P jako Plzeň
07.11.2009 01:00
O Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni už toho bylo napsáno i napovídáno dost, pro média je tato zatím nekončící tragikomedie stále přitažlivá, ač samozřejmě nemůže okupovat první stránky našich deníků (natož týdeníků) donekonečna.
Zpochybněna byla rychlost a kvalita (tím potažmo i bezplatnost) studia, avšak pro laickou veřejnost by rozbory bakalářských, magisterských či rigorózních prací byly nudné, nezáživné, příliš odborné, terminologicky přetížené, zkrátka: nečtivé. Aby novináři názorně předvedli, že tady něco není v pořádku, sdělili například, že práce poslance ODS Marka Bendy existuje ve dvojí podobě: jednou jako magisterská, podruhé jako rigorózní. Její rozsah označili za nedostatečný, ač autor, hlava pálená, rafinovaně zvolil řídké řádkování. Už potom nebylo třeba nikomu nic vykládat, stačilo říct, že pan poslanec opsal práci, navíc krátkou, od sebe sama. Tomu rozuměl každý, slova „opsaný", „opsaná", „opisovat" jsou vcelku jasná, ze školy je známe všichni.
Ti žurnalisté, kteří chtěli o plzeňských praktikách informovat co nejstručněji, zaměřili se na akademické tituly, jako by snad ony něco říkaly o odborné (natož lidské!) kvalitě svých nositelů. V českém prostředí si na tituly, málo platné, potrpíme, píšeme je na zvonky, svatební i úmrtní oznámení, na hroby... Známe případy lžidoktorů, politiků Kalvody a Křečka, někteří lidé si na titulu natolik zakládají, že si ho přidávají i k vlastnoručnímu podpisu, jehož bez přehánění neoddělitelnou součástí se snaží slova „prof.", „dr." či „ing." učinit. Například prezident Beneš se s důsledností až dojemnou podepisoval „Dr. Edvard Beneš", respektive „DrEdvard Beneš", kaligraficky působivé spojení si nacvičil. Zjevně mu na titulu záleželo, chtěl, aby byl s jeho jménem spojován. Což se stalo. Jeho předchůdce na Pražském hradě byl mimochodem taky doktor, avšak do podpisu zkratku „dr." (ani „prof.") nezakomponoval.
O to nic. Vraťme se do současnosti. Četli jsme, že výše jmenovaný poslanec Benda by mohl „přijít o titul získaný na právech v Plzni". Univerzita prý „podá návrh na odebrání titulu JUDr." (Viz http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/plzenska-univerzita-chce-bendovi-vzit-titul-judr_146548.html) To vypadá velmi potupně, skoro jako exekuce. Člověk, jemuž akademický titul pravděpodobně nepřísluší, dostává rysy zloděje, jenž kdesi něco ukradl - a teď to musí vrátit. Odebrání titulu má v očích veřejnosti vypadat jako vyvezení ukradeného automobilu z garáže nebo vrácení zcizeného Zrzavého do galerie. Jenže tak tomu není.
Existuje množina lidí, kteří v letech komunistického panství získali titul RSDr. (rerum socialium doctor); k doktorátu společenských (rozumí se politických) věd vedla cesta přes Vysokou školu politickou ÚV KSČ, však se jeho nositelům žertem říkalo „rozhodnutím strany doktor". Titul zanikl spolu s režimem, který si jeho nositele pěstoval. Ty dnes poznáme podle toho, že se doktorátu nevzdávají (jednou „za dělnické peníze" vystudovali, tak co), na navštívenkách ho však cudně zkracují na „Dr.", čímž mohou alespoň na chvíli budit zdání, že snad jsou lékaři, právníky, teology, filozofy... Těmto mudrcům dnes nikdo tituly neodebírá, ti lidé se prostě jen nechají vymřít. Co však s plzeňskými doktory práv? Jsou dosud mladí! Nabízí se jedno řešení, jehož analogii najdeme v historii. Můj nezapomenutelný gymnaziální češtinář Gustav Pospíšil (letos by mu bylo sto let, ještě se dožil návratu svobody) mohl v letech osmdesátých jen soukromě vyjevit svůj skeptický pohled na Gorbačovovy reformy: „Mělo by se psát glasnosť(b) nebo přestavba(b), jako se psávalo VKS(b), snad mi rozumíte," řekl mi jednou s úsměvem, „nezapomínejte, že to všechno je u nich bolševické."
Nuže, snad by se ta bolševická zkratka mohla dnes aplikovat na více či méně (kde je hranice?) pochybné tituly z plzeňských práv. Jak? Nějaký zákon (možná jen ministerská vyhláška) by nařídil všem bakalářům, magistrům a doktorům: v případě užití titulu získaného na dotyčné fakultě v Plzni pište povinně Bc.(P), Mgr.(P), JUDr.(P). Prostě P jako Plzeň. Pro pořádek.
Vytisknout
Poslat
