Jako když plivneš
10.10.2009 01:00
Z němčiny přeloženou příručku s lakonickým názvem Teologický slovník (snad mohla mít vysvětlující podtitul, v němž by se objevilo slovo „katolický") vydalo nakladatelství Vyšehrad už podruhé (491 stran, žádné ilustrace). Text první české edice (1996) byl „důkladně zrevidován". A nejen to: „Bylo též doplněno 66 vypuštěných hesel a doplněny vynechané části hesel a některé údaje o církevních dokumentech. Byl připojen i doplňující rejstřík." Ediční poznámku nikdo nepodepsal, jejími autory jsou snad překladatelé František Jirsa, Jan Sokol a Jan Kranát (pořadí podle tiráže). Práce Karla Rahnera (1904-1984) a Herberta Vorgrimlera (nar. 1929) vyšla v západním Německu roku 1961, jmenovala se Kleines Theologisches Wörterbuch a byla mnohokrát reeditována a přeložena do několika jazyků. Její počeštění muselo čekat až na svobodné poměry.
„Zvláštností této knihy (...) je," čteme v Předmluvě k 1. českému vydání, „že není pouze slovníkem či encyklopedií, po které čtenář sáhne, chce-li se poučit o nějakém heslu (autoři chtějí říci „o nějakém pojmu" - pozn. J. S.), ale že ji může pročítat jako každou běžnou knihu postupně od začátku do konce."
Samozřejmě nezapomínáme, že tento slovník je dílem katolických teologů, přesto jeho heslář porovnejme s heslářem Příručního slovníku jazyka českého (viz http://bara.ujc.cas.cz/psjc/). Tam je třeba „člověk" vcelku úsporně definován jako „bytost lidská". Teologický slovník věnuje výkladu tohoto pojmu jednu stránku a začíná takto: „Mnoho vědních oborů jedná o člověku a dokáže o něm určité (do jisté míry) exaktní, a tudíž i omezené věci říci. Víra a teologie o něm vlastně říkají jen jedno - obsáhlé, neohraničené, nezměrné tajemství." Atd. Otočíme stránku, tam čeká - „ďábel". Má v porovnání s „člověkem" poloviční rozsah. Tak nejdříve zase Příruční slovník jazyka českého, i tentokrát je v definici úsporný: „zlá bytost nadpřirozená, nepřítel člověka". A Teologický slovník: „Dáběl není v pojetí křesťanské teologie jen mytologické zosobnění zla ve světě, ale skutečně existuje. Nesmí se však chápat jako svébytný protivník Boha. Je to absolutně konečný tvor, jehož zlé bytí je obklíčeno mocí, svobodou a dobrotou Boží." Atd. Rozdíl mezi uvedenými příručkami velmi názorně ukazuje výklad pojmu „kontemplace". „Neteologický" slovník říká: „soustředěné přemýšlení, rozjímání, přemítání, ponoření v sebe". A Teologický slovník: „Klidné prodlévání člověka v Boží přítomnosti" (rozlišuje pak kontemplaci získanou a vlitou). Atd.
Zatímco do Teologického slovníku se lze vypravovat na krátké exkurze, studie Roberta Dittmanna Místní jména v českých překladech Starého zákona (Refugium Velehrad-Roma, 551 str., taky žádné ilustrace, zato tabulky, grafy, ba i matematické rovnice) si žádá soustředěnou četbu. Mladý bohemista a anglista (nar. 1980) předložil důkladnou komparativní práci. Porovnal Olomouckou bibli, Kralickou bibli, Svatováclavskou bibli, Hegerův překlad Starého Zákona publikovaný v 50. letech 20. století, Český ekumenický překlad (1979) a českou verzi Jeruzalémské bible (ta vyjde v jednom svazku už příští měsíc). Předtím musel přečíst vagon sekundární literatury, přísně odborné i popularizační, zabrousil i do beletrie, uvádí například roztomilou větu Karla Poláčka („A pan katecheta říká: ,Vy Habrováci jste plémě amalekitské, Bohu nemilé a lidem protivné.´" - pan Dittmann to cituje bez vysvětlení poněkud jinak, se čtyřmi odlišnostmi, možná přebíral z druhé ruky). Ani jsme se nad tím místem z Bylo nás pět jako opakovaně pobavení čtenáři nepozastavovali, teď jsme poučeni, že v tomto případě „Poláček použil reprodukci tzv. skupinového antroponyma". Jedna ze srovnávacích tabulek skrývá překvapení: že v Olomoucké bibli je „řěka Roboth" (Gn 36,37), v dalších českých biblích je to už jinak. Četli Čapkové Olomouckou bibli? Sotva.
Výsledek Dittmannovy pilnosti jistě bude v odborném tisku zevrubně recenzován, toto mělo být jen letmé upozornění. Chtít se zabývat jeho knihou (natož Teologickým slovníkem) na ploše takto malé byl nápad poněkud pošetilý, pardon. Těch pár slov o ní (o nich) je vskutku málo. Jako - zůstaňme u starozákonních místních jmen - když plivneš do Jordánu.
Vytisknout
Poslat
