Volný Čapek
26.12.2009 01:00
Karel Čapek to má dobré i špatné. Ostatně jako vždycky. Dobré proto, že je stále čten (zatímco stovky jeho současníků, ba i autorů mladších, dokonce narozených až po jeho smrti, jsou dávno zapomenuty - jejich stopa končí ve spisovatelských slovnících, stěží se dočkají reedice, stěží budou kdy žádáni ve veřejných knihovnách, stěží budou citováni), i když za to může čím dál více škola. Tam se s Čapkem prostě nelze minout, jako se nelze minout s Karlem IV., Josefem Mánesem nebo Jaroslavem Heyrovským (jenž byl, jak známo, Čapkovým spolužákem). Špatné to má Čapek proto, že je autorskoprávně volný: může si ho (protože už před rokem uplynulo sedmdesát let od jeho smrti) vydat kdokoli, nemusí se ptát dědiců autorských práv, nemusí jim platit, nemusí se s nimi vůbec bavit. Naši chrabří nakladatelé zavětřili a pokusili se na nových, rychle spíchnutých edicích (jako je například ta prodávaná v Levných knihách za 199 Kč pod staronovou značkou Československý spisovatel; v tiráži je podepsán někdejší vydavatel Večerů pod lampou, ale i spisů Josefa Škvoreckého Ivo Železný), to jim asi nelze mít za zlé, knihy je přece živí, jen mohli být pečlivější a vkusnější. Trh je však vytrestá, ošklivé edice svým pachatelům velké zisky nepřinesou.
Počkali si i v Supraphonu a vydali „audioknihu", jak tomu říkají, soubor dvou CD. Jmenuje s Karel Čapek: Povídky a apokryfy. Posluchače má přilákat jednak klasik, jednak hlasy herců, kteří pořídili tyto nahrávky v letech 1962-1967 (někdo je tehdy jistě režíroval, zdá se, že to jméno či jména už v archivu nenašli). Takže dvojí požitek. A pěkný příklad, jak číst krátké prózy: svérázně s textem zacházel Jan Pivec, odlišně Ladislav Pešek, po svém Václav Voska, nezaměnitelně Karel Höger. A zase jinak Otakar Brousek, Martin Růžek, Luděk Munzar, Dana Medřická, Vladimír Šmeral, Radovan Lukavský, Olga Scheinpflugová. Snad jen Jiřina Petrovická je málo osobitá, v té bohatýrské společnosti se to však ztratí. Učebnice přednesu pro dramatické kroužky! A možná i způsob, jak přivést k četbě žáky, kteří vyrůstají v rodinách bez knihovny, ne však bez televizoru. Producent Jiří Tušl na přebalu opatrně vysvětluje, co jsou to ty apokryfy, obávaje se, že to slovo už vypadlo z oběhu, málokdo ho zná, mohlo by eventuálního kupce odradit. Jistě už si mezitím všiml, že slovo neznají ani výrobci onoho přebalu, a tak na jeho zadní straně vytiskli, že první kompaktní disk přináší „Povídky" a druhý „Aforismy". Jako kdyby výrobci potravin místo hořčice napsali skořice. Škoda, mysleli to v Supraphonu dobře, a teď tohle. Snad by se tomu Čapek zasmál.
To Společnost bratří Čapků se chová ke slavné sourozenecké dvojici (i k Heleně Čapkové, Josefově a Karlově sestře, nezapomínejme na ni) zcela nezištně, a to bez ohledu na autorskoprávní volnost; její členy spojuje nikoli láska ke kšeftu, nýbrž láska k dílu. Rok co rok vydává ročenku zvanou Zpravodaj (ten nejnovější, vytištěný v těchto dnech, má číslo 47), shromažďující nové čapkovské studie, práce českých i zahraničních bohemistů, a vedle nich také - jakkoli neuvěřitelně to zní - dosud nepublikované texty, jež vyšly z rukou jednoho či druhého z bratrů, eventuálně byly napsány rukou společnou. Většinou to bývá korespondence, což se stalo i v tomto Zpravodaji (tradičně ho redigovali Petr Koháček, Jiří Opelík a Marie Štemberková); vidíme, jak se Karel Čapek vyjadřoval v písemném styku nejen česky, nýbrž i francouzsky a anglicky. Jako kuriozita je publikován „nejkratší literární příspěvek Karla Čapka": tvoří ho pouhá čtyři slova (přesně takový rozsah byl v anketě literárních autocharakteristik požadován) v němčině a zveřejněn byl v prvním čísle prvního ročníku týdeníku pro literaturu, umění a kulturu Die Welt im Wort z 5. října 1933. Pro periodikum vydávané německými spisovateli a publicisty v Praze a ve Vídni odpověděl dotázaný takto: „Eine schwere Sache das!", tedy: „Tohle je těžká věc!" Ta slova by se dala vztáhnout i na výše jmenované editory, nahradíme-li „věc" slovem „práce". Opravdu neměli práci snadnou. Nebyla nikdy veřejně oceněna a zřejmě ani nebude. Teď se ve Zpravodaji Společnosti bratří Čapků přepřahá, a tak poděkování za dlouholetou službu Čapkům jim vyslovuji alespoň já takto tudy.
Vytisknout
Poslat
