Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 5. 2019
Rubrika: O politice

Pomáhejme potřebným

Autor: Jaromír Slomek

09.01.2010 01:00

Ve svém novoročním projevu (viz http://www.hrad.cz/) řekl pan prezident mimo jiné toto: „Pomáhejme potřebným, ale hlavně pomáhejme tam, kde to má smysl a kam dohlédneme. To je většinou nedaleko od nás. Dříve než pošleme peníze na konto nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě. Rozhlížejme se kolem sebe. Žijme více v realitě skutečné než v realitě televizní. Dělejme věci, o kterých jsme přesvědčeni, že mají smysl, ne jen ty, kterým je tleskáno."

Slovu „potřebný" dává Slovník spisovného jazyka českého čtyři významy, pan prezident měl tentokrát na mysli ten třetí: „nemající peněz, hmotně nezajištěný; chudý", Příruční slovník jazyka českého (viz http://bara.ujc.cas.cz/psjc/) dodává ještě „nuzný" a nabízí pěkné výpisky z díla Aloise Jiráska a Boženy Němcové: „Vycházelo najevo, že rozdala [nebožka kupcová] potřebným více potají nežli veřejně", „Proč bychom neposkytli potřebnému, vždyť nám Bůh nadělil". Výzva „pomáhejme potřebným" je sice tak banální jako „pouštějme starší lidi sednout v prostředcích hromadné dopravy", „neubližujme dětem", „neposmívejme se tělesně postiženým", „netýrejme zvířata", „smrkejme do kapesníku" či „sypejme ptáčkům", její vyslovení si pravděpodobně nežádalo zvláštní intelektuální námahy, přece však - zvláště na Nový rok, v den rozmanitých předsevzetí - smysl má. Ano, pomoc potřebným je akt lidské solidarity, všichni to víme, pan prezident, jak patrno, rovněž, s takovým člověkem se tedy domluvíme.

Chtěl nám naznačit právě toto? Nikoli. Jádrem jeho sdělení o podané ruce lidem, kteří pomoc potřebují, je až třetí věta: „Dříve než pošleme peníze na konto nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě." To už je horší. Bohužel i jazykově. V tomto nemužném, malodušně baráčnickém, skrytě xenofobním apelu vyzvala hlava státu spoluobčanky a spoluobčany, aby ve svém vlastním zájmu nehleděli ani za humna. Dům, vesnice, město, to je náš (český) svět, co je za ním, nemusí nás pálit. A co nás nepálí, to přece nebudeme hasit. Jak je to malé, uboze přikrčené a sobecké. Slova přitom autor proslovu (snad prezident sám) volil vcelku rafinovaně. Hle, finanční pomoc se v prezidentově myšlenkovém světě nepoukazuje humanitárním institucím, občanským sdružením, nadacím..., nýbrž „nějaké organizaci". Slovo „nějaké" v sobě v tomto případě skrývá nesolidnost, posluchači se vybaví slova „bůhvíjaké", „všelijaké", „neprůhledné", „nesolidní"... Ona blíže neupřesněná „organizace" prý „část" finančních prostředků, ach, „přepošle do zahraničí". (Nestačilo by tam ty peníze prostě poslat, poukázat? Musí se vskutku „přeposlat"? Toto slovo, v češtině poměrně nové, se vztahuje spíše k elektronické komunikaci, přeposíláme, někdo dokonce „forwarduje", to už je zcela pitomé slovo, e-maily, obrázky i krátké textové zprávy, přeposílání peněz je zbytečná novinka. Dříve by se řeklo „pošli to dál", však se to zpívá i v písni o hře „na tichý telegraf", tam dokonce, haha, „pošli to dál po větru ven", dnes se neohroženě „přeposílá"; s tím se musíme smířit, slovům jako „přebásnit", „přebít", „přebrousit", „předat", „předělat", „překročit", „přeložit", „přemalovat", „přemostit", „přeočkovat", „přeorat", „přepíchnout", „přeříznout"... prostě přibyl bratříček.)

Rozuměj, spoluobčanko, spoluobčane: ty sice ve zdánlivě ušlechtilé snaze pomoci třeba lidem v Thajsku, které tsunami připravilo o děti, rodiče nebo sourozence i o veškerý majetek, v místech, kam se nejspíše nikdy nepodíváš, kde se pravděpodobně nikdy nerozcapíš na pláži, poukážeš „nějaké organizaci" své poctivě vydělané peníze, leč ta si neupřesněnou „část" této sumy, sumičky nechá pro sebe. Občane, občanko, rozum do hrsti, příště nic takového. To nám chtěl říct na počátku roku 2010 pan prezident? Tomu by - jeho slovníkem, v němž obvyklé pasivum zvratné ustoupilo křečovitému pasivu opisnému - mělo být „tleskáno"?     



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.11

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   květen 2019

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031