Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

Tři slunce

Knihu Literární toulky světem napsaly Shannon McKenna Schmidtová a Joni Rendonová, publicistky středního věku, nyní plavovlasé. Anglicky se to jmenuje Novel Destinations: Literary Landmarks from Jane Austen's Bath to Ernest Hemingway's Key West, titul vyšel teprve loni v nakladatelství National Geographic Society ve Washingtonu. Překlad do češtiny pořídila Milena Pellarová. S knihou o 358 stranách přichází na trh - jako se svou 4981. publikací - „Euromedia Group, k. s. - Knižní klub v edici Universum".

Literární místopis, autorským záměrem podobný tomu, jaký kdysi poskládal Vladimír Kovářík (Literární toulky po Čechách, 1977, Literární toulky Moravou, 1978, Literární toulky Prahou, 1980), nás zavádí do lokalit, kam spisovatelé umístili své literární příběhy, otvírá domy, v nichž básníci, prozaici a dramatici žili, restaurace, které navštěvovali, hotely, v nichž pobývali. Kapitoly v první části (Cestování podle knih) se jmenují třeba Po stopách Agathy Christie, Drsný dobrodruh Ernest Hemingway či Pařížské literární kavárny. Druhá část (Cesty mezi řádky) nabízí „deset míst, z nichž slavní autoři čerpali inspiraci a jež zvěčnili ve svých dílech". Hle, ke kapitolám jako Svaté místo (Paříž, Francie: Chrám Matky Boží v Paříži Victora Huga) či Výstřel do tmy (Dublin, Irsko: Odysseus Jamese Joyce) byla přiřazena taky Česká rapsodie (Praha, Česká republika: Zámek Franze Kafky). Snad je přirozené, že český čtenář takovýchto knih si jako první nalistuje právě kapitolu „českou". 

O Kafkovi se tu dočítáme, co víme přinejmenším od loňského léta, kdy v Albatrosu vydali kapesní bedekr Josefa Čermáka Prahou Franze Kafky. Když narazíme na informaci, že Slavia je „secesní kavárna", pomyslíme si cosi o slohu, jak napsal Poche, „francouzské, vídeňskou předlohou prostředkované nové renesance", avšak na pisatelky ani na ty, kteří mají na svědomí počeštění jejich práce, se kvůli tomu nerozhněváme. Jenže potom v apendixu Pozdrav z Prahy čteme, že v časech, „kdy Kafka vyrůstal a objevoval Staré Město, žil na druhém břehu Vltavy na Malé Straně další významný spisovatel: ,český Dickens‘ Jan Neruda. (...) Dlážděná ulice, která stoupá k Pražskému hradu a ve které se v domě U Tří slunců (č. 47) narodil, byla na jeho počest přejmenována na ulici Nerudovu." Nuže, tady jsou pitomosti hned tři. Zaprvé. Jan Neruda se odstěhoval z Malé Strany na pravý vltavský břeh po smrti své matky, třináct let před Kafkovým narozením. V době, „kdy Kafka vyrůstal a objevoval Staré Město", bydlel autor Povídek malostranských ve Vladislavově ulici č. 14. A když bylo Kafkovi osm let a padesát dní, tak tam, jak připomíná pamětní deska, „pouť svou dokonal, duchem svým nás vede dál" (no, doufejme). Zadruhé. V Nerudově (tehdy Ostruhové) ulici Neruda na svět nepřišel (na pamětní desce se uvádí, že „zde žil a svoji literární činnost započal", nikoli, že se zde narodil; nikomu to nestálo za - třeba jen virtuální - procházku?), jeho rodný dům stál jinde, už dávno nestojí. Zatřetí. Přejmenovat jeden z velmi známých malostranských objektů na dům U Tří slunců, to se hned tak nevidí. Jak to znělo v angličtině? Paní překladatelka vše poctivě přeložila i s chybami? Nejen ona, ale ani Petr Matoušek, jenž text, jak čteme, „redigoval", ba ani „odpovědná redaktorka" Petra Diestlerová opravdu netuší, že jde o dům U Dvou slunců? Dvou! Copak ti lidé nečetli Nerudovu povídku Večerní šplechty? Nematurovali z češtiny? Co by si tak ještě mohli splést? Staré bělidlo s Novým bělidlem? Polednici s Pohrudnicí?

Čtenář listuje v rozpacích dále a jeho údiv nekončí, když zjišťuje, že věru neběží o systematikou práci, nýbrž o nezávazné plky, jež někdy - buďme spravedliví - mohou i docela dobře posloužit jako tip na výlet, mnohokrát ovšem velkoryse ignorují to, co v takovéto knize chybět prostě nesmí. Například Goethův dům ve Výmaru (zde ovšem „Dům J. W. Goetheho") je připomenut, zatímco o Goethově muzeu v jeho rodném domě ve Frankfurtu nad Mohanem (viz http://www.goethehaus-frankfurt.de/) ani slovo. V kapitole Do hlubin ruské duše se propagují muzea L. N. Tolstého v Moskvě a Jasné Polaně, Čechovovo muzeum v Moskvě, Pasternakův venkovský dům v Peredělkinu („otevřeno čtvrtek-neděle, poslední den v měsíci zavřeno"), dvě muzea Dostojevského (v Moskvě i Petrohradě) i petrohradské muzeum Puškinovo, avšak ani v rejstříku se nepotkáme se jménem Nabokov. O tom, že autor Lolity má už dvanáctým rokem muzeum ve svém rodném petrohradském domě (Bolšaja morskaja ulica č. 47), milé autorky zřejmě netuší dodnes. A protože se k nim tyto řádky nedonesou, nezaskočí je ta informace možná nikdy.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
   Hodnocení  8.59