Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 5. 2019
Rubrika: O psaní

Napjatý vlasec Miroslava Červenky

Autor: Jaromír Slomek

30.01.2010 01:00

Literární historik, teoretik i kritik, básník, překladatel, univerzitní profesor (ale to až po roce 1989) Miroslav Červenka (1932-2005) zůstane jednou provždy v dějinách české literatury a literární vědy jako významný versolog, avšak i jako autor osobité poetiky (řeč je o verších jeho lidské i básnické zralosti). Díky Atlantidě („Atlantisu", hahaha, jak se Brněnští sami bůhvíproč skloňují) se teď z Miroslava Červenky stal i autor deníkové literatury, zvláštního žánru na hranici mezi privátním a veřejným. Kniha nazvaná Záznamník (309 str.) právě dorazila na knižní trh.

Jde o zápisky z let 1985-1989, tedy z poslední čtvrtiny „normalizačního" dvacetiletí. Jejich autor tehdy stále ještě nuceně stál mimo akademické struktury, do nichž kdysi patřil, nesměl publikovat v odborných časopisech, avšak vnitřní svobodu neztratil, píle a houževnatost ho neopustily nikdy, a tak sledoval, pokud to bylo možné, i cizí literaturu ze svého oboru, jeho práce vycházely v zahraničí v překladech, doma se šířily ve strojopisných opisech. Vzpomínám, jak se Miroslav Červenka projevoval v 80. letech na večerech Kruhu přátel českého jazyka (nakonec, ještě před listopadem, tam taky směl přednášet, což se nestalo z blahovůle „režimu", nýbrž díky odvaze pořadatelů): pozorně naslouchal a snad pokaždé vystoupil v diskusi, jakoby klukovsky neohrabaně se vztyčil v lavici, která mu byla zjevně malá, a zvučným hlasem začal v pomalém tempu, maličko přerývaně, a tedy zprvu trochu komicky, formulovat své připomínky. Byly vždy kvalifikované, tu méně, tu více se vzdalující intelektuálním možnostem publika. Jedno takové vystoupení si Červenka v deníku pobaveně poznamenal („23. 10. 88"): „Ve středu zas přednášel v Kruhu přátel českého jazyka Pechar, o Povětroni s uplatněním paradigmatické a syntagmatické osy, závažnějším o to, že jde o narativ; o Jakobsonovi se nezmínil, a tak jsem to udělal za něj."

Červenkovy záznamy jsou spíše intimním diářem než společenskou kronikou. Některé významné události, které se pamětníkům dodnes vybaví při vzpomínání na onu dobu, jsou překvapivě přeskočeny, vynechány, do pisatelova vnitřního světa nezataženy. Například smrt a pohřeb Jaroslava Seiferta v lednu 1986 nebo smrt a pohřeb Václava Černého v červenci roku následujícího. Přitom obě jména v rejstříku (první s pěti, druhé se čtyřmi odkazy) najdeme.

Aby bylo jasno, toto není deník objevený v Červenkově pozůstalosti a zveřejněný se svolením jeho rodiny. Nad takovými texty stává čtenář v rozpacích, připadaje si jako nezvaný host (copak v pracovně, to by ještě šlo, někdy však i v ložnici - záleží na autorovi). Se Záznamníkem to bylo jinak. Ediční poznámka Jany Uhdeové říká jasně: „V květnu 2005 mi Miroslav Červenka pověděl, že plánuje vydání vybraných částí svých deníků, které si vedl řadu let, a uvažuje o názvu Záznamník či Záznamník s odpověďmi. Z Atlantisu jsme projevili o jejich vydání zájem. V pondělí 7. listopadu 2005 nám do Atlantisu přišla obálka s disketou a dopisem (...). V sobotu 19. listopadu 2005 Miroslav Červenka zemřel."

Jeho Záznamník tu tedy zůstává jako nezamýšlený epilog básnického a literárněvědného díla, přibližující, zlidšťující autora odborných studií, v nichž se vysvětlují například „ty rysy promluvy, které jsou determinovány podmínkami komunikace a potřebami, k jejichž uspokojení je komunikát zaměřen" (M. Č.: Významová výstavba literárního díla, 1992). Jistě, píše se tu o literatuře, literární teorii, také o společnosti a politice, místy dost expresivně o některých spisovatelích či nakladatelských redaktorech ("slouha", „sráč"), do toho však též o procházkách Stromovkou či dramatických chvílích, jaké může zažít jen vášnivý rybář, jímž Miroslav Červenka, v němž do smrti zůstávalo něco chlapeckého, také byl: „Dnes jsem (...) chytil největší rybu svého života. Je to asi tříkilový kapr. Bral jednou (nebyl-li to jiný), a po hodině znovu, na těsto. Byl to skoro zázrak, že neutekl. Utrhl koncové očko na prutu, zničil karabinku, na které viděl navázaný háček, a když jsem ho dostal na břeh podběrákem, vyvlíkl se z háčku. Bylo to krásné, lítal tůní jako čert a bylo neopatrné, že jsem ho nechal lítat tak dlouho. Naštěstí jsem udržel napjatý vlasec. Jsem z toho úplně zpitomělý." Datum je tu nedůležité.

„Pořád zapomínám dělat pořádně tyto zápisy," napsal si Miroslav Červenka 21. 1. 1987. Pořádně = denně? Nevadí, i tak vytvořil své dílo nejčtivější.             



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.53

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   květen 2019

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031