Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

24. 5. 2019
Rubrika: O psaní

Chyby roztomilé a chyby jako schválnost

Autor: Jaromír Slomek

03.10.2009 01:00

Existují texty, v nichž jazykové prohřešky nevadí, ba naopak, jsou docela roztomilé, a proti nim lze postavit slovesné výkony, v nichž by chyby (nebo přesněji: pravopisné schválnosti) v žádném případě být neměly - prostě proto, že čtenáře ruší, obtěžují, odvádějí jeho už beztak roztěkanou pozornost od obsahu k formě. Pro pořádek je třeba říci, že některé texty na tom božím světě (jenže kolik jich je v poměru k výše uvedeným?) jejich autoři napsali docela bez „překlepů".

Nová kniha, jež je jazykových vylomenin plná, se jmenuje Já to doufejme ňák zmáknu a vydalo ji pražské nakladatelství Baobab. Podtitul říká, oč běží: 60 slohových prací neapolských dětí připravil k vydání Marcello D'Orta, učitel prvního stupně základní školy. Takže překlad! Zkušená Kateřina Vinšová si s italštinou neapolských školáků rozkošně pohrála - a dala originálu (Io speriamo che me la cavo), vydanému v Miláně už roku 1990, podobu písemných projevů českých žáků 1. až 5. třídy. Čtenář si maně vzpomene na Bylo nás pět, avšak paní Vinšová styl této snad nesmrtelné prózy nekopíruje, v některých ohledech (třeba ve špatně užívané interpunkci) je dokonce jaksi jazykově odvážnější než Karel Poláček.

Vypadá to třeba takto (Už jste někdy pracovali? Pokud ano, vyličte nám své dojmy): „Já jsem už někdy pracoval, protože chodím pracovat do autosprávkárny hned za školou. Ráno chodím do školy a odpoledne chodím makat. Dávaj mi třicet tisíc lir za týden pluz dýško, dyž nějaký dostanu. Není to špatné, jako ty peníze, protože znám jednoho, co maká jako já, ale bere jen dvacet tisíc. Líbí se mi dělat pomocníka mechanikovi, až budu velký, taky si otevřu autosprávkárnu. Už teď bych se nejradši hrabal v motorech, já se v nich totiž docela vyznám, ale oni mi to nedovolujou, protože je mi teprve dvanáct a to smí jenom šéf." Atd.

Nebo (V kruhu rodinném v době oběda): „V kruhu rodiném v době oběda je nás moc a tak máma dává ještě na stolek vedle, kde jíme já a sestra. Nás je v kruhu rodiném moc, moc se u stolu mačkáme a tak máma roztáhne stůl, který je roztahovací a pak se moc nemačkáme. Jsme všichni šťastný, když jíme. Když přijde můj strejda, který je karabinijér, chce abych si šel vždycky umet ruce před jídlem, ale já jdu do koupelny jen jako, protože mě to nebaví mejt si ruce!" Atd. Kdyby tyto pitoreskní prózičky byly převedeny do češtiny zcela korektní, jejich kouzlo by zmizelo.

Naopak v monografii nazvané T. G. Masaryk (Za ideálem a pravdou), jejíž pátý svazek z plánovaných šesti nyní vydal Masarykův ústav a Archiv AV ČR společně s Ústavem T. G. Masaryka (jde o dvě různé instituce, plete se to), bychom korektní češtinu předpokládali, jenže autor Stanislav Polák se od ní záměrně odklonil. Rozhodl se v některých případech pro pravopis, stojící dnes už mimo normu. A tak píše například „Britanie", „Dalmacie", „demoralisovat", „disposice", „divise", „imperium", „Italie", „Jugoslavie", „konservativní", „konsul", „konversace", „krise", „nervosní", „ofensiva", „oposiční", „organisační", „positivně", „president", „representovat", „reservovaný", „resoluce", „stilisovat", „ultimatum", „universita", „verse", „zfederalisovat". Proč? Pravděpodobně si usmyslil psát tak, jak ho to učili ve škole (nar. 1936), a ignorovat pravopisné změny, jež se v češtině od té doby odehrály. Není však důsledný, píše například „šarže" nebo „torpédo", a to by neměl. Když postaru, tak postaru, a pak tedy prosím pěkně „charge", „torpedo". A vůbec - potom taky chauffeur, professor, sweater, tramway, vernissage... Kam až se vrátit? K Nerudovi? Applaus? Feuilleton? Frequence? K Máchovi? Byl pozdnj wečer - prvnj mág?

Podrobným životopisem T. G. Masaryka chce autor a snad i vydavatel (jenž pomalu, ale jistě produkuje také Spisy TGM a svazky masarykovských studií, za zmínku jistě stojí Masarykův sborník XIV o 573 stranách, ten právě vyšel) osobnost prvního československého prezidenta přiblížit těm, kteří ji málo znají, tedy především mladým čtenářům. Bude je na cestě k ní bavit překonávání nečekaných překážek v podobě antikvovaného pravopisu?                



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.06

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   květen 2019

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031