Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

20. 6. 2018
Rubrika: O dobrých věcech

Kdo přeskáče přezkáče

Autor: Jaromír Slomek

08.08.2009 01:00

Co se asi tak stane, když se spojí láska k lyžařství s nutkáním psát (a zveřejňovat) poezii? Vznikne básnická sbírka PŘESKÁČE, na obálce, v tiráži, titulu i patitulu (jak lichý list knihy s jejím názvem bez uvedení autorova jména nazývají, řečeno s Vladislavem Vančurou, „tiskaři a cháska ze sazáren") důsledně psaná tak, že ve slově PŘEZKÁČE je Z přeškrtnuto a nad něj je rukou nakresleno S, jež vypadá trochu jako háček šatního ramínka - jeho „tělo" vytváří osm písmen onoho slangového označení speciální obuvi pro sjezdové lyžování, jíž se do doby, než se rozloučila se šněrovadly, říkávalo lyžáky.

Na svazečku, právě vydaném českobudějovickým nakladatelstvím nesoucím jméno svého majitele (Tomáš Halama), zaujme vedle „opraveného" názvu ještě neobvyklé stránkování. Začíná číslem -23, pokračuje až do -1, následuje osmistránkový nepaginovaný kulér (jak říkají „tiskaři a cháska ze sazáren"), příloha, jež se svým typografickým zpracováním i šedavou barvou papíru (a především nečekaně vulgárním obsahem) vyčleňuje ze sbírky - otázka je, neměla-li to být příloha opravdu jen vložená, nikoli všitá, tedy snadno odstranitelná těmi, kteří nemají potřebu vracet se k expresivním výrazům ze stydkých partií. Obálka a grafická úprava jsou dílem pana nakladatele, ilustrace vytvořila Eva Šebíková.

Autorem veršů je Zdeněk Troup (nar. 1955), dlouholetý správce kláštera ve Zlaté Koruně, jenž může být pyšný na své - inu, už vlastně životní - dílo. Kdo tam zavítal v první polovině 80. let (minulého století, jak se začalo v českém tisku hloupě dodávat i u časových údajů, jež takové upřesnění nepotřebují) či dříve, což je například každý český vodák, který kdy „jel Vltavu", a vrátil se letos, loni, předloni, musel užasnout. Minulému režimu, jenž za užitečnější pokládal družstevní prasečníky, byly sakrální památky víceméně lhostejné. Nad jejich stavem se svíralo srdce a člověk se styděl za národ, který takovou hanebnou správu dopustí. Zdeněk Troup si ovšem umínil, že se s postupující zkázou popere a že starému klášteru vrátí lesk i slávu. Přistoupil k úkolu s odhodláním misionáře. Na začátku jistě nedohlédl všechny těžkosti, komplikace a protivenství, jež bude muset zdolat - v minulé epoše i v té, jež přišla po ní. Tam, kde by slabší povahy rezignovaly, vydržel. Dílo se podařilo. Kdo nevěří, ať... Tolik o Z. T. A teď k těm veršům.

Pro pořádek je třeba říci, že nejde o prvotinu, tou byla sbírka nazvaná Ponožky (2004). Nový soubor přináší básně méně rozverné, tedy vážnější, jaksi zodpovědnější. Lyriku, jak se říkalo ve starých poetikách, milostnou, přírodní i společenskou (příkladem budiž báseň Před posledním soudem - jde v ní o - nepojmenované - „pěvce s kytarou", čtenář si musí rozluštit, že jsou míněni Nohavica a Hutka). Autor je poeta doctus, poezií dávno žije, jeho poetika je ovlivněna především Bondym a Wenzlem, vzdává hold Jaroslavu Seifertovi (v básni Jaroslavu čteme v prvním verši čistý citát z Deštníku z Piccadilly: „Kdo s láskou neví kudy kam", avšak zatímco Seifert, jak známo, pokračuje: „ať se zamiluje třeba/ do anglické královny", Troup navazuje seifertovsky, a přece po svém: „ať pořídí si psa!// A ztratí se v chlupaté přítulnosti/ již jinde hledal zoufale a marně"), Miroslavu Holubovi (ten píše v jednom fejetonu o „zpupné debilitě", zde čteme o „vítězství zpupné blbosti") či Josefu Palivcovi (v šestém verši jedné básně se mihnou, navíc v závorce, „i dojatá má májata" - bez znalosti Palivcova verše „ta má jatá májata" z Naslouchání by se tak sotva stalo).

Není to sbírka zcela „lyžařská", avšak hory a sníh jsou přítomny poměrně často, ztékají se tu vrcholy, všechny poctivě změřené: Cima Verde (2102 m n. m.), Preinerwand (1783 m n. m.), Lysá hora (1344 m n. m.), Jakobshorn (2590 m n. m.) a další. Nepopisují se sportovní výkony, když už, tak radost z nich. Jízda na lyžích jako metafora života se šťastně uplatnila v básni Poslední: „Poslední dobou zapomínám/ víc a více/ že MÁME ještě naději (!)// Že z nebe nasněží/ bílé štěstí/ které překryje/ marnost světa// Že za námi (snad) ještě několik okamžiků/ zůstane ostrá/ v panenském sněhu vykroužená/ přesná stopa/ plná síly/ a odvahy." A hned se srpnový čtenář těší na zimu.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.68

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   červen 2018

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930