Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

18. 11. 2018
Rubrika: O politice

Zastřelit Brežněva

Autor: Jaromír Slomek

22.08.2009 01:00

Časopis nazvaný Paměť a dějiny, čtvrtletník vydávaný Ústavem pro studium totalitních režimů České republiky, přinesl ve svém letošním druhém čísle rozhovor s Lubošem Dobrovským. Podepsán je pod ním šéfredaktor žurnálu Jan Hanzlík, takže to byl se vší pravděpodobností on (stěží Dobrovský sám), kdo ho opatřil titulkem Svoboda měl Brežněva zastřelit. Sugestivní slogan se opakuje v čísle ještě šestkrát, čteme ho samozřejmě v obsahu, dále v takzvaném editorialu, tedy v úvodním slově ředitele ústavu Pavla Žáčka (ten považuje název rozhovoru za „signifikantní"), konečně ještě čtyřikrát v záhlaví lichých stránek, na nichž je interview s někdejším politikem, diplomatem, státním úředníkem, žurnalistou, překladatelem z ruštiny atd. vytištěno (na sudých se zase dočítáme, že jde o „rozhovor", „rozhovor", „rozhovor", „rozhovor"). Obrazový doprovod je pozoruhodný tím, že černobílé a barevné fotografie jsou zásadně archivní: Dobrovský „jako kancléř Václava Havla", „na zasedání Občanského fóra v roce 1990" (spíše jde, podle mikrofonu na stole soudě, o tiskovou konferenci, ale to je detail), „jako myč oken v 80. letech", s Jiřím Dienstbierem „na počátku 90. let", jindy v hovoru s ještě tmavovlasým a hustovlasým Karlem Schwarzenbergem, nakonec i s Viktorem Černomyrdinem, ruským premiérem v letech 1993-1998, o němž se v popisku ke skupinovému portrétu neříká vůbec nic; o koho jde, musí si čtenář odvodit ze slov „V letech 1996 až 2000 byl Luboš Dobrovský českým velvyslancem v Rusku". Aktuální podobenka chybí, no nic, třeba i to je „signifikantní", vždyť list se jmenuje Paměť a dějiny, staré snímky tam zřejmě mají přednost před novými.

Dotazovaný se vyjadřuje věcně, jeho formulace mají hlavu a patu - až na radu, jak se měl zachovat Ludvík Svoboda v srpnu 1968 v Moskvě. Pan Dobrovský, tehdejší moskevský zpravodaj Československého rozhlasu, byl na místě, sledoval okupaci odtamtud. Snad i prezidenta Svobodu viděl na vlastní oči přilétat a pak s Dubčekem a jeho soudruhy zase odlétat. Hovoří nyní takto: „Měl jsem příležitost být v Moskvě, když tam byli internováni představitelé KSČ a tohoto státu. Viděl jsem nechutnou scénu, kdy byl oficiálně vítán tehdejší prezident Svoboda, a on to vítání přijímal, místo toho, aby vytáhl revolver a jako voják zastřelil nejprve Brežněva a pak sebe. Po návratu jsem v rádiu velmi ostře kritizoval všechny, kteří chtěli pokračovat v Dubčekově politice, a dostal jsem se s nimi do sporu a z rádia odešel do redakce Listů."

Jsou dvě možnosti. Buď je pan Dobrovský čtverák a do jednoho místa rozhovoru jinak seriózního vpašoval žertovnou nadsázku. Ano? Pak je ovšem malá. Místo „Svoboda měl Brežněva zastřelit" by se dalo rovnou říct třeba: „Svoboda měl požádat Američany, aby na Kreml shodili atomovou pumu." Bylo by hned jasno, že je to jen taková rozpustilá řečnická přízdoba, v důsledku neškodný tlach. Podobně by se mohlo (vtipně?) mudrovat o tom, že Hácha měl v Berlíně 14. března 1939 Hitlerovi nafackovat, kopnout ho kamsi apod. Jsou to nesmysly, avšak i historik si smí zašprýmařit, když už je nutkání nepotlačitelné.

Nebo - a to by bylo horší! - myslí pan Dobrovský svá slova o Svobodovi, Brežněvovi, vraždě a sebevraždě naprosto vážně. Československý prezident byl koneckonců starý voják, nezapomněl, jak se zachází se zbraněmi (na honu v Židlochovicích si na podzim 1968 zastřílel z flinty), třeba by dovedl dvakrát za sebou použít pistoli a neminout cíl. Je pan Dobrovský dodnes přesvědčen, že prezident-generál při sobě nosil ostře nabitou zbraň? Že prostě měl u opasku revolver? To je přece nesmyl. Navíc do Moskvy tehdy necestoval v generálské uniformě (měl pro ni jako téměř každý voják z povolání slabost a na veřejnosti se v ní rád ukazoval), nýbrž v civilním obleku. Domnívá se pan Dobrovský, že se Ludvík Svoboda na cestu do Moskvy vyzbrojil? Že si dal do kapsy „bouchačku" a „včelky", jako si tam jiní dávají kapesník? Ach, vždyť tenkrát - a ještě dlouhá léta poté - se mezi lidem obdivně říkalo, že když Brežněv oznámil něco jako „Kriegel tady zůstane, vy ostatní můžete domů", Svoboda „položil na stůl pistoli" a prohlásil, že nikoli, Kriegel se vrátí spolu s ním a ostatními. Nebo si on, Svoboda, sáhne na život. A Brežněv ustoupil. Že by báchorka stále žila?  



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.35

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   listopad 2018

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930