Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 8. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Prrr

Autor: Jaromír Slomek

20.03.2010 01:00

Slova „stop", „stopka" (v jiném významu než botanickém) a  „stopnout" (ponechme stranou nedokonavé „stopovat", to původně znamenalo jen „jít po něčích stopách", viz Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, teprve později, v době všeobecně rozšířeného automobilismu, také... inu, víme) nejsou v češtině odjakživa, ač ani mezi nováčky je už dávno počítat nemůžeme.

Jejich uplatnění v naší slovní zásobě nejspíše zařídil telegraf. Anglickému slovu „stop" (slovesu i podstatnému jménu) připisuje Josef Fronek ve svém Velkém anglicko-českém slovníku, 2006, celkem čtrnáct významů, pěkně půl na půl: sedm substantivu, sedm verbu. Jedním z nich je též tečka, členicí či interpunkční znaménko. Ta se v Morseově abecedě musí (p)opsat, a tak se stalo, že slovo „stop" proniklo do telegramů. V jejich textech mezi českými výrazy působilo zprvu nezvykle, často komicky. Toho si všimli naši důvtipní beletristé: po století a půl, kdy telegramy byly běžné, tento žertovný prvek ve svých dílech při citaci telegrafických zpráv rádi opakovali (samozřejmě to nebylo nutné, tam přece mohla docela dobře fungovat obyčejná tečka, jenže puzení bylo příliš silné, neodolatelné), dejme tomu: „MILA SARKO STOP DOSLY MI PENIZE STOP POSLI ASPON STOVKU STOP DIKY STOP BOHOUS STOP." Legrace. Jako.

A když se čtyři písmena „STOP" objevila i na dopravní značce, na různých ovládacích tlačítkách (ve výtazích, na magnetofonech apod.), bylo zřejmé, že toto slovo zůstane v češtině už natrvalo. Rozšířit ho pomohli ještě filmoví režiséři. Spíše než ze života známe jejich postavy z filmových komedií - v nich bývá takový člověk zobrazen jako nebezpečný cholerik, jenž vykřikuje „stop" do omrzení. Už Karel Čapek tím slovem filmové režiséry karikoval: „Stop," řekne režisér. „Dobře. Tak si to osvětlíme a sjedeme to." (...) „Stop," praví režisér. (...) „Stop," zvolá režisér. „Dobré je to!" (...) „Stop," zazní hlas režisérův. „Ještě jednou! Po tom zaklepání musí být vteřina pauzy..." (...) „Stop," zaburácí hlas režisérův. „Hergot kruci sakra, kdo to tam dupal! Která kráva..." (...) „Stop!" (...) „Stop, dobré!" (Jak se dělá film, 1938)

Se slovem „stop" to není tak hrozné („Stop obezitě!", no dobře), zato slova „stopka" a „stopnout" se v současné české publicistice přímo rozplevelila. Už skoro nelze něco zastavit, přerušit, ukončit, uzavřít, musí se jen „stopnout". Třeba „stopnout další dotace" (www.sport.cz), „stopnout reportáž" (www.ceskenoviny.cz), „stopnout prodej dluhu" (www.lidovky.cz). Tu se dočteme, že „komise stopla přípravu voleb" (www.aktualne.cz), tamhle zase, že „inspekce stopla ničení unikátních lužních lesů" (www.enviweb.cz), hospodářští novináři si všimli a čtenářům pověděli, že „Praha stopla řadu projektů" (www.ihned.cz), jinde zaznamenali, že „stavbu elektrárny stopla petice" (www.biom.cz), že „sníh stopl auta i autobusy na silnicích" (www.blanensky.denik.cz) nebo že „stát stopl dopravní stavby" (www.aktualne.cz)... Nejsme v tom sami: „Vo Francúzsku stopli kampaň" (http://spravy.pravda.sk).

Když sloveso „stopnout" začalo připadat žurnalistům fádní, přišli s vylepšením: ve snaze o inovaci začali psát „dát stopku", eventuálně „vystavit stopku" (někdo byl první, rychle však infikoval ostatní). Příkladů - jen v titulcích článků - je hojnost: „Dá-li soud stopku Dělnické straně, přihraje hlasy KSČM" (www.aktualne.cz), „radní vystavili stopku výherním automatům" (www.liberecky.denik.cz), „vláda vystavila stopku létajícím profesorům" (www.tn.nova.cz), „ruský kanonýr Ovečkin dostal za likvidační faul dvouzápasovou stopku (www.lidovky.cz) a „spekulanti se solární elektřinou dostanou stopku" (http://regiony.impuls.cz). Titulek „Stopka pro solární boháče" (www.metro.cz) je sám o sobě sotva srozumitelný, teprve začátek článku, byť metaforický, napoví, o čem je řeč („Poslanci přistřihli zisky slunečním elektrárnám..."). Mimochodem, není stopka jako stopka. Vedle stopky obyčejné existuje v českých médiích i „stopka definitivní". To už je horší. Hle: „Sportovní arbitráž dala Pechsteinové definitivní stopku" (http://zoh.ct24.cz).

Člověk si maně pomyslí, jak je tomu s tažnými zvířaty. Stále ještě slyší na „prrr"? Nebo se je majitelé spíše pokoušejí „stopnout"? Či jim dokonce „vystavují stopku"? Kdyby o dobytčata pečovali čeští novináři, odpověď by byla nasnadě.  



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.49

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031