Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

18. 11. 2018
Rubrika: O politice

Kdo za kým stojí

Autor: Jaromír Slomek

14.11.2009 01:00

Přinejmenším po Praze se objevily velké plakáty s portrétem prezidenta republiky. Václav Klaus není vyfotografován v lyžařském oděvu při návštěvě zimního rekreačního střediska jako onehdy, dělá reklamu nikoli sportovnímu náčiní, na němž tak rád tráví vzácné chviličky volného času, nýbrž státním symbolům - vlajce a prezidentské standartě. Nebo že by ony jemu? Pozoruhodný je text, jímž tvůrce (kolektiv tvůrců?) plakát opatřil: „Václave, stojíme za tebou." Zní to důvěrně, familiárně, spíše jako závěr dopisu, možná i telegram, krátká textová zpráva. Takto by se mohli obracet dejme tomu rodiče na syna, který - co třeba? Je členem nějakého vojenského útvaru působícího v zahraničí a strádá odloučením? Anebo ani nemusí dlít za devatero horami, žije, řekněme, v Milostíně či Zbuzanech a zhroutil se poté, co mu nečekaně utekla milá (utekl milý). Jistě se dají najít další případy, v nichž by obrazné ujištění „Václave, stojíme za tebou", lapidárně vyjadřující morální podporu, bylo výstižné, přiléhavé. Dovedeme si však představit i situaci, v níž by se uplatnil dokonce nepřenesený význam těch slov. Nemohl by takto vypadat dialog tří či více speleologů v akci? „Chlapi, zhasla mi čelovka, je to v pytli, nic nevidím, k čertu, kde jste?" „Václave, stojíme za tebou. A bacha na stalaktity." Jenže ta čtyři slova podle všeho nepocházejí ani z dopisu, ani z jeskyně. Jsou veřejně adresována hlavě státu.      Je stěží představitelné, že by byli z plakátů na nárožích či při silnicích takto žoviálně apostrofování první českoslovenští prezidenti. Tykání zní ve spojení s nimi ordinárně, i když, pozor, pozor, sokolové snad „bratře prezidente, slibujeme ti" či něco v tom smyslu za první republiky říkali a psali. A nesmíme zapomenout na básníky, těm je odjakživa dovoleno leccos z toho, co ostatním zůstává zapovězeno. Přinejmenším dva dnes již klasikové české poezie Masarykovi ve verších tykali. V roce 1918 Karel Toman v oslavné básni „Vítězi, který vjíždíš do pražských bran..." a v roce 1933 zhrzený J. S. Machar (ten si s TGM tykal i v osobním styku, tudíž se v citovaném epigramu nijak nestylizoval): „Prosím Tě, pomni minulosti/ a vzkaž tam dolů v nádvoří:/ ať neštěkají vrtichvosti,/ když s Tebou člověk hovoří." Masarykovi ctitelé tehdy Machara za takovou „opovážlivost" kritizovali, nikdo z nich však nevylepil plakáty s ujištěním „Tomáši, stojíme za tebou". Zato „Klémo, stojíme za tebou" možná někdo v únoru 1948 na Gottwalda skutečně volal. A, ruku na srdce, také „Vašku, stojíme za tebou" si ve dnech převratové euforie mohl leckdo pomyslet, ba i vypustit z úst či napsat na nějaký transparent.

A kdo že dnes ujišťuje „Václave, stojíme za tebou"? Občanské sdružení Občanská demokratická perspektiva. To, jak o sobě samo prohlašuje na svých internetových stránkách, „vzniklo v červenci 2009 za účelem sdružovat mladé občany se zájmem o politiku, ekonomiku, právo a jiné společenské obory - především pak o komunální dění jako průřezové téma". Průřezové téma, to je ono! Na otázku, proč ta reklamní kampaň, předseda sdružení Jan Lupoměský odpověděl, že chtěli, „aby konečně naplno zazněl hlas lidí, kteří vyjadřovali podporu myšlenkám prezidenta Václava Klause, ale dosud nebyli slyšet". To, jak nákladná akce byla a kdo konkrétně ji zaplatil, považuje pan Lupoměský za „interní věc". Za sdružením prý stojí „celá řada podobně smýšlejících lidí", již se „sešli (...) napříč profesemi, z různých životních spekter". (Viz www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/sdruzeni-na-podporu-klause-poutace-nej...) A u toho můžeme docela klidně skončit, neboť rébus je vyluštěn! „Václave, stojíme za tebou," říká „celá řada podobně smýšlejících lidí (...) napříč profesemi, z různých životních spekter". Proč by právě takoví nemohli prezidentovi tykat? Je to jejich „nezadatelné právo". A přece by měli na rovinu povědět (když na onom plakátě čteme i „Pravda vítězí"!), kde na tu legraci vlastně vzali peníze. Ne-li, budeme ji - rádi neradi - muset považovat za, ehm, absolutně prázdnou a falešnou.     



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.04

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   listopad 2018

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930