopis: například Petr Bezruč, František Halas, J. S. Machar, Jaroslav Seifert... To znamená přečíst všechno, co daný autor kdy publikoval, ale nejen to, pro tento slovník bylo nutno zpracovat i, jak se říká, literaturu předmětu, tedy všechno (no dobře, všechno podstatné), co o daném spisovateli napsala tuzemská kritika. Ale nejde jen o hesla personální. Třeba heslo Lumír (lépe řečeno: tři samostatná hesla), zachycující na 18 stránkách historii literárního časopisu, vycházejícího se dvěma krátkými přestávkami téměř devadesát let (1851-1940), dává tušit i tomu, kdo se slovníkářskou prací sám nezabýval, že slovníkář musel hodiny, dny, týdny a měsíce procházet všechna čísla kdysi věhlasného, dnes již zapomenutého periodika, nepřehlédnout žádné důležité jméno, žádný významný příspěvek. A pak to všechno poskládat do slovníkového hesla. K takové práci nestačí jen erudice, zodpovědnost, vědecká poctivost a další podobné vlastnosti, kterými byl Zdeněk Pešat bohatě obdarován. Je k ní nutná také láska. A i to byl jeho případ.

Když jsem před rokem a půl četl Pešatovo svědectví ve prospěch Milana Kundery (šlo o známý případ otevřený časopisem Respekt: náhodně nalezený policejní záznam s Kunderovým jménem přiměl mlčenlivého spisovatele, aby se z Paříže k věci vyjádřil), pomyslel jsem si v první chvíli, že sotva někdo může detailně rekonstruovat událost starou osmapadesát let, zvláště když v ní sám nehrál hlavní roli. Pak mi došlo, že oním svědkem je právě Zdeněk Pešat, majitel výtečné paměti. Řekl jsem si, že mu zavolám a zeptám se ho na podrobnosti, protože ta kauza mě zajímala a - proč to nepřiznat - myslel jsem si, že nejde o padělek nebo nedorozumění, že prostě „levicově orientovaný" student Kundera tenkrát na SNB došel a cosi tam řekl, přesvědčen o správnosti svého jednání. Jenže kdosi mi řekl, že pan doktor Pešat je vážně nemocen. V obavě, abych neobtěžoval, jsem nakonec jeho číslo nevytočil.

Už to nestihnu. V pondělí 29. března PhDr. Zdeněk Pešat, DrSc., zemřel. Ve středu 7. dubna v 15.20 hodin se s ním ve Strašnicích rozloučíme. Sbohem, pane doktore, budete české literární vědě dlouho chybět. A nám, kteří si Vás vážili a měli Vás rádi, už napořád.   



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.47

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031