Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 5. 2019
Rubrika: O psaní

Slova do pranice

Autor: Jaromír Slomek

16.01.2010 01:00

Kdo zná jméno lingvisty Františka Daneše (nar. 1919), třeba z Literárních novin let padesátých a šedesátých (publikoval tam své jazykové koutky, potom je uspořádal do knížky Malý průvodce po dnešní češtině, 1964, ta je i dnes čtivá a poučná, i když místy, jak jinak, taky zastaralá; například otázku, položenou čtenářům v roce 1960, „co znamená přídavné jméno autokosmetický?", už dávno nelze vydávat za hádanku), pravděpodobně si koupí a prostuduje jeho nejnovější knihu nazvanou Kultura a struktura českého jazyka. Nakladatelství Karolinum ji zajisté vydalo k autorovým devadesátinám, o nich však v pětisetstránkovém svazku není ani slovo (snad jen chronologicky uspořádaná výběrová bibliografie, začínající rokem 1947, neinformovaným napoví, že autor není žádný kluk). Daneš, jak známo, je velké jméno jazykovědné bohemistiky, v současné době možná jméno nejzvučnější. Devadesátiny zastihly významného píseckého rodáka, jak napsal do Naší řeči č. 4/2009 Jiří Kraus (Danešův mladší kolega z Ústavu pro jazyk český, rovněž univerzitní profesor), „v plné duševní síle, při schopnosti zajímavě psát, diskutovat, polemizovat, pohotově reagovat na nejnovější vývoj". (Kraus se ve svém článku dopustil i překvapivého omylu: František Daneš a jeho „lingvistický vzor" Vilém Mathesius se prý osobně „nikdy nesetkali"; avšak v Rozhovorech s českými lingvisty I z roku 2007 Daneš vzpomíná, že „chodil k Mathesiovi na literární přednášky". Rozumí se před uzavřením vysokých škol v roce 1939. Redakce Naší řeči si netroufla lapsus opravit? To jen na okraj.)

Citovaná slova o „schopnosti zajímavě psát" atd. bezděčně charakterizují i Kulturu a strukturu českého jazyka, což není nějaký „povinný" sborník k poctě slovutného pana profesora, pietně uspořádaný jeho vděčnými žáky, nýbrž autorské slovo do pranice. V této užitečné čítance předkládá František Daneš, autor i editor v jedné osobě, svoje pohledy na rozmanité jazykové otázky. Nejde o abstraktní lingvistické úvahy, štítivě se vyhýbající aktuálnímu jazykovému provozu. Pohotové a (dů)vtipné reakce na nové (či staré, avšak dosud uspokojivě nezodpovězené) otázky, jež přináší čeština psaná i mluvená, svědčí o autorově potřebě komentovat a vykládat - jeho slovy - „složitý vývoj, probíhající takříkajíc před našima očima". I když se Danešův výklad zabývá, dejme tomu, „dvourovinnou valenční syntaxí", „intonačním systémem spisovné češtiny" (to je jeho celoživotní téma) nebo „identifikací známé (kontextově zapojené) informace v textu", což jsou příklady „náročnějších", „těžších" prací, je podán tak přehledně a srozumitelně, že by to snad ani Komenský nesvedl lépe. Daneš je mistrem velkých témat (například studie Univerzália a specifika češtiny v období globalizačních proměn, Situace češtiny: perspektiva a retrospektiva či Teorie spisovného jazyka Pražského lingvistického kroužku: pro i proti) a vedle toho i virtuózním „miniaturistou", jenž žádný jazykový jev nepovažuje za nehodný svého odborného zájmu (a tedy fundovaného objasnění).

Příkladem budiž krátký (v knize jen třístránkový) článek Je to o tom, že... Daneš zkraje přiznává, že formulace typu „Demokracie je o tom, že se každý občan může svobodně rozhodovat" nebo „Volby do Senátu jsou o něčem jiném" mu „dodnes vadí", oba typy fráze (že jsou dva, je jeho postřeh, podepřený „překladem do staré češtiny": „Demokracie znamená, že každý občan se může svobodně rozhodovat" a „Volby do Senátu jsou něco jiného") podle jeho soudu „neznamenají ve skutečnosti obohacení našeho jazyka, nýbrž spíše jeho ochuzování či nivelizaci". K příkladům druhého typu frází („výše nemocenského pojištění je už o něčem jiném", „to pak by už bylo o něčem jiném" nebo „dnešní svět je o něčem jiném") je však shovívavý, jeví se mu „jako nakonec víceméně přijatelné, protože jsou srozumitelné". A pobaví historkou ze soukromí: „Je až překvapující, jak rychle se jazykové novoty šíří, jaká je síla napodobivosti, jak této tendenci podléhají uživatelé jazyka často podvědomě, někdy i proti svému lepšímu přesvědčení. Poznal jsem to tak trochu sám na sobě. Studoval jsem onehdá se svou ženou jednu turistickou mapu a konstatoval jsem: Na té mapě je ta cesta sice vyznačená, ale jaká je ve skutečnosti, to je... nu, a málem jsem dodal to je o něčem jiném. Nahlas jsem ale řekl to je jiná věc. Mohl jsem ovšem také říct to se nepozná nebo to na mapě nezjistíš atp. Inu, špatný příklad kazí dobré mravy."

Známý výrok amerického lingvisty R. A. Halla jr. „Let your language alone!" („Nechte svůj jazyk na pokoji!") František Daneš v názvu svého článku z roku 2000 obrací: „Nenechávejte svůj jazyk na pokoji!" Ano, nenechávejme.        



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.28

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   květen 2019

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031