Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

18. 7. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Podložit almaru

Autor: Jaromír Slomek

26.09.2009 01:00

Příruček srozumitelně vysvětlujících a popularizujících češtinu není nikdy dost; kdo je sbírá, má z nich už docela slušnou knihovnu. Do názvů takových děl dávají jejich autoři rádi slova „každý den" či „každodenní". V roce 1984 vyšla „brněnská" příručka O češtině každodenní, ta je poměrně neškodná, předloni - to už bylo horší - se objevila rukověť Čeština na každý den. V ní se PhDr. Jaroslava Hlavsová, CSc., vědecká pracovnice Ústavu pro jazyk český na odpočinku, dopustila omylů nehodných profesionální lingvistky, za všechny třeba „nakreslíme dvě skicy" (jak se přihodilo, že paní autorka před napsáním takové poučky, pro školu přímo nebezpečné, nezalistovala v Pravidlech českého pravopisu?). Pikantní je, že tento rádce nese podtitul „365 slov, v nichž se často chybuje" (řeč o něm tu byla 20. října 2007, kdyby to snad někdo chtěl číst, tak tedy: http://jaromir-slomek.blog.tyden.cz/clanky/1290/na-kazdy-den-radeji-ne.html). A nyní je tu kolektivní práce Každý den s češtinou (Zajímavosti a zvláštnosti). Napsali ji pod vedením Jana Králíka, jenž je rovněž jedním z autorů, Anna Černá, Světla Čmejrková, Lucie Jílková, Petr Kaderka, Michaela Lišková, Vít Michalec, Kamila Mrázková, Petr Nejedlý, Martin Prošek, Josef Šimandl a Pavel Štěpán, lidé mezi 30 a 62 lety, vesměs pracovníci Ústavu pro jazyk český. O její knižní podobu se postaralo Nakladatelství Lidové noviny.

Oč jde, informuje nás obálka: „V této knize naleznete 121 názorných odpovědí na 121 nejčastějších otázek, které Vás zajímají, zaměstnávají nebo i trápí jakožto současné uživatele českého jazyka. Vedle obvyklých mluvnických problémů - Potíže s rody, Ke skloňování číslovek, Spřežky, Interpunkce ve větě, Velká písmena apod. - je zde zachycen i stav současného jazyka například v kapitolách Čeština slangová, Čeština počítačová, Mobilní telefony, Názvy hudebních skupin, Tabu v jazyce apod." Atd. Jak přišli autoři na to, že třeba vysvětlení žertovného „internetového" slova frikulín (poskládaného z anglických slov free, cool a in) patří mezi „121 nejčastějších otázek", bůh suď. Lucie Jílková o této „problematice" už ostatně před časem napsala do Naší řeči (č. 2/2004), tam se jí však její epochální příspěvek zdál nejspíše nespravedlivě utopený, a tak mu chtěla dopřát luxus knižní prezentace.

Je zvláštní, že rukopis této knížky zřejmě nikdo nelektoroval. Kdyby tomu tak bylo, nezůstala by v něm třeba mnohokrát opakovaná „celá řada", jazykový plevel, který se už dávno snažil - marně, jak patrno - potlačit František Trávníček. V jeho Nástroji myšlení a dorozumění (1940) se říká přesvědčivě: „Řada tu má význam přenesený, význam mnohosti = mnoho, větší množství, počet, a nejde, nemůže jíti o úplnost, která je základním významem přídavného jména celý. Podobně je přirozené mluviti o řadě chyb v úloze, o řadě zástupců, o řadě návrhů..., nikoli o celé řadě. Přídavné jméno se sem nehodí, protože je nežádá smysl, ba že se příčí smyslu vyjadřující něco, co mluvčí nemá na mysli. Pozbývá tak svého vlastního významu, stává se jen zbytečnou vycpávkou, zbavuje řeč významové přesnosti a tím ji ochuzuje. Chceme-li zdůrazniti, vytknouti význam mnohosti, řekněme velká řada." Ale kdo by se řídil radami starého Trávníčka.

„Menších výkladových slovníků češtiny je v současné době celá řada." Nuže, to je navíc věcný nesmysl. „Naše republika od svého vzniku vystřídala celou řadu různých názvů." I to je hloupost, „naše republika" se od svého prvního dne (1. 1. 1993) přece jmenuje pořád stejně. „Každý z nás by si určitě vzpomněl na celou řadu pranostik." Kde vzala autorka té věty jistotu, že opravdu „každý z nás"?

Ale dobře, to je jen stylistická topornost. Tady lze přimhouřit oko. Nad větou „Všude se píše kraj malé k, ať to slovo stojí jako první nebo druhé" snad ještě taky, prostě se nepovedla, to se stává, nemůže být každý Šmilauer. Když však čteme následující výklad, zíráme nevěřícně: „Pokud souhrnným příjmením označujeme členy určité rodiny (...) a uvádíme jejich rodná jména, je rozhodující to, zda je mezi nimi jméno rodu mužského životného: Irena a Lukáš Červenkovi, Lukáš a Ondřej Svobodovi." Tak prrr! Jen Lukáš a Ondřej Červenkové, prosím, Alois a Vilém Mrštíkové, Josef a Karel Čapkové, Ivan a Václav Havlové. To není žádná „zajímavost" či „zvláštnost". To je gramatika. Co s takovou knihou? Mohla by posloužit... třeba ke stabilizování vratké almary.             



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.31

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červenec 2018

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031