Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

8. 12. 2016
Rubrika: O psaní

Komunistický tlučhuba

Autor: Jaromír Slomek

14.03.2009 01:00

Směšné? Groteskní? Ubohé? Hrůzné? Zločinné? Od všeho trochu. Je dobře, že vznikla kniha Demagog ve službách strany (Portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého). Napsala ji mladá historička Jana Pávová (nar. 1983), v pěkné úpravě ji vydal Ústav pro studium totalitních režimů. Je potřebné zabývat se třináctým dítětem venkovského ševce, nedostudovaným právníkem, autorem neuvěřitelných žvástů („vpád amerických Marshallů, Harrimanů a Eisenhowerů do Evropy se jeví jako invaze barbarů", 1952)? Ale ano.

Hned na začátku stojí jako motto verše Vítězslava Nezvala nazvané Jménem básníků, připsané „soudruhu Václavu Kopeckému k 27. VIII. 1952", tedy k 55. narozeninám. Četli jsme od Nezvala lecjaké pitomosti (názorný příklad, jak to dopadne, když se velký talent dá do služeb ksindlu), tyto nikoli: „Vím, proč jsi tolik náš./ Nejen že pojí nás jedna a tatáž víra,/ nejen že stojíme tutéž společnou stráž.../ V tvé pravici je meč a po tvém boku lýra.// Nejen že máme společnou víru,/ nejen že máme společnou řeč./ Též proto, že cestou na pochodu míru/ i v našich rukou je vedle houslí meč.// Jíti za štěstím, toť jíti za Stalinem!/ Proč je naše láska k Tobě veliká?/ Protože jsi věrným Gottwaldovým synem,/ protože jsi rodným bratrem Fučíka!" (Opsáno přesně podle Jany Pávové: „v tvé pravici", „po tvém boku", „láska k Tobě", snad i Nezval si takto hrál s pravopisem.)

Autorka se ponořila do komunistických archivů a v této sengrubně našla leccos pozoruhodného, třeba rukopis Karla Goliatha (vlastním jménem Gorovského, 1901-1985) Zápisky ze zakázaného světa, rozumí se ze sovětských gulagů, kde byl tento starý komunista šmeralovského střihu vězněn už v letech 1939-1942 (po paktu Molotov-Ribbentrop ho na Rusi obvinili z protisovětské činnosti, jíž tenkrát bylo „organizování armády proti Hitlerovi"), po amnestii se chvilku ohřál v Buzuluku v československém zahraničním vojsku, Kopecký však „údajně (...) předal orgánům Kominterny zprávu o jeho ,polotrockistických názorech‘, která se dostala do rukou NKVD", atd. Goliath šel znovu do gulagu, odkud byl propuštěn až za Chruščova. A teď malý dodatek k dějinám české literatury: v roce 1946 se s prosbou o pomoc Goliathovi obrátil jeho přítel Oldřich Formánek poněkud naivně na Ivana Olbrachta, jemuž napsal: „jedná se o Tvého přítele, který se o Tebe staral v Ostravě v době Tvé vazby". Žádostí pravděpodobně nepříjemně zaskočený spisovatel dopis poslal Rudolfu Slánskému s komentářem: „O dr. Goliathovi nic nevím už přesně dvacet let. Přenechávám Tvé vůli, chceš-li pro něho něco učiniti nebo nokoliv." „Goliath," dodává Jana Pávová suše, „zůstal v sovětském gulagu ještě devět let."

Už snad nikoho nepřekvapí, že právě takto se k sobě chovali lidé, kteří, řečeno s básníkem, stáli „tutéž společnou stráž" a třímali v rukou poněkud nepohodlně „vedle houslí meč" (ten asi dočasně ve funkci smyčce).

V příloze Dokumenty vidíme faksimile rukou psaného dopisu (vypadá spíše jako koncept) Václava Kopeckého prezidentu Antonínu Novotnému (1958). Taky dobré! „Milý soudruhu Novotný! Odpusť, že se na Tě obracím v osobní záležitosti soudruha Vítězslava Nezvala. Všeobecně panuje mínění, že Nezval oplývá velikými příjmy. Ve skutečnosti žádného stálého platu nemá, a příjmy má jen ze psaní, což vyžaduje hodně práce, aby stačily na vydržování rodiny. (Je ženat a má ještě družku, která mu porodila syna Roberta.) Vím spolehlivě, že otázka existenčního zabezpečení ho značně trápí. Měl jako národní umělec nárok na obvyklý plat, ale soudruh Zápotocký právě u něho zastavil automatické vyplácení platů národním umělcům. Nezval to těžce nesl. Myslím, soudruhu Novotný, že když jsme schválili plat národního umělce Václavu Talichovi, že by si Vítězslav Nezval zasloužil jako největší náš básník také plat národního umělce, který by vyřešil jeho existenční starosti." Atd.

Poučná kniha. Bez publicismů jako „Otázka pověřenců Kopeckému evidentně ležela v žaludku" či „Události roku 1956 Kopecký ustál" by byla ještě lepší.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.91

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   prosinec 2016

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031