Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

18. 11. 2018
Rubrika: O politice

Ceremoniál a trilobit

Autor: Jaromír Slomek

31.10.2009 01:00

Z ceremoniálu předávání státních vyznamenání prezidentem republiky ve výroční den vzniku státu, jenž existoval v původní rozloze sotva dvacet let, se stala tradice. Tak jako 5. prosince chodí Mikuláš s čertem nebo (většinou) 1. září děti poprvé (či poprvé po prázdninách) do školy, přicházejí si 28. října vybraní spoluobčané na Pražský hrad pro řády a medaile.

Rituál má dvě části: 1) projev hlavy státu, 2) dekorování vyznamenaných, komentované kancléřem. Následný hodokvas nás nezajímá. Nečte-li pan prezident svůj projev, své vlastní myšlenky, svůj literární výkon, deklamuje zajisté text, s nímž se ztotožňuje, pod který se může podepsat a za svůj ho - třeba i knižně - vydávat. Je-li autorem textového podkladu pro kancléřův komentář on sám, těžko říct, na stránkách http://www.hrad.cz/ je pod charakteristikami jednotlivých osobností podepsán „Radim Ochvat, ředitel Tiskového odboru".

Nejprve prezidentův proslov. Zarážející jsou slova o tom, že „dnes večer" se „u příležitosti našeho nejvýznamnějšího státního svátku" (...) ve svobodné zemi (...) scházíme již po dvacáté". Není to přesné vyjádření (jako věru není přesné vyjádření ze závěru projevu vyčíslující „celých 91 let naší samostatné státní existence" - pan prezident sám se přece narodil v době německého protektorátu), 28. říjen se slavil už za první republiky devatenáctkrát, ba slavil se i v roce 1938 v zemi čerstvě zmrzačené, dokonce se svobodně slavil i v roce 1939 v zemi zcela znesvobozené (viz Jan Opletal a další stateční, kteří se tváří v tvář okupantům nebáli vyjít do ulic na rozdíl od těch, kteří - prezidentovými slovy - „vzpomínali na myšlenky a ideály" 28. října leda „v soukromí svých rodin a mezi přáteli"). Pamětníci meziválečných 28. říjnů dosud žijí. Že mezi ně pan prezident, ač svým věkem již také starobní důchodce, nepatří, není jejich chyba ani jeho zásluha. Dějiny Klausovým narozením nezačaly a odchodem neskončí.

Jinak byl prezidentův projev srozumitelný i pro jeho sympatizanty, obrazná pojmenování („hluboký příkop", „eroze státu") museli pochopit všichni. Snad jen ve větě „Demokracie také není jistotou, že na její bázi koncipovaný systém státu dovidí na každého..." mohl jisté komunikační těžkosti způsobit nezvyklý slovesný tvar „dovidí". Není to prezidentův neologismus, jak možná leckoho napadlo, je to v naší řeči jen neškodná zkamenělinka, kuriózní trilobit.

To Radim Ochvat do svých medailonů vyznamenaných osobností žádné pozapomenuté slovo nevtělil, naopak, vystačil si se slovní zásobou docela malou. Oblíbil si především slovesa „patřit", „působit" a „strávit", a tak „plukovník Otakar Černý patřil mezi hrdiny leteckých bojů", „plukovník Imrich Gablech patří k vynikajícím osobnostem boje za naši svobodu za druhé světové války", „paní Helga Hošková-Weissová patří k obětem nacistické genocidy židů", zasloužilá umělkyně Eva Pilarová „patří k nejoblíbenějším osobnostem české hudební scény" a „profesor Petr Mandl patří mezi přední světové matematiky". Otakar Černý „působil v řadách královského letectva" a Josef Veselý zase „působil na Opavsku". Ti, kdo byli žalářováni, prostě ta léta v komunistických kriminálech "strávili": František Šedivý „dlouhá léta strávil v jáchymovských dolech" a Pavel Žák „jedenáct let strávil ve věznicích a uranových dolech". Když měl představit umělce a sportovce, neubránil se pan Ochvat pokušení užít otřískaných publicistických klišé: národní umělec „Karel Gott je legendou české populární hudby" a „mnoho jeho písní patří k nezapomenutelným evergreenům" (vedle „nezapomenutelných evergreenů" zřejmě existují i zapomenutelné evergreeny, ty vem čert), paní Pilarová „letos oslavila významné životní jubileum" a žokej Váňa, jenž přijal ocenění s obdivuhodnou skromností a pokorou (viz http://www.tyden.cz/rubriky/sport/zokej-vana-s-medaili-na-hrade-jsem-se-citil-divne_145491.html), „posledního vítězství na tomto nesmírně náročném dostihu dosáhl před několika týdny (rozumí se 11. října na Velké pardubické, pozn. J. S.) ve věku 57 let a stal se sportovní legendou".

„Demokracie je lidské dílo, a proto má mnoho chyb," poučil nás vrchní velitel eurofobů. A co teprve stylistická cvičení! 

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.18

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   listopad 2018

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930