Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

21. 1. 2018
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Burzeum? Fezeum? Europeum?

Autor: Jaromír Slomek

05.09.2009 01:00

Národní muzeum v Praze je bohatší o budovu někdejšího Federálního shromáždění. V sobotu 15. srpna ji poprvé zpřístupnilo veřejnosti - a od toho dne si ji zevnitř může prohlédnout každý, kdo zaplatí 80 korun, mládež a kmeti polovic. Generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš při té příležitosti pronesl následující slova: „Národní muzeum tímto počinem dokazuje, že budovu převzalo především proto, aby sloužila kultuře." K tomu se skoro nedá nic dodat.

Ukázalo se, že tu odiózní stavbu bude třeba nově pojmenovat, málo platné, Federálnímu shromáždění ani Rádiu Svobodná Evropa už neslouží. I obrátilo se Národní muzeum na veřejnost s žádostí „o pomoc při hledání jejího nového názvu" (viz http://www.nm.cz/). Došlo prý „celkem 617 návrhů, které byly projednávány speciální komisí, která však dosud nedospěla ke konečnému výsledku". Národní muzeum proto návrhy zveřejnilo, „aby se mohla vést další diskuse, ze které, jak doufáme, vzejde nový a výstižný název, který si budova ponese do budoucnosti." Které, která, ze které, který... Vypadá to, že o prázdninách se o webové stránky Národního muzea stará nějaké dítě. Ale o to nejde. Podívejme se na ony návrhy.

Těžko říct, co je míněno vážně, co žertem. Z hlav křtitelů vedených vlasteneckými pohnutkami vzešly návrhy jako Budova 21. srpna 1968, Náš domov či Naše vlast. S více či méně čitelnou narážkou na nějakou významnou postavu českých dějin pracovali autoři jmen Depozitář Josefa Hlávky, K (čili Káčko, prý „na památku Karla Kryla"), Komenium, Masarykovo muzeum, Muzeum prezidenta Václava Havla, Palachovo muzeum, Šternberkovo muzeum, Václavské muzeum... Jiní chtěli mermomocí naznačit sousedství s hlavní budovou Národního muzea, a tak navrhli jména jako Apendix Národního muzea (a proč ne rovnou Slepé střevo Národního muzea, to by nešlo?), Brácha, Druhé Národní muzeum, Nerozstřílené muzeum, Pandán, Satelit, Soused, Sousední muzeum, Sputnik (to se ví, kosmos míru, věda lidstvu), Vedle, Vedleblok NM, Vedlejšák, Vedlejší muzeum. Předchozí uplatnění budovy (peněžní burza, parlament, „štvavá vysílačka") se promítlo do návrhů Budova bývalého Federální shromáždění, Budova federace, Budova Svobodné Evropy, Bufed, Burzeum, Europeum, Federální budova, Federální trakt, Fedmuz, Fezeum, Muzeum svobodného shromáždění... Několik spoluobčanů má za to, že název by měl připomínat jméno architekta Karla Pragera (1923-2001), jenž zbytečnou, nesmyslnou dostavbu („ropnou plošinu" - to je taky jeden z návrhů!) vyprojektoval. Postavena byla, jak si mnozí bohužel pamatujeme, v letech 1967-1973. A tak tedy: Český Prager, Národní muzeum - budova Karla Pragera, Prager, Pragereum, Preagerium, Pragerova budova, Pragerovo muzeum, Pragerpolis, Pragerův palác; do této skupiny snad patří i Pramuzeum. Je příznačné, že na architekta Jaroslava Rösslera (1886-1964, zhanobení svého novoklasicistického paláce, postaveného ve druhé polovině 30. let, se nedožil) si nikdo nevzpomněl.

Samostatnou kategorii tvoří jména inspirovaná, jak se říká, živočišnou říší: Brouk, Dinosaurus, Holub, Chameleón, Mamut, Pavouk, Ptačí dům, Skarabeus, Trilobit, Velryba, Želva. Hojnost bizarerií svědčí o hravosti i jisté potměšilosti českého národa: Archetýpek, Centrum Země, Dějinotáka (sic!), Domov českých dějin, Laskonka, Muzeum u ocelového pylonu, Národní muzejní pevnost, Národní pozoruhodné muzeum, NONAMU (Nové Národní muzeum), Palanda (asi bezděčný dvojsmysl; tak říkali současníci Františku Palackému, viz Karel Havlíček Borovský), Památník nedávné doby (pravděpodobně s průběžně aktualizovanou expozicí, aby stále odpovídala názvu), Patina, Pišingr, Sametové muzeum, Sendvič, Smetanka, Skleněnka, Stoleček, Stůl, Štokrle, Těžítko, Třetí tráva, Vafle...

Dobrá, dobrá. A co kdyby vedení Národního muzea nejdříve řeklo, co přesně hodlá v tomto přízračném objektu trvale vystavovat, a teprve podle toho by se hledal odpovídající název? Anebo ne, soutěž, návrhy, komise, nová soutěž, nové návrhy, nová komise. A tak dokola. Na to si tu přece potrpíme.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.09

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   leden 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031