Slova kolem nás

TÝDEN.CZ

17. 12. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Dementní dědeček a vánočka pro kočku

Autor: Jaromír Slomek

18.12.2007 01:00

Veselé Vánoce, česká písnička o Vánocích, Vánocích, které přicházejí, je na světě už pětačtyřicet let (pro Supraphon ji ve studiu Čs. rozhlasu nazpívali Settleři 18. prosince 1962). Adventní evergreen (v obřích samoobsluhách se hrává zajisté několikrát denně) zná skoro každý, možná si ho někdo hraje (ba zpívá?) i soukromě, těžko říct. Snad je někde popsáno, za jakých okolností Jaromír Vomáčka (1923–1978) tu vlezlou melodii složil a proč Zdeněk Borovec (1932–2001) stloukl právě takový text. Už jeho slova ani nevnímáme, avšak zaposloucháme-li se do nich, užasneme. Odiózní pseudokoleda vymývala mozky milionům.

Vánoční atributy jsou vybrány velmi rafinovaně (bylo to tak objednáno?): není tu řeč o Ježíškovi, Marii a Josefovi, nepadne slovo Betlém či betlém, nepoletují tu andělé, nezáří žádná hvězda nebo kometa, k jeslím nepřicházejí pastýři atd. Zkrátka: Vánoce nejsou ani v náznaku pojaty jako svátky křesťanské, snad proto, aby se to tehdy mocných komunistických ideologů nedotklo.

„Štědrý den“ (o němž je v písni jednou řeč) je vylíčen sledem tragikomických příhod, završených únavou z přejedení. Nejprve textař položí řečnickou otázku, „proč si děda říci nedá, tluče o stůl v předsíni“. Prarodič, zřejmě již senilní, má usmrtit rybu před jejím kuchařským zpracováním, to se mu z neobjasněných příčin nedaří, takže „marně hledá kapra pod skříní“. Rozumí se: šupináč buď pod skříní je, avšak stařec ho nedokáže nalézt, nebo tam vůbec není, hledání v těch místech je neperspektivní. Další symbol Vánoc, vánočka, je popsán jako nepodarek: „Naše teta peče léta na Vánoce vánočku, nereptáme, aspoň máme něco pro kočku.“ Čili: tradiční pečivo je nepoživatelné, vhodné leda pro domácí zvíře.

Textař na scénu ani nemusí přivléct stromeček, jmenuje pouze prskavky. Ty způsobí cosi nepatřičného, a tak „táta s minimaxem“ (nikoli pěnovým či práškovým, nýbrž – aby bylo veselo – vodním) zachraňuje, co se dá. Ryba, nakonec zřejmě šťastně nalezená a tepelně upravená ke konzumaci, zaviní zdravotní komplikace: táta, před chvílí pohotový hasič, náhle s kostí v krku (v textu není lokalizována) „chvátá na pohotovost“, na rybí maso s kůstkami si stěžuje „vždy“, když tak činí: lékařský zákrok, zdá se, vyhledává opakovaně. Nekonečná groteska.

Připomenuta je i jedna klasická koleda: ze všech možných vybral si textař tu, jejíž název je už dávno dvojsmyslný: „Neseme (sic!) vám noviny“. V publiku vystavenému ze strany ateistického režimu dlouholeté sekularizaci může takový titul vyvolat dojem nějakého pošťáckého marše. „Strýda“ (sic!), zřejmě amatérský hudebník, při pokusu o hru vyloudí z houslí pouze „tóny záhadné“. Dědeček, o němž víme z první strofy, že nesvedl kapra zabít ani ho poté pod skříní nalézt, se pokouší o zpěv, „čímž prakticky zničí vždycky večer rodinný“. Jinými slovy: koleda námětově čerpající z evangelií může sváteční atmosféře rodinné oslavy leda hrubě ublížit.

Svatvečer graduje, „sní se, co je v míse, televizor pustíme“. S plnými břichy poté „všechno usne“. Je možné, že otce, dědečka, strýce, tetu a blíže neupřesněného Slávka (o mamince v textu není ani slovo!) zmohl spánek také proto, že štědrovečerní program státní televize je nepřitažlivý, plytký (pokusil se tu textař o krotkou satiru?). Jistě, vzruchů ti připitomělí nešikové zažili hodně, „bylo toho trochu moc“, takže máme „na klid nárok zas až do Vánoc“.

Tato socialistická stupidita přežila své tvůrce a jistě přežije i všechny své nedobrovolné posluchače. „Zpívejme, přátelé!“



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  6.25

Diskuze

Jaromír Slomek

Jaromír Slomek
Oblíbenost autora: 8.73

O autorovi

Narodil se v Děčíně roku 1958. Absolvoval studia bohemistiky a pedagogiky na FF UK. Literární kritik, publicista a editor, externí učitel na Fakultě sociálních věd UK v Praze.

Kalendář

<<   prosinec 2018

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31