Rubrika: O zvířatech
Co s Českou knižnicí
06.02.2010 01:00
Jak známo (vlastně ne, známo to moc není, i když eventuálním čtenářům tohoto sloupku snad ano), existuje edice nazvaná Česká knižnice, v níž (viz http://www.kniznice.cz/) „dosud vyšlo 55 svazků, je koncipovaná jako reprezentativní edice, která obsáhne nejvýznamnější hodnoty české literatury od středověku po současnost. Čtyři každoroční svazky v jednotné grafické úpravě jsou vždy zvoleny z různých dob, literárních druhů a názorových světů. Jednotlivé texty jsou nově odborně připravovány nebo se opřou o dosavadní spolehlivá vydání. Každý svazek doprovází komentář, který čtenářům nabídne informace o vzniku děl, jejich kulturně historických souvislostech i pozdějším ohlasu." Na Hromnice byly v Praze (ve sklepě Literární kavárny v Řetězové ulici) představeny dva nové svazky: Julius Zeyer: Vyšehrad, Troje paměti Víta Choráze; a Zikmund Winter: Povídky. Dost se u toho mluvilo, recitovalo, ba i hrálo z not. Prima.
Českou knižnici začalo roku 1997 vydávat jedno nakladatelství, pak přešla do jiného, nově (od podzimu 2009) je už na třetí adrese: převzalo ji brněnské Nakladatelství Host. Kdo si chce něco přečíst o historii tohoto odvážného, bohulibého a současně problematického projektu, o tom, kdo sedí ve správní radě a kdo ve vědecké radě Nadace Česká knižnice, jak je to s penězi atd., nechť to udělá na výše uvedené internetové adrese. Zde jen pár slov na okraj.
Česká knižnice je důležitá „pro školu i dům", vytváří nový kánon českého písemnictví, to „nejdůležitější", co bylo v (staro)češtině napsáno, tedy od středověku po - Jiřího Grušu (jeho Dotazník tu vyšel roku 2003, dodnes zůstává „klasik" Gruša jediným žijícím autorem edice vedle Škvoreckého), co by mělo být uchováno i pro 21. století a snad i pro to další. Na otázku, proč právě tato díla (vedle „nesporných", jak to bývá, jsou tam „sporná"), se neodpovídá lehce. Je nutné, aby dnešní gymnazisté znali básnickou tvorbu - podívejme se na svazky již vydané - takového Václava Bolemíra Nebeského nebo Viléma Závady? A co třeba Staré paměti kutnohorské Jana Kořínka? Kořínek je zapomenutý barokní autor, zásluhou Alexandra Sticha byl jeho spis vytažen na světlo boží, hrstkou lidí se zájmem a potěšením (ano!) přečteno, avšak ruku na srdce, opravdu patří do kánonu?
Tak dobře, není to edice pro „školu" (Massopust Vavřince Leandra Rvačovského - arciť ke své škodě - nevezmou do ruky, skoro bych se vsadil, nejen studenti, ale ani ti svědomitější ze středoškolských češtinářek, češtinářů), je především „pro dům". Potom tam ale nemusejí být tituly jako Erbenova Kytice, Jiráskovy Staré pověsti české či Olbrachtův Nikola Šuhaj loupežník. Ty má přece ve své knihovně „každý", byť ne s fundovaným komentářem a poznámkovým aparátem. Přesto by Česká knižnice neměla uchřadnout. Její budoucnost však není v papírové edici.
Jak by to mohlo vypadat v praxi? Erudovaní editoři (snad nevymřou) by i nadále zpracovávali díla patřící - podle jejich soudu - do kánonu české literatury, ten by se tedy rozšiřoval, první stovka, druhá, třetí (to už jsme někde v roce 2050, ba za ním)..., nicméně k jejich tištění, vázání a málo úspěšnému vnucování do knihkupecké sítě by už nedocházelo.Texty by byly uloženy pouze v elektronické podobě na nějaké všeobecně známé adrese, třeba www.ceskakniznice.cz - tam by si pro ně chodili zájemci: především studenti, učitelé, novináři, ale koneckonců kdokoli, třeba i, hahaha, všelijací internetoví mudrlanti. Byla by to adresa tak známá, že by se objevovala ve všech středoškolských učebnicích, učitelé by na ni sami odkazovali docela automaticky: „Do příštího týdne si, pacholci, přečtěte Křest svatého Vladimíra, snad ho máte doma, ale kdyby přece jen někdo ne, tak ho najde kde? Les rukou chci vidět!"
Nebylo by to zadarmo: kdo by si chtěl cokoli z edice číst na obrazovce, platil by, dejme tomu, 5 Kč za hodinu, kdo by si chtěl text vytisknout, platil by, já nevím, 25 Kč za celou knihu, 10 Kč za rozsah menší než poloviční. Takto - korunku po korunce - by se vracely vložené peníze (těch by nebylo mnoho, vedle nákladů na provoz webových stránek už jen honoráře editorů a korektorů, eventuálně honoráře pro žijící autory a dědice těch, od jejichž smrti dosud neuplynulo 70 let). Nakonec by se z elektronické České knižnice stal, jak se říká, výdělečný podnik, což se její papírové verzi nestane bohužel nikdy.
Vytisknout
Poslat
