Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 5. 2019
Rubrika: O psaní

Ve vlastních osidlech

Autor: Jaromír Slomek

23.01.2010 01:00

Teatrolog Vladimír Just (nar. 1946; mimochodem, když si o něm chce člověk něco přečíst na adrese http://www.wikipedia.org/, narazí pod záhlavím na diskrétní nápovědu: Možná hledáte: Vladimír Justl; nuže, tentokrát nehledáme, zatím si nepleteme Justa s Justlem, Horníčka s Harníčkem, Klause s Krausem, Grossmana s Grossmannem, Kunderu - ani jednoho - s Gudernou, Topola - ani jednoho - s Topolánkem, Bezruče s Bezouškou, Chramostovou se Švorcovou...) napsal před časem Slovník floskulí (Academia 2003), pak ještě jeden (Slovník floskulí 2, Academia 2005), teď mu z nich dvě nakladatelství udělala jeden svazek, a aby na trhu najisto uspěl, je vyzdoben kreslenými vtipy Vladimíra Renčína (ty tam být nemusely, protože text neilustrují, hledí si svého; hle, legrace publikovaná už v Právu 23. srpna 2007, o tom v knize ani slovo: muž má v ruce kytici, žena leží na louce a říká: „Silanka, vlaštovičník, rezeda. Jak vy to všechno znáte, pane Jiří. Vsadím se, že byste mi dokázal rozepnout podprsenku razdva."). Dílo, o němž je řeč, se jmenuje Velký slovník floskulí (LEDA a Rozmluvy 2009) a má 360 stran.

Svůj první slovník charakterizoval Just podtitulem „Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé,slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy", druhý pak: „Další várka slovního smogu: paslova, pavazby, pamyšlenky", třetí, shrnující předchozí svazky a rozšiřující je o nová hesla, už žádný podtitul nenese. Kapitoly zaměřené především na jazyk žurnalistů a politiků se jmenují například Běh na dlouhou trať, Causa, Horizont / Časový horizont, Napříč spektrem, Neposlední řada, Třešnička na dortu, Vlajková loď, Vrátit se do zápasu či Z peněz daňových poplatníků.

Autorovi vadí na dnešní češtině hojnost frází a klišé, připitomělé bonmoty a dávno zvětralé vtípky. Ve svém výkladu chce být zábavný, rozverný, kabaretní, a tak povídá a povídá - až se zaplétá do vlastních osidel. Když tuhle v rozhlase (na stanici Vltava) o Velkém slovníku floskulí mluvil, utrousil, že režisérka Chytilová nedávno oslavila (či jen měla) „kulatiny". Rozumí se kulaté narozeniny. V jejím případě tedy osmdesátiny. Je-li „člověčina" podle Justa „slovo-kýč, slovo-sádrový trpaslík na vybetonované zahrádce české publicistiky, esejistiky, kritiky a literatury" (jistě, je už dávno nepoužitelné, u Erbena ho však máme pořád rádi, nebo ne?), co jsou potom „kulatiny"? Roztomilý eufemismus? To sotva.

Just ve svém místy spravedlivém, místy nespravedlivém rozhořčení klidně napíše (heslo Zapomeňte na...), že „stojíme v němém údivu před katedrálami". Ach, kolikrát jsme už četli, že před něčím stojíme „v němém údivu". Jak je možné, že to pisatele nebije do očí? Jinde (heslo Moderátor) zase pokládá řečnickou otázku: „...to si ti lidé opravdu vážně myslí, že jsou obchodníci s deštěm a ředitelé zeměkoule?" No nazdar! Nepatřil by „ředitel zeměkoule" spíše do hesláře? Vždyť je to dávno nevtipné. U Justů se tomu dosud smějí? A co třeba „Strakovka" (heslo Lisabon / Lisabonská smlouva)? Jakápak „Strakovka"? Zatímco „první scénu" (jako „prázdný, bezobsažný pojem") by Just nejraději zakázal, žoviální „Strakovku" do svého textu vpustí. „Strakovka"! Čili: vím, moji milí, jak to tam chodí, vidím jim do karet, těm pacholkům z vlády. Náš mistr popravčí všech frází a klišé píše také - opět jen tak mimoděk - o „ostře sledované plavbě lachtanů z pražské zoo" (heslo Užívat si). Líbí se mu vše, co je „ostře sledované"? Toto slovní spojení (do oběhu dané Bohumilem Hrabalem) ho dosud neomrzelo? Ani „byl odejit" (heslo Zlatá kaplička, první scéna, je to tam sice v uvozovkách, avšak ne jako odstrašující příklad) či „přebírat štafetu" (kapitola Úvodem). Jak jen se to přihodilo? Vždyť jedno, druhé i třetí je klišé jako prase.

V dějinách české literatury a publicistiky se Just orientuje méně, než by pro takovouto práci bylo třeba (dehonestující plurál typu „páni Kautští a Crispienové" či jen „Kautští a Crispienové" připisuje v hesle Páni Svěrákové hlavně Leninovi a komunistům, kdyby četl pozorněji Palackého či Masaryka, věděl by, že to není bolševický vynález), v lingvistice se pohříchu neorientuje vůbec, jak je patrno třeba z hesla Sociální zařízení (Slovník spisovného jazyka českého klade do roku 1989, tehdy však vyšel jen jeho fotoreprint) nebo z hesla Měl učinit: čtenář čeká, kdy se pisatel dobere pojmu „modalita", je to však marné, nedočká se. Že by od maturity na jedenáctiletce či dvanáctiletce lovec floskulí na modalitu docela zapomněl? Tím jsme věru - poslední citát, už dost - „fascinováni".



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.83

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   květen 2019

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031