Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

22. 8. 2018
Rubrika: O dobrých věcech

Feierabend

Autor: Jaromír Slomek

01.08.2009 01:00

Nemáme v dějinách českého národa mnoho tak skvělých mužů, jako byl JUDr. Ladislav Karel Feierabend. Rodák z Kostelce nad Orlicí (1891) studoval v Praze, ve švýcarském Neuchậtelu i Oxfordu, za první republiky byl tento vynikající národohospodář a člen agrární strany vrchním ředitelem Kooperativy, ústřední jednoty hospodářských družstev, stal se i předsedou Pražské plodinové burzy, předsedou Československé obilní společnosti atd. Po Mnichově byl členem obou vlád druhorepublikových a v letech 1939-1940 i ministrem protektorátním. Zapojil se do odboje, a když byla jeho činnost prozrazena, uprchl; v Londýně byl povolán do exilového kabinetu. V únoru 1945 vládu opustil na protest proti jejím námluvám se Sovětským svazem. V roce 1948 mu šlo opět o život: kdyby neodešel (nejprve do Velké Británie, po dvou letech do USA), byl by vládnoucími komunisty bezpochyby uvězněn, ne-li „utracen" (jeho výraz pro možnou vraždu Jana Masaryka, o níž ovšem přesvědčen nebyl).

Feierabend (v 60. letech mimo jiné ekonomický odborník v Hlasu Ameriky) napsal důležité memoáry - měly osm dílů a v USA vycházely mezi roky 1961 a 1968, zde arciť až po převratu: ve třech knihách v brněnské Atlantidě v letech 1994-1996. „Jak číst Feierabenda", radí Pavel Tigrid v předmluvě k prvnímu tuzemskému svazku: „Především s důvěrou. S důvěrou, že co autor této knihy zapsal jako přímý pamětník (a navíc ve vysokých funkcích) dramatických událostí českých a československých v letech 1938-1948, zapsal s maximální mírou objektivity. To nelze tvrdit o pamětech mnoha z těch, kteří byli účastníky téhož dění v týchž letech a sepsali o něm svou verzi." Navíc - jaká čtenářská rozkoš! - jsou ty paměti psány pěkným slohem, bohatou češtinou, s citem pro přesné vyjádření a současně se vzácnou schopností jemného náznaku tam, kde netřeba hovořit naplno - za příklad může posloužit třeba náčrt portrétu Jana Masaryka: „...osobní šarm Janův byl nenapodobitelný. Kdyby někdo jiný řekl stejnými slovy to, co on, mohlo to urazit nebo popudit, ale od něho se to přijalo v dobrotě a s úsměvem. I když se vyjadřoval nepříznivě, bylo každému jasno, že v tom není žádná zlá vůle nebo zlý úmysl. Jan Masaryk dovedl pochopit každou lidskou duši, vžít se do jejích citů, a když mohl, snažil se jí pomoci v nesnázích. I když snad jeho pomoc byla neúčinná, nikdo mu to nezazlíval. Proto Honza, jak se mu doma všeobecně říkalo, byl jednou z nejpopulárnějších postav své doby v Československu. Mystérium smrti jeho popularitu ještě zvýšilo."

A nešťastný Edvard Beneš? Toho líčí Feierabend s respektem a současně s údivem nad řadou jeho kroků: „Dne 18. ledna 1944 odevzdával (v Londýně, pozn. J. S.) pověřovací listiny nový sovětský velvyslanec Viktor Zacharovič Lebeděv. Ceremoniál se konal s neobvyklou pompou. Prezident Beneš přitom prohlásil, že jeho ,nedávný pobyt v Sovětském svazu zůstane nejkrásnější a nejtrvalejší vzpomínkou jeho života‘. Vítězství Rudé armády nad německými vojsky, která právem každý obdivoval, byla připisována Stalinovi, jeho režimu a sovětskému lidu, ale o velké materiální pomoci Západu, která k nim podstatnou měrou přispěla, se nemluvilo. Sovětský svaz byl Benešem vyhlášen za nejbezpečnější záruku naší svobody a nezávislosti a byl jím představován jako stát, který je na cestě k demokracii, byť i jiného typu než demokracie západní. Sověty stály v očích většiny československé emigrace na výsluní a těšily se přízni. Krvavé zjevy ruské komunistické revoluce, nelidské ukrutnosti při kolektivizaci zemědělství a uzurpátorské činy Stalinovy diktatury před druhou světovou válkou byly zapomenuty."

Zůstává Ladislav K. Feierabend v povědomí české inteligence? Těžko říct. Jeho jménem nebyla nazvána žádná ulice ani v rodném Kostelci nad Orlicí, ani v Praze (a že by se našla místa hodná přejmenování, například kus vltavského nábřeží dodnes „patří" Ludvíku Svobodovi!), jeho památka není připomínána (pravda, na zámku v Mirošově u Rokycan je mu věnována malá expozice, tam prý se dosud dají koupit i jeho výše citované Politické vzpomínky, leč pro veřejnost je vstup možný od dubna do října pouze každou první sobotu a neděli v měsíci). V sobotu 15. srpna uplyne 40 let od chvíle, kdy na prázdninové cestě v Rakousku, tedy v sousedství své vlasti, kterou po celý život miloval (de facto ve staré vlasti, vždyť se narodil za Rakousko-Uherska), obklopen svou širší rodinou zemřel.   



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.44

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   srpen 2018

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031