Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

16. 12. 2018
Rubrika: O sexu

Celá doktor

Autor: Jaromír Slomek

11.10.2008 01:00

Literatura zhusta opisuje ze života, snad proto někteří spisovatelé ujišťují čtenáře, že podobnost osob v románovém příběhu se skutečnými lidmi je čistě náhodná. Občas se naopak stává, například autorům science fiction, že život později přinese to, o čem oni dříve pouze fantazírovali. Teď se to přihodilo Milanu Kunderovi.

V pondělí 6. října vydala Česká tisková agentura zprávu o bělehradském lžidoktoru Draganu Jovanovičovi, jemuž soud „vyměřil čtyři roky vězení". Ten muž prý o sobě tvrdil, „že je lékař, a své pacientky léčil z domnělé neplodnosti. Jak to dělal? Jednoduše s nimi souložil. Nazýval to ovšem dávání injekcí," uvádí agenturní zpráva. A pokračuje: „Za dva roky falešný lékař přivedl asi dvě desítky svých klientek do jiného stavu. Všechny porodily zdravé děti, všechny byly šťastné." ČTK cituje i Jovanovičova slova pronesená před soudem: „Přicházely ke mně ženy z celého Srbska a chtěly pořád to samé, abych jim umožnil mít děti. Myslely si, že jsou neplodné. Neplodní ale byli jejich manželé. Byly krásné, mladé, ale i staré a ošklivé. Všem jsem pomohl. Nic jsem nikomu neudělal, nikoho nezabil, nemůžete otěhotnět z čajů či bylinek, ale jedině od pořádné injekce."

Čtenář Kunderových próz musel zpozornět. Něco takového se přece odehrává v románě Valčík na rozloučenou! Autor ho podle vlastních slov dokončil začátkem 70. let, vyšel česky u Škvoreckých v Torontu (v brněnské Atlantidě roku 1997), „u Gallimarda (...) až v roce 1976 (...). Postupně byl pak přeložen do všech možných jazyků." Podle laskavého sdělení spolehlivého Dušana Karpatského byl Oproštajni valcer publikován v překladu Nikoly Kršiće v Bělehradě už roku 1981, v Sarajevu v letech 1984 a 1990, v Záhřebu mimo jiné roku 2001 v rámci sebraných spisů Milana Kundery. Pan Dragan Jovanović měl tudíž dost příležitostí na románového hrdinu narazit a inspirovat se jím.

Kunderův lázeňský lékař Škréta neříkal svým pacientkám, že budou matkami jeho dětí. Neobcoval s nimi (řečí ČTK: jednoduše s nimi nesouložil), nezažíval při své svérázné léčbě fyzickou slast, leda duševní. Uvažoval takto: „Čím hloupější jedinec, tím větší má chuť se množit. Dokonalí jedinci zplodí tak nanejvýš jedno dítě a ti nejlepší (...) dojdou k názoru, že se vůbec množit nebudou. To je katastrofa. A já pořád sním o světě, kde by se člověk rodil nikoli mezi cizince, ale mezi své bratry. (...) Bratři jsou ti, kdo mají alespoň jednoho společného rodiče. (...) Jenomže tebe zajímá to, jak zbavit lásku plození (...). Mně jde spíš o to, jak zbavit plození lásky. Chtěl jsem tě zasvětit do svého projektu. Mám ve zkumavce své semeno.(...) Vyléčil jsem tak již mnoho žen z neplodnosti. Nezapomeň, že dámy často nemají děti jen proto, že manželé jsou neplodní. Mám velkou klientelu z celé republiky a kromě toho jsem si vzal v posledních čtyřech letech na starost i gynekologické prohlídky žen z našeho města. Jít s injekční stříkačkou ke zkumavce a vstříknout pak do prohlížených žen životodárnou látku je maličkost."

Když dostal otázku, kolik má dětí, odpověděl doktor Škréta (svému románovému příteli Jakubovi, nikoli před soudem): „Dělám to tak už několik let, ale mám jen velmi přibližnou evidenci. Někdy si nemohu být svým otcovstvím jist, protože pacientky mi bývají tak říkajíc nevěrné se svými manžely. Kromě toho odjedou do svých měst a já se někdy ani nedovím, jak se léčba ujala."

Na obranu onoho pana Jovanoviče, o jehož existenci se snad Milan Kundera v těchto dnech (ke své radosti?) dočetl, prý u soudu svědčilo „množství žen". Jednu z nich ČTK cituje: „Byla jsem vdaná deset let a neměli jsme děti. Doslechla jsem se o zázračném doktorovi a přišla k němu do ordinace. Když mi řekl, abych se svlékla, bylo mi všechno jasné. Nebránila jsem se. Byl něžný a bylo to krásné. Porodila jsem zdravou holčičku, je celá doktor. Jsem šťastná jako nikdy."

Kundera dotahuje svůj literární žert ad absurdum: parkem jde paní učitelka „a za ní asi dvacet dětí" z mateřské školy, alespoň sedm z nich má „nápadně velké nosy a široká ústa. Podobaly se Škrétovi." „A tamto je co, děti?" ptá se učitelka.  „Maličký Škréta" odpovídá, že bříza. „A co je tamto?" „Malý brýlatý Škréta" říká, že javor.

Příští Kunderův vykladač by měl... Ne, žádné rady, na to přijde sám.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.47

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   prosinec 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31